Nápad postavit v Poděbradech pomník králi Jiřímu vznikl původně mezi členy místní tělovýchovné jednoty Sokol. První schůzi 'Spolku pro postavení pomníku králi Jiřímu v Poděbradech' svolali tehdejší starosta Sokola Antonín Vorlický a jednatel Josef Hochman. To bylo 15. dubna 1883 …

Spolek začal svoji práci vážně a cílevědomě. Provolání, které nechal natisknout, rozeslal do ciziny, zvláštní provolání pak patřilo české šlechtě. Horlivě spolupracovali se spolkem i 'Studující Poděbradska', kteří přispěli v roce 1890 na stavbu pomníku osmnácti zlatými.

Za autora pomníku vybrali Poděbradští sochaře, jehož matka pocházela z Poděbrad, Bohuslava Schnircha. Nakonec byl také přijat jeho návrh, aby to byla socha jezdecká a další návrhy – Jiří stojící, Jiří sedící na trůně – byly zamítnuty.

V roce 1886 vypracoval Schnirch model pomníku a přivezl ho do Poděbrad, kde byl umístěn v zasedací síni radnice. Kdo chtěl, mohl se přijít podívat, musel však zaplatit vstupné deset krejcarů, v neděli polovic. V té době byl také na vyhlédnutém místě postaven podstavec i kostra sochy ve skutečné velikosti.

V listopadu přijela do Poděbrad komise, která měla projekt schválit. Byli v ní architekti Zítek, estetik Hostinský, sochař Myslbek, historik Tomek a konzervátor Beneš. Dobrozdání komise pak podal Otakar Hostinský.

Na jaře 1888 ukončil Schnirch v pražském ateliéru velký model pomníku a pozval jak poděbradský výbor spolku, tak i výše uvedené znalce a ředitele zemské jízdárny Pinerta. Přítomní uznali model za bezvadný a ředitel Pinert po všeobecném chvalozpěvu prohlásil, že 'umělec pracoval koně podle koně skutečného, od něho vypůjčeného. Provedení nejen uspokojuje, ale i překvapuje. '

V příštím roce se prováděly rozpočtové práce a plánovaly obtížné práce tepací a galvanoplastické. Celá stavba představovala v nákladech sumu, kterou zdaleka neměl spolek pohromadě – 17 500 zlatých. Uvažovalo se dokonce o odložení realizace až o deset roků, proti čemuž se postavil poděbradský lékař MUDr. Bouček. Doporučil, aby byl pomník dokončen a předveden českému lidu na jubilejní výstavě v roce 1891. Své doporučení podepřel darem 500 zlatých a jeho příkladu následovali další dárci.

Socha Jiřího vzbudila na Zemské jubilejní výstavě zaslouženou pozornost a stala se její okrasou. Poté se stala doplňkem národopisné výstavy v roce 1895.

Na tepání plátů, z nichž je socha sestavena, se zúčastnil kovotepec Richard Šorcht a šikovní dělníci Alois Čada, Karel Domabyl a Jan Hoza. Po dobu prací bydleli dokonce přímo v dílně, aby neztratili ani minutu. Z dalších jmen, která návštěvník Poděbrad při prohlídce pomníku sotva najde, je třeba uvést J. Kapuciána – zámečníka Milana Havlíčka – Schnirchova žáka, kameníků J. Horáka, J. Vondráčka aj. Bílka a konečně stavitelů E. Profta aj. Fialy.

Kostra po zhotovení vážila 1185 kg, nohy koně 275 kg, přední část koně 350 kg, zadní část 220 kg a socha Jiřího 80 kg. Když už jsme u čísel: pomník je proveden v téměř dvojnásobné životní velikosti, čtyři metry vysoký i dlouhý. N sochu Jiřího a koně bylo spotřebováno 800 kg měděných plátů…

Pak přišel pro Poděbrady slavný den, kdy vyšel z města slavný průvod občanů, v čele pochodovala hudba, městská rada, zastupitelstvo, členové spolku aj. , aby na křižovatce ke Kolínu vyčkali příjezdu valníku, na němž byla okrášlená socha přivážena. Slavnostní odhalení se odehrálo ve dnech 14. -16. srpna 1896 a zúčastnilo se ho nevídané množství lidí z Poděbrad a okolí. Velké pozornosti se těšila skupina třiceti jezdců, která představovala historický příjezd krále Jiřího do poděbradského zámku…

Není výpravy, která by si sochu husitského krále na poděbradském náměstí neprohlédla. A pro ně a samozřejmě pro vás, naše čtenáře, přinášíme toto vyprávění, abyste o známé soše věděli víc než to, jak vypadá…