Pomník Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše

Není s podivem, že i další společensky významný náhrobek, kterému se budu věnovat, si pro sebe uzurpoval místo na relativně velkém volném prostranství tvořící náměstí, stejně jako tomu bylo v předchozích případech. Mluvím o pomníku České obce sokolské, kde spočinuli její dva hlavní představitelé Jindřich Fügner a PhDr. Miloslav Tyrš (V-8-164).

Výjimečný je nejen svou velikostí, ale také faktem, že dodnes je živým mementem upomínající na otce spolku, který si svou tradici dokázal udržet i do dnešní moderní doby. Stále se u něj pořádají pietní akty a srazy, často tu můžeme vidět i Sokola ze starší generace odpočívajícího na lavičce poblíž pomníku.

 Co se týče osobností zmiňovaných v souvislosti s pomníky a náhrobky popisovanými v předchozích kapitolách, máme tu opět zvláštní návaznost. Jindřich Fügner nejen pomohl Josefu Barákovi přežít, když byl intervenován ve Štýrském Hradci, ale pojí je i stejný den a hodina smrti, jen roky se různí, Josef Barák zemřel o osmnáct let později. Miroslav Tyrš zase naposled oblékl svůj sokolský kroj u příležitosti velkolepého pohřbu Josefa Baráka a byl hlavním řečníkem na pohřbu svého druha, Jindřicha Fügnera. Veškerá fakta tohoto charakteru, jenž jsem průběžně zmiňovala, jen dokládají, že Olšanské hřbitovy jsou opravdu městem mrtvých, kde vedle sebe spočinuly a znovu se tak setkaly osobnosti, které se znaly za svého života či je spojovala éra, ve které působily. Olšany jsou jakýmsi negativem živé fotografie života 19. století.

Dříve, než se budu věnovat samotnému pomníku, se ve zkratce zastavím u života dvou spolupracovníků a přátel zde pohřbených. Jindřich Fügner byl vzdělaným a pokrokovým mužem, uměl několik jazyků, vyznal se i na poli bankovnictví. Jeho největší zásluhou byla spoluúčast na založení první české tělocvičné organizace Sokol, jejímž prvním starostou byl.

Při vedení Sokola a jeho aktivit tvořil skvělý tandem s Miroslavem Tyršem, jeho pozdějším zetěm, se kterým vtisknul spolku demokratický a vlastenecký ráz. Jindřich Fügner se také zasloužil o postavení ve své době nejmodernější tělocvičny v Evropě nebo o konání populárních společenských zábav jménem Šibřinky. Zemřel 15. listopadu 1865. Velkolepý pohřeb se konal o čtyři dny později a obrovské davy zaplnily jak místo, kde byl vystaven jeho katafalk, tak posléze i Olšanské hřbitovy, kam dorazil smuteční průvod až za setmění, tudíž bylo možné opět shlédnout impozantní loučovou slavnost pohlcenou v tichu nad steskným ukládáním Fügnerových ostatků k poslednímu odpočinku. Nad Fügnerovým hrobem se zástupy Sokolů a členů dalších organizací sešly opět za necelé čtyři roky při příležitosti odhalení pomníku. O tom však budu více referovat později. Miroslav Tyrš se proslavil jako politik, kunsthistorik a jeden z prvních uměleckých kritiků, především je ale známým zakladatelem českého tělocviku, vypracoval jeho názvosloví, a spoluzakladatelem spolku Sokol, jehož byl náčelníkem. Miroslav Tyrš byl o deset let mladší než spolupracovník a přítel Jindřich Fügner, jeho dceru Renatu si později vzal za ženu. Tyršovo rozsáhlé dílo Dějiny výtvarného umění zůstaly bohužel nedokončené, zemřel při túře na ozdravném pobytu v Tyrolských Alpách. V den pohřbu, v neděli 9. listopadu 1884, se ubíral úctyhodný třiceti tisícihlavý dav na Olšany, aby zde za soumraku vzdal poslední hold Miroslavu Tyršovi. Myšlenka na zřízení pomníku nejvýznamnějšímu muži obce Sokolské, Jindřichu Fügnerovi, vyvstala již krátce po jeho smrti, prvotním jejím iniciátorem byla turnovská jednota Sokola. V prosinci roku 1865 byla vytvořena z členů Sokola zvláštní komise, která měla učinit všechna náležitá přípravná opatření. Jejími členy byli Věkoslav Kadeřávek, Gabriel Žizka a Miroslav Tyrš. 5. února následujícího roku bylo zakoupeno místo na V. hřbitově na Olšanech o velikosti devíti čtverečních sáhů za 250 zlatých, které se samozřejmě shromáždily díky uspořádané sbírce. Roku 1867 se pak rozběhla obrovská mezinárodní sbírka, která měla zajistit finanční prostředky na vybudování pomníku. Jednoty Sokolské i obyčejný lid dlouho se svými příspěvky neotáleli, a tak se sešel velký obnos už během krátké doby. Umělecká beseda měla za úkol zajistit návrhy. Z prostředí výtvarného odboru jich vzešlo rovnou několik, žádný však dostatečně uspokojivý, tak se realizace záměru zdržela až do roku 1868. Pro zajímavost některé z nerealizovaných nápadů teď zmíním. Jeden návrh plánoval místo Fügnerova posledního odpočinku označit obrovským balvanem, ne nepodobnému tomu, co leží na počest mistra Jana Husa v Kostnici. Dokonce byl i kýžený kámen nalezen, ovšem jeho doprava a postavení byly nad možnosti spolku. Další nápady byly vysoký obelisk či pomník s velkolepým poprsím zemřelého. Sochař Václav Levý pro změnu navrhoval nadživotní sochu sv. Kryštofa nesoucího malého Ježíše. K pokračování v realizaci Fügnerova pomníku v roce 1868 přispěla náhoda a duchapřítomnost kameníka Františka Wurzela, který ve svých lomech u Louňovic nedaleko Kostelce nad Černými lesy nalezl příhodný žulový balvan neuvěřitelných rozměrů. Neváhal a zprávu dal vědět členovi komise, Gabrielovi Žižkovi. Přes sedm metrů dlouhý, homogenně zrnitý, kvalitní blok žuly, jehož průměr se pohyboval od jednoho do jednoho a půl metru, byl pro určené záměry shledán naprosto ideálním. Následně byla s Františkem Wurzlem sepsaná smlouva o vyhotovení štíhlého jehlance na žulovém podstavci. 10. května 1869 byly v brzkých ranních hodinách přeneseny ostatky Jindřicha Fügnera z hrobu na IV. hřbitově do sklepení pod pomníkem a 25. června následovalo vztyčení obelisku. Ještě předtím byla do malého prostoru v horní desce podstavce uložena kulatá zinková skříňka podepsaná starostou Stýblem, náměstkem Dr. Černým a dalšími členy výboru. Uvnitř se nachází Národní listy ze dnů 16. až 21. listopadu 1865, kde byl otištěn Fügnerův životopis, líčení jeho pohřbu, smuteční řeč Dr. Edvarda Grégra, báseň Ervina Špindlera, jenž byla rozdávána na Fügnerově pohřbu, také fotografie zesnulého, pamětní peníze a mnoho dalších upomínkových předmětů. Skříňka nese následující text: „Nehynoucí památky Jindřichu Fügnerovi, prvnímu starostovi Sokola Pražského, velkému láskou k vlasti, bratrstvím k bratřím, pomník tento vyzdvižen společným Sokolstva všeho úsilím v měsíci červnu 1869.“  Velkou slávou pak bylo odhalení pomníku v neděli 18. července 1869. Velkolepý průvod při svém shromažďování zabral značnou část staroměstské strany nábřeží i Žofínský ostrov, v jedenáct hodin dopoledne pak vyrazil z Ferdinandovy (dnešní Národní) třídy, přes slavnostně vyzdobené Václavské náměstí směrem k Olšanským hřbitovům. Celý průvod vedla i uzavírala jízdní četa Sokola s kapelou a jeho délka činila bezmála hodinu. Krom třiceti dvou sokolských jednot se ho zúčastnilo velké množství pěveckých, vědeckých, hereckých, akademických, řemeslnických, dělnických a dalších spolků, purkmistr Prahy a městská rada nebo mlynáři, řezníci a sladovníci, všichni pokud možno ve svých krojích. U příležitosti odhalení pomníku měl projev Miroslav Tyrš, který zde později také spočinul po boku svého přítele. Jak jsem již zmiňovala vlastní pomník je žulový, krychlový podstavec má na výšku pět metrů a jehlancový obelisk měří sedm metrů. Celý monument tedy šplhá do výše dvanácti metrů a je bezesporu nejvyšším pomníkem celých Olšany. Na podstavci se nacházel pozlacený nápis „Jindřichu Fügnerovi / starostovi / Sokola Pražského“. Čtyři nízké sloupy, které dnes drží řetězy a tvoří ohraničení pomníku, jsou původní. K sochařské spolupráci na pomníku byl vyzván aktivní Sokol a pozdější předseda výtvarného odboru Umělecké Besedy, tehdy ještě mladý sochař Bohuslav Schnirch. Jeho práce či jejich kopie (především bust) jsou běžně k vidění nejen na Olšanech, ale také na dalších pražských hřbitovech. Bohuslav Schnirch byl totiž v rámci sepulkrálního sochařství velmi činným umělcem. Pro Fügnerův pomník měl vytvořit modely jednak medailonu s jeho podobiznou a jednak velkého sokola, který by dominoval vrcholu pomníku. Ten nakonec dostal podobu ptáka s rozepjatými, k letu připravenými křídly, pootevřeným zobákem a pohledem ostře směřujícím vzhůru k nebi. Podle Tyrše je popisovaný sokol „symbol odvahy a síly, který rozepjal perutě nadšení a chce se vznést za vznešenějšími cíly.“ Fügnerovu podobiznu vyhotovil jako nadživotní reliéf zachycující zesnulého z profilu, ohraničený kulatým vavřínovým věncem. Veškeré zmiňované bronzové části byly odlity v Norimberku. Po smrti Miroslava Tyrše bylo nutné provést na pomníku určité úpravy.

Pozlacený nápis na přední straně podstavce byl překryt zinkovou tabulí upomínající na zemřelé Sokoly. Medailon s Fügnerovou podobiznou byl nahrazen reliéfním dvojportrétem obou zemřelých vyobrazených z profilu. Ten je pak dekorován dvěma ve spodní části překříženými a stuhou svázanými dle literatury vavřínovými ratolestmi. Je možné, že se ale spíše jedná buď o ratolesti palmové nebo o silně nadživotní brky sokola. Určení autora reliéfního dvojportrétu je věc nejednoznačná. Většinou jim bývá označován Bohuslav Schnirch, ovšem V. V. Štech se domnívá, že je to práce z dílny Josefa Václava Myslbeka. Desky z boků podstavce hlásají, že zde odpočívají i manželky obou velikánů sokolských dějin, Kateřina Fügnerová a Renata Tyršová. Dnes je monumentální obelisk nejen náhrobkem Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše, ale je zároveň nejvýznamnějším pomníkem všech Sokolů jakožto památník České obce sokolské.