František Sís pocházel z rodiny řídícího učitele (František Sís † 1908 a Josefa Mašková-Sísová). Měli sedm dětí, bratr Vladimír (* 30.6.1889 † 2.7.1958) byl novinářským zpravodajem v Bulharsku, novinářka sestra Miloslava (též Milada nebo Míla * 5.21883) žila v Paříži, sestra Emília byla učitelkou. František v roce 1897 maturoval v Brně,  v Praze nedostudoval práva, protože se zapojil do politických aktivit a v důsledku žurnalistické činnosti. Působil v mladočeských a později národně demokratických novinách.

Na přelomu roku 1914 a 1915 spoluzakládal českou lóži svobodného zednářství skotského, která se překrývala s Maffií a působila v úzké spolupráci s mladočeskou stranou: „Tvořili jsme síť tajných důvěrníků pro své cíle, jednak uvnitř ohrožovati a ochromovati fungování státu, jednak organisovati ve prospěch dohodových mocností, Ruska, Francie a Anglie, zpravodajskou službu o vojenských věcech, o válečném průmyslu, o hospodářském a finančním stavu monarchie, o železnicích a o všech věcech, souvisejících s válkou.” Členy byli i Rašín a Kramář.

Stejně jako jeho přítel Alois Rašín úzce spolupracoval s Karlem Kramářem. V roce 1907 jako generální tajemník mladočeské strany (úřední název Národní strana svobodomyslná, později Národní demokracie, tajemníkem byl do roku 1927) prováděl reformu její struktury. Počátkem roku 1917 založil časopis Národ. Podílel se na formulaci Manifestu českých spisovatelů. Od roku 1917 šéfredaktorem Národních listů. Byl zapojen do aktivit Maffie a podílel se na přípravě a vyhlášení nezávislosti.

V roce 1918 se stal poslancem a podílel na přerodu mladočeské strany v novou formaci Česká státoprávní demokracie, z níž se krátce nato utvořila Československá národní demokracie. V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Na mandát ale rezignoval ještě během roku 1920. Jeho post pak jako náhradník zaujal Ladislav Novák. Podle údajů k roku 1920 byl profesí šéfredaktorem Národních listů v Praze.

V roce 1925 se oženil s novinářkou Vlastou Tichou (* 1907), žili Libočanech u Žatce.

Důvodem k rezignaci na mandát bylo rozhodnutí věnovat se studiu žurnalistiky v Paříži, kde se stal předsedou československé kolonie a založil Slovanský výbor. Dalším důvodem bylo to, že před volbami přislíbil Karel Kramář stranickým zástupcům průmyslových kruhů poslanecký mandát. Špatný volební výsledek zapříčinil, že jej jejich kandidát Ladislav Novák nezískal. Po následných Novákových vehementních urgencích vyřešil pro Kramáře trapnou situace právě Sís svou rezignací. Poslanecký mandát mu byl slíben pro další volby, ale v roce 1925 Sís opětovně kvůli špatnému volebnímu výsledku a Kramářovu příslibu mandátu Františku Samkovi na žádost předsedy strany ze II. skrutinia odstoupil. Sísovi byl zároveň opětovně slíben mandát pro příští parlamentní volby, ale vzhledem ke slabému volebnímu výsledku jím vedené kandidátní listiny Československé národní demokracie v Olomoucké župě v parlamentních volbách v roce 1929 nebyl tehdy do II. skrutinia již vůbec kandidován.

Dlouhodobě, až do doby, kdy nemoc omezila jeho aktivity, zastával funkci úřadujícího místopředsedy Československé národní demokracie.

Ve 20. letech 20. století patřil v rámci strany k skupině blízké Karlu Kramářovi. Spolu s ním a s Viktorem Dykem ostře kritizovali morální vlastnosti a problematickou politiku Edvarda Beneše. Proti Kramářově a Sísově skupině stálo takzvané průmyslové křídlo národních demokratů (například Ladislav Novák nebo František Hodáč), které bylo v koaliční politice pragmatičtější. Průmyslové křídlo koncem 20. let posilovalo a Sís byl roku 1931 zbaven vlivu na Národní listy. Ze zdravotních důvodů se pak stáhl i z politického života.

Již v dubnu 1930 ho postihl první záchvat mrtvice v průběhu konfliktu s Hodáčem. V následujících letech zažil několik dalších. Deset dnů před smrtí přišel silný záchvat, který ochromil jeho dýchací soustavu. Zemřel v srpnu 1938.

Bratr Vladimír Sís se účastnil prvního i druhého odboje, byl v roce 1949 zatčen komunistickým režimem, byl odsouzen v politickém procesu k 25 letům vězení, byl mučen, zemřel v komunistickém vězení na následky mučení a neposkytnutí lékařské péče.