Historie ‚Dvora‘

Dvůr byl postaven v roce 1737 na základech dřívějšího středověkého dvorce postaveného na obecních zahradách.

Historie ‚Dvora‘ podle zjištění Ivana Helferta:

‚František Pekáček (1777-1828) koupil roku 1816 v Poděbradech od Františka Klofce dvorec č. 30 (statek a pozemky). Jsa bez potomků, daroval celou nemovitost své neteři Veronice Votočkové rod. Klobasové. Její dcera Antonie se provdala dne 26.6.1842 za MUDr. Františka Boučka. Od tohoto data přešla celá nemovitost v Poděbradech do držení rodu Boučků.‘ 

Problém této teorie spočívá v tom, že Veronika Votočková rozená Klobasová neexistovala. Patrně se jedná o Veroniku Müllerovou Votočkovou, jejíž matka Antonie Müllerová skutečně pocházela z rodu Klobasů (posun o jednu generaci). Tato Veronika Votočková skutečně byla neteří Františka Pekáčka a měla dceru Antonii.

František Bouček se usadil v Poděbradech roku 1848. Zajímavá je poznámka v životopisu Františka Boučka, že se nastěhoval ‚do vlastního již domu na předměstí zvaného ‚Dvůr‘, spojeného s hospodářstvím, velikou zahradou a polnostmi, jejž zdědila jeho choť po svých tetách‘. Jednak je otázkou, zda se jednalo o dědictví nebo o dar a jednak je pozoruhodné, že se výslovně uvádějí ‚tety‘, což by mohlo naznačovat příčinu konfuze - tety Kateřina Müllerová Sollnerová Schmidtová a Zuzana Müllerová Pekáčková ve vyprávění prostě splynuly v jednu. Zároveň by se tím dal osvětlit fakt, že v hrobě Františka Boučka byly pohřbeny obě tety, které svým odkazem způsobily obrat v jeho životě. Skutečnost, že se František Bouček vrátil do Poděbrad do Dvora v roce 1848, což je zároveň rok úmrtí Zuzany Müllerové Pekáčkové, zatímco teta Kateřina Müllerová Sollnerová Schmidtová zemřela již v roce 1836, nasvědčuje tomu, že Dvůr na Boučka přešel skutečně dědictvím.

Zůstává otázkou, jaká byla historie domu U zeleného stromu v Poděbradech na náměstí (čp. 4). Není vyloučeno, že v tomto domě bylo řeznictví (podle vyprávění Z kroniky jednoho rodu byl v tomto domě zájezdní hostinec) a že tento dům přešel do držení rodiny Boučků až po smrti Františka Pekáčka jako dědictví, zatímco Dvůr byl darem. Podle vyprávění Z kroniky jednoho rodu měla odkázat Dvůr Boučkům Kateřina Pekáčková (Pecháčková), avšak Kateřina nebyla Pekáčková, ale Sollnerová či Schmidtová, a naopak Pekáčková nebyla Kateřina, ale Zuzana. Rozpor by mohl být vysvětlen buď jako omyl (konfuse) nebo pokud by Zuzana Müllerová Pekáčková měla dceru Zuzanu. 

Podle pozemkové knihy bylo vloženo vlastnické právo postupní smlouvou ze dne 4.11.1847 manželům Františku Boučkovi a Antonii Boučkové napolovic. Tím se potvrzuje, že se v roce 1848 nastěhoval do vlastního domu. Nejednalo se však o dědictví.

Statek sloužil skoro půldruhého století jako místo, kde se setkávala rodina v pověstné atmosféře úžasné svobody, která přitahovala jak všechny příbuzné, tak i hosty a přátele. To vadilo komunistickému režimu, rodinné tradice měly být zcela zlikvidovány. Dvůr byl v šedesátých letech 20. st. vyvlastněn (1961), v roce 1981 srovnán se zemí a proměněn na veřejný park. Pozemek byl po roce 1989 sice vrácen v restitucích rodině, ale město Poděbrady doposud (2016) neumožnilo rodině, aby pozemek opět užívala (v územním plánu zakázala jakékoli využití parcely). Smysl restitucí (uvedení do původního stavu) tak byl popřen a vlastně se jedná o novou křivdu, jíž se na rodině Boučků resp. Schnirchů dopouští ‚demokratická‘ radnice v Poděbradech. Nový politický režim po roce 1989 další tři desetiletí pokračuje v bezohledném chování vůči rodině, která se o město Poděbrady tak významně zasloužila.

Ti dříve narození si jistě dobře pamatují na výstavný patrový dům v Husově ulici proti ústí ulice Na vinici, který byl zbořen v roce 1981. Byl to už jen pozůstatek rozsáhlého dvorce, který vznikl ve středověku na obecních zahradách. Dům i přilehlé hospodářské stavby byly postaveny kolem roku 1737. Na začátku minulého století patřil manželům Františku a Zuzaně Pecháčkovým a celou usedlost čp. 30/II v roce 1847 přenechali i s domem „U zeleného stromu“ čp. 4/1 na náměstí své neteři Antonii, provdané Boučkové. Sem se rodiče Bohumila Boučka nastěhovali a podle Boučkovy lékařské praxe se tu začalo říkat „U doktorů“.