Jenerálka je jen malá osada, ztracená na křižovatce silnic hluboko v Šáreckém údolí. Všude je to odsud do kopce. Patří k místům s nejstarším osídlením na území Prahy. Jde o největší a nejslavnější pražskou paleolitickou lokalitu: nálezy z mladšího paleolitu (aurignacien, gravettien) v Baráčkově cihelně (též Stará Jenerálka) dokládají velké a dlouhodobě užívané sídliště „lovců mamutů“. Jsou známy již od 19. století, těžbu zde sledovali a výzkumy prováděli Antonín Frič, G. C. Laube a zejména Jan Nepomuk Woldřich, později Josef Antonín Jíra. Odehrává se zde i část Štorchova románu Lovci mamutů.
Od raného středověku kolem Jenerálky vedla důležitá komunikace směřující od Prahy dále na sever. Bývalý hospodářský dvůr se zahradou pochází zřejmě z konce 18. století. Díky neobarokní přestavbě získal objekt zámecký ráz. Název pochází od slova generál s ohledem na to, že v zámku ve 2. polovině 18. století údajně sídlila část rakouského generálního štábu.
Dnes má Jenerálka asi 40 popisných čísel. Kdysi patřila pod Nebušice, ale potom byla překatastrována pod Dejvice.
V roce 1922 koupila Jenerálku kancelář československých legií a Podpůrného fondu legionářského a z Jenerálky se tak stal domov legionářů-invalidů. Po atentátu na Reinharda Heydricha byla Jenerálka přeměněna na dětský domov s tvrdým režimem pro téměř 50 dětí, jejichž rodiče byli popraveni nebo skončili v koncentračních táborech. 14. dubna 1944 byly tyto děti odvezeny do internačního tábora Svatobořice na jižní Moravě. Karl Hermann Frank na Jenerálce ke konci války shromáždil vězněné politiky, po kterých chtěl, aby se ujali správy země. Vězňové byli osvobozeni 7. května 1945 (mezi nimi mimo jiné i členové paraskupiny Chalk) během Pražského povstání.
V době socialismu zde sídlil národní podnik Tesla – vakuová technika a zámek chátral. Po roce 1989 objekt zakoupila baptistická církev, která zde zřídila Mezinárodní baptistický teologický seminář. Pro veřejnost je zámek uzavřen, navštívit lze pouze baptistickou studovnu v otevíracích hodinách.

O smrtelné příhodě Bohuslava Schnircha vypravuje vnučka Roberta Helfertová a také dobový tisk.

Sochař Bohuslav Schnirch raněn mrtvicí. Výtečný náš výtvarný umělec, sochař Bohuslav Schnirch, předseda Umělecké besedy, stižen byl včera těžkou chorobou. Včera odpoledne podnikl pan Schnirch se svými dvěma syny vycházku do Šárky, odkudž byl převezen do Prahy v povážlivém stavu. Nedaleko vily č. 73 “na Jenerálce” u Šárky byl p. Schnirch před 8. hodinou večerní stižen mdlobou a sklesl v bezvědomí na silnici. Domovník z uvedené villy přispěl mu první pomocí. Odnesl jej do villy a s přivolením majitele villy odvezl ochuravělého v kočáře k lékaři p. dru. Strnadovi do Bubenče, který zjistil, že pan Schnirch byl stižen mrtvicí. Z Bubenče byl umělec odvezen na malostranské komisařství, kde byl opět ohledán policejním lékařem p. drem. Ullrichem a pak byl pan Schnirch odvezen do všeobecné nemocnice na kliniku p. prof. Maixnera. Tam teprve nabyl p. Schnirch poněkud vědomí. Ač stav jeho jest povážlivým, možno přece nadíti se, že se zlepší. Umělecká obec naše jeví upřímnou soustrast nad příhodou, která pana Schnircha stihla. – Podle zpráv, došlých nás ve chvíli uzavírky listu, jest stav páně Schnirchův takměř – beznadějný.