Zásluhy jediného skutečně národního krále českého Jiřího z Poděbrad a z Kunštátu o stát český jeho konsolidováním vnitřním po patnáctiletých válkách husitských a po nich následovavším slabým mezivládím, snahami jeho o pozvednutí materielního blahobytu v něm a zavedení náboženského míru mezi rozvášněnými stranami, pak povznesení jeho v ohledu mezinárodním v Evropě, byly za všech časů poctivými Čechy plně uznávány a proto i v Poděbradech a zde tím více, že onen slavný král byl rodákem poděbradským, jenž tehdejší předhradí hradu poděbradského obdaroval právem městským a znakem, pak právem opevniti se hradbami, právem vařiti pivo a konečně že novému městu pro účely obecní daroval značnou část pozemků, které do dnešního dne v podstatě obec poděbradská ve svém vlastnictví má.

Proto nelze se diviti, že patriotismus a vděčnost vedly Poděbrady k tomu, aby v jejich městě na čelném místě, totiž na náměstí, postaven byl důstojný pomník králi-rodáku Jiřímu z Poděbrad a Kunštátu. Za tím účelem, jak to hlásá nápis na zadní podstavce pomníku, založen byl v Poděbradech v měsíci srpnu 1883 spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech z příspěvků spolkových a příspěvků všeho lidu českého. Dějiny tohoto  spolku mi nejsou známy, jelikož do Poděbrad přišel jsem až v roce 1891 tolik ale vím, že za mé doby čelnými funkcionáři ve spolku tom byli:  Leopold Doležal, ředitel panství poděbradského, Mg. Ph. Jan Hellich, lékárník v Poděbradech, Vojtěch Kerhart, továrník v Poděbradech, čilý a národně uvědomělý Josef Fiala, stavitel v Poděbradech, Jan Kryšpín, kontrolor Občanské záložny v Poděbradech, jeho syn MUDr. Václav Kryšpín st., lékař v Poděbradech, Eduard Šebor, městský tajemník v Poděbradech.

Během doby necelých 7 let získal spolek tolik jmění, že mohl pomýšleti na realisaci svého spolkového účelu. 

Již před r. 1890 zadal spolek vyhotovení návrhu modelu na pomník ve formě jezdecké sochy krále Jiřího z Poděbrad a Kunštátu, tehdy význačnému českému výtvarnému umělci, sochaři B. Schnirchovi v Praze, který ho se svým žákem - rodákem poděbradským Milanem Havlíčkem provedl. Z mědi tepané práce na pomníku svěřeny byly spolkem k provedení Richardu Storchovi, železná konstrukce fě A. Juppa a J. Kapucián, práce kamenická J. Horálkovi a Vondráčkovi, práce zednická Josefu Fialovi, staviteli v Poděbradech a osazení kameníku Josefu Bílkovi.

Podle modelu B. Schnircha nebyla jezdecká socha Jiřího z Poděbrad a Kunštátu ulita, nýbrž skládá se z více částí, zhotovených z měděných plátů, které mezi sebou jakož i na železnou kostru jsou nýty namontovány. Socha uvnitř je dutá a má otvor, kudy možno do vnitřku sochy se dostati za účelem čištění a oprav. Ovšem v normálním čase je tento otvor zamontován. Socha jezdecká krále Jiřího z Poděbrad a z Kunštátu byla hotova již v r. 1891, ve kterém roce naše nezapomenutelná jubilejní výstava v Praze byla pořádána.

Na lepou okrasu této výstavy byla pak ona socha na provisorním dřevěném podstavci postavena do sadu před hlavním vstupem do výstavní budovy a byla předmětem všeobecného obdivu. Socha ta byla němým svědkem jásotu a radosti všeho lidu českého, který památnou jubilejní výstavu v Praze navštívil. Po skončení této výstavy v Praze zůstala jezdecká socha krále Jiřího z Poděbrad a Kunštátu i nadále na svém místě před hlavní výstavní branou státi a tím se stalo, že i za národopisné výstavy v r. 1895 tvořila ona socha krásnou výzdobu sadu před hlavní budovou výstavní.

Po skončení výstavy národopisné usnesl se výbor spolku pro postavení pomníku králi Jiřímu z Poděbrad na tom, aby v příštím roce 1896 socha  byla do Poděbrad převezena a na hlavním náměstí poděbradském postavena.

Za den slavnostního odhalení sochy té v Poděbradech určen byl 15. srpen 1896. Poněvadž jak shora uvedeno, na výstavách v Praze stála socha jen na provisorním dřevěném podstavci, začato bylo někdy v měsíci červenci 1890 se stavbou definitivního podstavce pro sochu na náměstí v Poděbradech. Především bylo místo stavební, kde měla být socha postavena, upraveno, a když se tak  stalo, stavěn byl stavitelem Josefem Fialou massivní cihlový vnitřek podstavce. Nato opatřen byl týž pískovcovým obložením a v rozích postaveny byly do čtyř světových stran 4 sochy panošů, držících znaky Čech, Moravy, Slezska a Lužice. Když pískovcové obložení podstavce bylo hotovo, připevněny byly na ně jednak měděné okrasy, jednak nápisy kovové, pozlacené.

Na čelné západní straně podstavce umístěn je z mědi tepaný kunštátský znak a dole pod ním z téhož materiálu kalich a bible na označení, že král Jiří byl kališníkem. Na zadní straně, jak již uvedeno, označen je spolek, který pomník nákladem svým postavil a dále všichni, kdož na postavení pomníku ať v tom neb v onom směru pracovali. Na jižní straně podstavce je nahoře latinský nápis 'Veritas Dei vincet'. Pak níže uvedeno je označení osoby, které se pomník týká a to následovným způsobem: Jiří z Poděbrad a Kunštátu, narozen 1420, zemř. 1471. Pak následuje strofa:

Šťastný to syn vlasti, správce a král,
onť v rozháraném a burácném věku
odolal přemnohých vrahů vzteku.
Čest národa vždy obhájiti znal.

Nejdoleji pak na této straně podstavce umístěn je znak orby, průmyslu, obchodu a vědy. Severní: strana podstavce sochy opatřena je heslem: 'Pravda Páně vítězí' a pod ním je dedikace pomníku těmito slovy vyjádřena: 'Slavnému bohatýru Jiřímu, králi českému 1458-1471, věnují Poděbrady.' Nejdoleji pak na této straně připevněn je znak války, pozůstávající z různých zbraní.

Po několika dnech byl podstavec pro sochu hotov a jezdecká socha krále Jiřího měla být z Prahy převezena. Za účelem slavnostního přivítání sochy na valníku vezené vydala se za zvuku hudební kapely městská rada v Poděbradech, členové obecního zastupitelstva, této obce, veškeré spolky v Poděbradech – krojované i bez krojů, jako i četné obecenstvo na křižovatku státní silnice Praha-Náchod se státní silnicí kolínskou a očekávali příjezd sochy. K oné křižovatce přijeli se sochou krále Jiřího navečer jednoho krásného srpnového dne a to v čas, kdy ještě slunce svítilo.

V průvodu a za hudby byla pak okrášlená socha vezena do města a dojemný byl pohled, když na valníku přes kostrbatou dlažbu náměstí vezená socha pro nárazy rukou svou pohybovala a jaksi Poděbrady zdraviti se zdála.

Na věčnou památku tohoto slavného příjezdu krále Jiřího do Poděbrad měl průvod být na náměstí poděbradském fotografován. Proto na náměstí v blízkosti sochy P. Marie postaveno bylo pro fotografa lešení, aby s něho tehdejší jediná fotografka v Poděbradech sl. Smolová celý průvod z výše do čočky mohla zachytiti.

Bohužel, dáma ta byla tvorem velice nervosním a když průvod se sochou do Poděbrad přijel, pro samou trému nemohla se k fotografování průvodu se sochou dostati, ač průvod schválně kvůli ní pomalu se pohyboval. Tak se stalo, že obmýšlené zvěčnění příchodu krále Jiřího do Poděbrad nebylo uskutečněno.

Když socha byla v Poděbradech, začalo se s jejím vytahováním na podstavec a s montováním, což si vyžádalo několika dní práce. Když tato práce byla hotova, vztýčeny byly kolem sochy sloupy plátnem  a chvojím odekorované a prapory v národních barvách opatřené. Na sloupech těch zavěšena byla také rouška, která při odhalení sochy měla býti spuštěna.

Slavnostní odhalení pomníku králi Jiřímu z Poděbrad po skončení uvedených prací ustanoveno bylo spolkem pro zbudování pomníku na 3 dny, tj. 14., 15. a 16. srpna 1896, z nichž hlavním slavnostním dnem měl být 15. srpen a druhé dva dny byly prvý před slavnostním dnem a druhý dnem dozvuků slavnosti. Ohlášení slavnosti stalo se velikým plakátem, tištěným na bílém papíru červeným tiskem a opatřený rovněž červeně tištěným obrazem pomníku. Plakát ten byl zhotoven v litografii a tiskárně Bohdana Böhma v Novém městě nad Metují. Plakátování samo provedeno bylo nejen v Poděbradech a v užším okolí poděbradském, nýbrž i po všech městech království. 

V Poděbradech, tehdy malém hospodářském městě, těšili se na slavnost jako na veliký svátek. Veškeré domy města – a to zdůrazňuji – velké i malé byly dávány do lesku, opatřovány prapory a německý kníže Filip Arnošt z Hohenlohe-Schilingsfürstu, tehdejší pán na Poděbradech, šel dobrým příkladem napřed. Za jeho osobní intervence bylo předhradí zámku poděbradského opatřováno chvojovými girlandami s praporečky a barevnými lampičkami elektrického osvětlení. Již tehdy jsme měli v Poděbradech elektrické osvětlování. Nad první branou do zámku vztýčeny byly žerdě s prapory.

Než nejen v tomto směru pracovalo se v Poděbradech. K všenárodní slavnosti odhalení pomníku mezi všemi Čechy uctívanému králi Jiřímu očekával se a to důvodně, velký nával návštěvníků. O náležité pohoštění těchto návštěvníků byla povinnost řádně se postarati. V Poděbradech zvaných předměstím Prahy, znám byl obecně z návštěv poslednějšího města obsah tabulky kdysi přidělané na budově bývalých, nyní zbouraných vojenských pekáren v Hybernské ulici, pocházející z doby okupace Prahy vojskem francouzským v r. 1742, že umění vítěziti je ničím bez umění zásobovati. – Nastalo tedy v Poděbradech úsilné hromadění zásob pro nadcházející slavnost. Živnostníci, jichž živnosti měly nějaký vztah k zásobování potravinami, se kvapem a horečně připravovali.

Husám, kachnám v Poděbradech nastala Bartolomějská noc. Hospodští v Poděbradech valem vyprazdňovali zásoby pivovarů a řezníci a uzenáři pracovali ve dne v noci (tehdy nebylo ještě uzákoněno obmezení doby pracovní) na výrobě uzenic, párků, jaternic a pekaři chystali se, aby mohli rychle napéci pečivo všeho druhu. I hokynáři a ovocnáři doplňovali kvapem svoje zásoby. Zkrátka řečeno, živnostníci všech kategorií viděli v chystané slavnosti pro sebe konjunkturu a jako dobří obchodníci chtěli ji ve svůj prospěch náležitě využít. 

Nepřítel ďábel však nespal a živnostníkům očekávaný výdělek nepřál. Proto rozšířil po celém okolí Poděbrad pověst, že o slavnosti odhalení pomníku králi Jiřímu v městě Poděbradech o aprovizaci pro příchozí nebude postaráno a že ceny životních potřeb budou přehnané. To se ví, že dával také radu, aby se každý návštěvník sám o svou aprovizaci postaral.

Za těchto poměrů nadešel čas slavnosti odhalení pomníku. Den 14. srpna 1896, den před slavností, byl krásným letním dnem a nebe přálo slavnosti. Slavnost začala večer slavnostním večerem v Jiříkově divadle v Poděbradech, které bylo obecenstvem zcela zaplněno. Potom následovalo osvětlení města spojené s čepobitím městem procházející hudební kapely za houfného doprovodu obyvatelstva všech tříd. Osvětlení města bylo všeobecné a bylo skvělé a nikdy před tím a nikdy potom, ač v Poděbradech již 45 let žiji, neviděl jsem v městě tom lepějšího a všeobecného osvětlení. Zejména zámek se vyjímal skvostně, jako pohádka, při svém večerním osvětlení. Všechna okna jeho v předhradí i hlavní budově až do nejvyššího poschodí byla osvětlena a na frontě v předhradí v zeleném lemu chvoje mihotala se různobarevná četná světélka lampiček do chvoje zasazených.

Noc ze dne 14. na 15. srpna 1896, hlavní to den slavnosti, nehledě na okolnost, že letní noci jsou krátké, byla ve skutečnosti krátkou, protože už za časných hodin ranních procházela opět hudební kapela městem vyhrávajíc budíček a nedala lidem dospati.

Ráno potom nastalo uvítání do Poděbrad na slavnost se dostavivších hostí. Hosté se dostavovali do Poděbrad z blízka i dáli drahou, povozy i pěšky a to v četném počtu. Pokud se jedná o železnou dráhu, přijížděli hosté jednak pravidelnými vlaky, jednak četnými zvláštními vlaky, které ředitelství severo-západní dráhy do Poděbrad v obou směrech jízdy, hlavně ale z Prahy, vypravilo.

Do Poděbrad přicházející neb přijíždějící hosté byli jednak v uniformách, jednak neuniformovaní. Byly to četné deputace Sokolů, střeleckých jednot, hasičských sborů a veteránů z různých měst. Největší kontingent poslala ovšem Praha. Hlavně utkvěli mně v paměti stateční pražští řezníci ve svých bílých uniformách se širočinami na ramenou, praporem a hudbou. Vykračovali si vesele a švižně a neukazovali na sobě žádnou bídu.

Ale i jednotlivých účastníků slavnosti pěšky, povozy i drahou přicházelo mnoho do Poděbrad. Řadění slavnostního průvodu ustanoveno bylo na 9. hodinu dopolední v Oboře. Již předem pořadatelstvo slavnosti, ve kterém bylo Eduard Šebor, městský tajemník v Poděbradech, Dr. Václav Kryšpín, lékař v Poděbradech, Josef Fiala, stavitel v Poděbradech, a možná i jiné osoby, na které se však již nepamatuji, ustanovilo pořad řadění spolků a deputací a vytýčilo v Oboře místa a označilo tabulkami, kde se ten který spolek nebo deputace má postaviti, aby nenastal zmatek. Pořad řadění byl také vytištěn a poslán dráze, aby jej ve vlacích do Poděbrad ku slavnosti jedoucích vyvěsila tak, aby účastníci slavnosti už za jízdy věděli, kam mají jíti se řaditi.

Členové pořadatelstva byli označeni zvláštními páskami v barvách kunštátských. Kromě toho pořadatelstvo mělo v ruce ještě širší pořadatelstvo, které mělo seřaděný průvod vésti a na pořádek dohlížeti. Mezi těmito pořadateli hrál největší úlohu tehdejší obchodník v Poděbradech Maxmilián Juna, jenž v čele průvodu po cestě až k pomníku vedl a jeho řadění kolem pomníku provedl. Své úlohy zhostil se výborně, neboť znal se v řadění průvodů jako rakouský důstojník v záloze. Členové tohoto jaksi širšího pořadatelstva označeni byli páskami červenobílými. Řadění slavnostního průvodu v Oboře trvalo as hodinu, neb před jedenáctou hodinou dopolední vyrazil slavnostní průvod na místo slavnosti do Poděbrad.

Hlavní atrakci slavnostního průvodu měla býti a ve skutečnosti byla historická skupina v počtu as 30 osob na koních, přestavující příjezd krále Jiřího z Poděbrad s jeho družinou do rodného hradu poděbradského.

Představitelem osoby krále Jiřího byl poděbradský rodák inženýr a civilní geometr Vojtěch z Obereignerů, osoba to pro svou bodrost a humor všeobecně vážená. Pro tu úlohu hodil se znamenitě, neb korpulencí svou odpovídal osobě krále Jiřího tak, jak si ho dle obrazů představujeme. Nadto byl důstojníkem u vozatajstva, uměl tedy na koni dobře seděti a v průvodu majestátně se tvářiti, jsa prost obavy, že s koně spadne a ostudu udělá. Kdo ho líčil, nemohu udati, ale ať to byl kdokoliv, zhostil se své úlohy znamenitě, neb namaskovaná tvář Vojtěcha z Obereignerů  odpovídala úplně všem nám Čechům známé tváři krále Jiřího z Poděbrad.

Jest přirozenou věcí, že členové kavalkády musili se předem v jízdě cvičiti, aby pak při slavnostním průvodu z vážné věci nestala se nějakými maléry věc směšná. Cvičení to konalo se několikrát v Borkách ležících v blízkosti křižovatky státní silnice Praha-Náchod se silnicí státní do Peček vedoucí. Kavalkáda měla v čele své heroldy, rovněž do historických krojů oblečené, kteří troubili slavnostní fanfáry ze Smetanovy 'Libuše'.

Těmito heroldy byli hajní panství poděbradského (mezi nimi byl i hajný František Vintera, pokud se pamatuji) a ti se pro úkol n se vznešený dobře hodili. Ono znali dobře troubiti, neboť to bylo jejich povinností při honech na panství konaných. Která půjčovna divadelních obleků potřebné historické kroje pro členy kavalkády dodala, uvésti nemohu, jen to podle pravdy podotýkám, že dodané kroje byly přesně historické a také neošuntělé. Asi kolem 11.  hodiny dopolední dorazil slavnostní průvod, skládající se mimo skupinu krále Jiřího s jeho družinou z družiček, pak ze všech uniformovaných i neuniformovaných spolků poděbradských i četných cizích spolků a konečně jednotlivců sešikovaných do dosti širokých řad, snad šestistupů, na náměstí poděbradské. Od bývalé Pražské brány v Poděbradech dal se průvod nalevo, kráčel kolem domu tehdy Viléma Poppra, nyní Václava Douši, na náměstí k nynější nové radnici, tehdy domu H. ze Scheuerů, pak přešel na druhou stranu náměstí k lékárně Mg. Ph. Hellicha a táhl po té straně až k domu Augustina Weywary, nyní jeho syna, a odtud vyjela kavalkáda do brány zámecké a seřadila se na prvním zámeckém nádvoří. To vše se dálo za zvuků fanfár ze Smetanovy opery 'Libuše' – Ostatní část průvodu stočil pořadatel Maxmilián Juna k domu čp. 4-I v Poděbradech na jižní straně náměstí a od tohoto domu odvedl část průvodu místem mezi pomníkem a kašnou až k místu, kudy průvod po náměstí po druhé straně se bral. Takto Juna celý zbytek průvodu několikráte šnekovitě stáčel kolem odhalovaného pomníku a ke cti jeho budiž řečeno, v úplném pořádku.