Bohumil Bouček začal studovat medicínu v Praze. Studia dokončil ve Vídni, kde získal r. 1873 doktorát. Po ukončení studia působil ve Vídni na chirurgickém oddělení prof. dr. Dietla. Tam byl r. 1874 poraněn do palce levé ruky při pitvě a hrozila mu amputace ruky. Jeho otec jej však přes protesty chirurgů odvezl a sám vyléčil. V roce 1875 se účastnil jako lékař bojů Černé Hory proti Turkům. V červenci se vrací natrvalo do Poděbrad, aby pomáhal otci. Léčí pacienty z Poděbradska, Nymburska, Královéměstecka i z Kolínska. I Jan Hellich se věnoval povolání svého otce. Po skončení studii v Praze se vrátil do Poděbrad a r. 1874 převzal po smrti otce lékárnu.

Již za studií se oba aktivně podíleli na kulturním životě města. Byli činní ve spolku Studujících Poděbradska, Bouček byl i předsedou spolku. Hráli divadlo, pořádali kulturní a osvětové akce. Založili spolkovou knihovnu, která se stala základem Občanské knihovny, u jejíhož zrodu v r. 1872 stáli.
V kulturním a společenském dění města zaujímali významné místo i v následujících desetiletích. Hellich zasedal v obecním zastupitelstvu od r. 1877 až do r. 1919, v letech 1883 až 1896 byl starostou města a zasedal i v okresním zastupitelstvu v letech 1891 až 1919. Oba se zasloužili o postavení pomníku králi Jiřímu a prosazovali zbudování nejnáročnější varianty, tj. kovové sochy jezdecké. Přičinili se též, aby Schnirchova socha (Bouček byl mimo jiné Schnirchovým švagrem) byla vystavena na Jubilejní výstavě r. 1891 a Národopisné výstavě českoslovanské r. 1895. (Tento vlastenecký čin znamenal totiž pro Spolek pro postavení pomníku značnou oběť.) Hellich byl předsedou Spolku v posledních letech jeho činnosti. Též byli členy poděbradského národopisného odboru Národopisné výstavy československé, který shromažďoval exponáty pro výstavu v r. 1895. Předsedou tohoto spolku byl B. Bouček. Oba byli členy výboru Občanské záložny, Hellich zastával funkci místopředsedy a poté předsedy.

Bouček stál u vzniku Železitých lázní u Havířského kostelíka. Byly otevřeny v r. 1881, zbořeny r. 1937. Založil Hospodářský spolek, kterého byl jednatelem. Pěstoval len, chmel a cikorku a jako pěstitel lnu byl oceněn na výstavě v Pardubicích zlatou medailí. Byl členem a předsedou Občanské besedy, členem Řemeslnické besedy, založil Okrašlovací spolek a na svůj náklad vysázel park u havířského kostelíka. V parčík proměnil i smetiště proti starému hřbitovu.

V letech 1884 až 1906 byl B. Bouček členem místní školní rady a prosazoval moderní názory zdravotnické a hygienické. Sledoval např. váhu a výšku školní mládeže již v r. 1893. Propagoval hygienu bydlení, správnou životosprávu, tělesnou výchovu ve školách a vycházky s dětmi do přírody, kritizoval hygienické poměry na železnici. Přičinil se o zasypání příkopů ve městě, žádal větší šířku ulic ve městě, zřízení požárního telefonu, kanalizace a regulačního plánu města. Podporoval zřízení elektrárny. Byt Boučka a Hellicha spojoval první telefon ve městě. V r. 1899 přiměl obec, aby mu zakoupila roentgen, který byl vedle roentgenu prof. Jedličky prvním na venkově. Zasloužil se o podobu nové Chlapecké školy v Chládkově ul. (dnes budova gymnázia ve Studentské ul.), pro kterou vybral místo a prosadil hygienické požadavky při její stavbě.

Dr. Bouček ordinoval mimo domov také v Hellichově lékárně. V nemocnici, kterou založil jeho otec r. 1857 v čp. 94/II (tento domek ustoupil v 70. letech stavbě nové školy Na Valech) prováděl chirurgické operace; do r. 1892 mu při nich asistoval Jan Hellich. Jinak vyjížděl za nemocnými v bryčce, v zimě na saních, do širokého okolí. Jako lékař byl vynikající a je nazýván lidumilem.

Bohumil Bouček stál též u zrodu poděbradských lázní. Poděbrady trpěly nedostatkem dobré pitné vody. Dr. Bouček a prof. Hráský plánovali zřízení vodovodu, který by vodu přiváděl z Boru u Kluku. Než došlo k uskutečnění, seznámil se majitel panství kníže Filip Arnošt Hohenlohe z Schillingsfürstu s pruským statkářem Bülowem z Bothkampfu, který se zabýval proutkařstvím. Ten označil silný podzemní pramen na druhém zámeckém nádvoří asi v hloubce 30 m. Když se voda neobjevovala, nechal kníže vrtání zastavit. Ale právě Bouček s Hellichem jej přesvědčili, aby se pokračovalo a že kdyby se voda neobjevila, byly by alespoň prozkoumány geologické vrstvy a zjištěna jejich síla. Díky tomu se narazilo v hloubce 96 m na mocný pramen a s překvapením se zjistilo, že se jedná o výbornou alkalickou kyselku.

Dr. Bouček minerální pramen ihned začal využívat lékařsky. Dobré výsledky byly u nemocí žaludku, cukrovky a též u srdečních nemocí. Na základě těchto pokusů byly otevřeny v r. 1908 lázně, kde se prováděla léčba pitím a koupelemi. Aby místní lázně povznesl, navštívil dr. Bouček lázně německé a francouzské, aby se seznámil s tamějším způsobem léčby. Kdykoliv připomínáme vznik poděbradských lázní, musíme vzpomenout zásluh Bohumila Boučka. Dr. Bohumil Bouček zemřel 22. 5. 1926 a na poslední cestě jej doprovodili jeho pacienti z širokého okolí.

Tak jako je jméno Boučkovo spjato se vznikem a počátečním rozvojem lázní, je jméno Jana Hellicha spjato se vznikem a činností poděbradského muzea. Jan Hellich se od mládí zajímal o přírodní vědy: geologii, mineralogii, paleontologii, botaniku, entomologii. Vedle toho se věnoval oborům historickým a shromažďoval památky zdejšího kraje. Již při zakládání Občanské knihovny byly vedle knih shromažďovány též místní památky a byl to Jan Hellich, kdo se stal jejich správcem. Podobně pečoval i o exponáty, které se vrátily z Národopisné výstavy a původní majitelé si je nerozebrali. Tyto předměty se pak spolu s jeho vlastními rozsáhlými sbírkami staly základem sbírek muzejních. Hellichovy sbírky obsahovaly památky historické, uměleckohistorické, národopisné, archeologické, přírodovědecké, knihy a písemnosti. Hellich nabídl své sbírky městu a založil muzeum. Stanovy byly schváleny r. 1901, první valná hromada, na níž bylo muzeum založeno se konala 23. 2. 1902. Následujícího roku bylo muzeum zpřístupněno a Jan Hellich byl 8. 7. 1903 za své životní zásluhy jmenován čestným měšťanem. Pod vedením Hellichovým se Museum Poděbradska stalo prosperujícím ústavem a patřilo k nejbohatším venkovským muzeím. V roce 1930 bylo k poctě svého zakladatele nazváno „Hellichovo Museum Poděbradska“ a tento název neslo do r. 1958.

Hellich byl nejen sběratelem, ale především badatelem a v mnoha oborech přispěl k poznání zdejšího kraje zásadním způsobem. V první řadě vynikl Hellich jako archeolog. Zachraňoval soustavně archeologické památky zdejšího kraje. Byl též spolupracovníkem prof. dr. J. L. Píče, s ním a několika dalšími nadšenci podnikal archeologické výzkumy. Výsledky činnosti této družiny vyšly tiskem pod názvem „Archeologický výzkum ve středních Čechách“. Hellich sám napsal řadu archeologických statí pro Památky archeologické a souborně zpracoval pravěk Poděbradska pro l. díl sborníku Poděbradsko. Roku 1916 se stal předsedou prehistorické sekce archeologického sboru Národního (Zemského) muzea. Sbírky Národního muzea obohatil řadou významných nálezů a v letech 1916 - 1918 řídil výzkum Zemského muzea v Bohnicích.
Hellich je autorem četných pojednání z historie kraje. Zejména přispíval do Věstníku Poděbradska, jehož byl i jistý čas redaktorem a zpracoval řadu kapitol ve sborníku Poděbradsko. Kromě toho přispíval do řady dalších časopisů a místních rovin a konal též různé přednášky. Obzvláště se věnoval genealogii a na základě studia matrik sestavil rodokmeny všech starých poděbradských rodin. Spolupracoval též při vydávání Vavákových Pamětí.

Hellich pracoval též na úseku péče o památky. Roku 1908 byl jmenován státním konservátorem, kterým  byl až do své smrti. Jako člen archeologické komise České akademie (archeologická byla chápána šíře až dnes a znamenala zájem o památky všeho druhu) vedl v letech 1916 - 1918 na Poděbradsku a Nymbursku dokumentační a záchranné práce při rekvizicích zvonů, z nichž třem pětinám tehdejšího stavu bylo souzeno, aby byly roztaveny pro válečné účely. Má též zásluhy na obnově Havířského kostelíka v Poděbradech a zvonice při něm stojící, kterou v roce 1921 zapálil blesk.

Hellich pořizoval pilně výpisky z archivních materiálů místních, pražských i ve Vídni. Nemalou zásluhu měl na uspořádání bývalého zámeckého archivu, který byl svěřen do správy Musea Poděbradska a který Hellich s několika pomocníky uspořádali během 5ti měsíců.

Když byl založen Svaz československých museí, Hellich byl jednomyslně zvolen jeho předsedou. A když se již nemohl schůzí v Praze pro svůj vysoký věk a nemoc účastnit, nebyla jeho rezignace přijata, ale výbor Svazu se scházel u něho v Poděbradech.

Jan Hellich se dožil 81 let a zemřel 30. 9. 1931, shodou okolností v den, kdy vyšla z tiskárny jeho poslední práce - II. vydání průvodce po sbírkách poděbradského muzea.