Hrabě Karel Chotek (* 23. 7. 1783 Vídeň, † 28. 12. 1868 tamtéž) - český šlechtic, president zemského gubernia
Svoji kariéru ve státní službě začal vzdělaný a energický hrabě Karel Chotek v roce 1802. Mj. působil jako gubernátor v Terstu a v Tyrolsku, dvorní kancléř a předseda studijní dvorské komise ve Vídni. V říjnu 1826 se stal presidentem zemského gubernia a nejvyšším purkrabím v Čechách. V tomto úřadě projevil mimořádnou iniciativu v úsilí o hospodářský rozvoj země. Nechal postavit řetězové mosty v Praze, Žatci, Jaroměři a Strakonicích, zahájil paroplavbu po Labi od Mělníka k hranicím a pečoval o důležité národní památky jako např. Karlštejn. Jeho zásluhou byly pravidelně pořádány hospodářské výstavy, široce se rozvinula výstavba silnic, pod jeho patronací byla založena Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách.
Zvláštní pozornost věnoval výstavbě tehdy zanedbané Prahy, kde byly dlážděny některé ulice a náměstí, byla zaváděna kanalizace, modernisovala se vodovodní síť, vybudoval nábřeží, zřízena Chotkova silnice, stavěny nové společenské, zdravotní a charitativní budovy, zakládány veřejné sady aj. Chotek měl porozumění i pro snahy českých vlastenců a přál rozvoji české kultury a jazyka. Patřil k oněm několika českým šlechticům, které Palacký považoval za věrné Čechy. Zároveň však dbal o naprostou věrnost habsburskému domu.
Ve své funkci se cítil více státním úředníkem než hlavou stavovského sněmu, a když čeští stavové, vedeni hrabětem V. Deymem, zahájili počátkem 40. let „boj za svá práva“, zasáhla jejich kritika i Chotka. Ten se proto v roce 1843 svého úřadu vzdal a k veřejné činnosti se již nevrátil.
(jk) Ledr J.: Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína, Kutná Hora 1886

COUNT KAREL CHOTEK AND FIRST CZECH RAILROADS
The protrait of the Czech nobleman (born in 1783), the burgrave in the Bohemian Kingdom in the years 1826–1843, is focused on his relation to industry and business. Chotek was—also thanks to his education and journeys in Europe, mainly to the visit in France—concerned not only with establishing of parks, building of roads and bridges (he participated in the building of chain bridges, among them one in Prague, opened in the end of 1841), but also with railroads and railroad transport. In the beginning of 1840s he tried to support the construction of Plzen—Ceské Budejovice railway, where he took part also financially, and he was also engaged in the preparation of railroad connection of Bohemia and Moravia with the north, esspecially with Saxony. He was interested in railroads even after his forced resignation as the Czech burgrave. As the Czech governor he was similarly concerned with the steamnavigation on Czech rivers; he supported mainly the steamship company of John Andrews. Nevertheless, Chotek's business efforts were not very succesful. Very often he lost his invested money, and the enterprises that he aided mostly failed. However, his interest in railroads lasted till his death in 1868.

Prezident zemského gubernia, nejvyšší pražský purkrabí, c.k. komoří, rytíř řádu zlatého rouna. Majitel panství Záhořany a Velké Březno a statku Čivice u Pardubic. V roce 1841 koupil zámek Velké Březno a v letech 1842 až 1845 jej nechal přestavět podle plánů vídeňského stavitele Heinricha von Ferstela. Byl velkým nadšencem fotografování. Byl jedním z prvních Čechů, kteří vlastnili v té době fotoaparát. Při třídění sbírek ze zámku Velké Březno, na kterém Chotkovi po generace žili, se mezi stovkami různých fotografií našla také vzácná daguerrotypie – první v praxi používaná fotografická technika, na které je vyobrazen Karel Chotek s rodinou. Snímek pochází z roku 1839 a je považován za světový unikát. Od Karla Chotka pochází známé a dodnes hojně používané přání k novému roku PF – „pour féliciter“. Svým známým zasílal umělecké kartičky s tímto francouzským textem jako omluvenku, že z nedostatku času jim nemůže k novému roku popřát osobně. Vystudoval práva a ve státních službách zastával nejprve pozice krajského hejtmana v Hranicích na Moravě (1805), guberniálního rady v Brně (1811), tajemníka ministerstva financí a krajského hejtmana v Přerově (1812). Působil také jako dvorní rada Terstského gubernia a později jako gubernátor (1816-18), po roce 1818 jako tyrolský gubernátor. 1824-26 dvorní kancléř ve Vídni, od roku 1826 nejvyšším pražským purkrabím.

Mezi jeho hlavní projekty patří zlepšování dopravní infrastruktury v Praze i celém Českém království, jež mělo zrychlit přepravu osob a materiálu a umožnit tak následný rozvoj průmyslu. Zasloužil se o značné vylepšení silničního spojení mezi Prahou a Vídní, výstavbu druhého mostu přes Vltavu v Praze (1841, řetězový most), řetězových mostů v Jaroměři, Žatci a Strakonicích, vybudování koňské dráhy České Budějovice-Linec (viz A. Gerstner) a podporoval vltavskou paroplavbu a plavbu na trase Mělník-hranice. V Praze nechal vydláždit mnoho kilometrů ulic, vystavět kanalizaci, zlepšit systém zisku pitné vody a vybudovat první kamenné nábřeží (Národní divadlo-Karlův most). Zasloužil se o zřízení nových sadů (např. na pražských baštách), o výsadbu zeleně (nechal osázet i ostrovy na Vltavě), zlepšení stavu mnoha významnějších ulic či zlepšení osvětlení v královském hlavním městě. Prvky vnitřního opevnění nahradily široké třídy (např. Příkopy) a na hradbách vznikaly aleje, jež se stávaly oblíbeným cílem nedělních vycházek Pražanů (z jeho podnětu došlo i ke zkrášlení vzhledu českých lázeňských měst - Teplice, Karlovy Vary, Františkovy a Mariánské Lázně). Zavedl trhy na vlnu v Praze a Plzni, opravil nedostatky ve zřízení kontribučních sýpek, vydal předpisy pro stavbu silnic a sázení stromů.

Zřizoval i sociální ústavy, např. opatrovny pro sirotky či ústavu pro dospělé slepce. Nechal obnovit káznici káranců a zřídit při ní pracovnu. Jeho zásluhou se Letohrádek královny Anny opět stal kulturním místem. Rovněž se zasloužil o opravu Karlštejna, který byl ve velmi nedobrém stavu. Za jeho působení se Praha výrazně změnila. Stalo se z ní průmyslové, poměrně rychle se modernizující město.Ze svého úřadu odešel v roce 1843. Byl jedním z prvních majitelů fotografického aparátu v Čechách.

Byl oddaným zemským patriotem majícím pochopení pro snahy českých vlastenců, zároveň byl ale věrný služebníkem habsburského arcidomu.

Od 15. července 1817 byl ženat s Marií, hraběnkou Marií Sofií Berchtoldovou z Uherčic.