Na statku (francouzsky 'Sans pareil' znamená bez srovnání, bezkonkurenční) působil pater Matěj Rössler, poděbradský děkan (vysvěcen 21.12.1777, 1795 nastoupil na poděbradské faře, smiřoval rozmíšky mezi katolíky a protestanty, † 29.8.1829), jako šlechtitel a ovocnář. Ve školce vybudované na vlastní náklady vyšlechtil 2000 druhů ovocných stromů: 502 odrůd jabloní, 300 odrůd hrušní, 153 odrůd třešní, 86 odrůd švestek, celkem 70 000 stromků), jeho pamětní deska je na proboštství v Poděbradech proti kostelu.

Na statku Sanspareil v zahradě, kterou založil děkan Matěj Rössler, pracoval později jako ovocnář a zahradník Antonín Jakub Balcar, jehož žena Marie pocházela z rodiny Kulichů.

František Kulich, purkmistr poděbradský, koupil statek r. 1845 od zadluženého hostinského Antonína Biersanga za 5000 zl. V roce 1849 jej věnoval své dceři Eleonoře Schnirchové.  Zachoval se zápisník s podrobnými údaji o účetnictví rodiny Schnirchů a také dvorce Sans Pareil od r. 1859-1871 včetně investic a  také s údaji o cestování celé rodiny, se zápisy jak od Eleonory, tak od Josefa Schnircha. Na tomto statku pobývali jejich děti, Bohuslav, Jaroslav Schnirch i jejich sestry, pokud přijeli do Poděbrad. Dne 19.10.1873, údajně kvůli náročnému zaměstnání, prodal Schnirch dvorec Sanspareil Františkovi Jelínkovi, který téhož roku zemřel a dvorec se znovu prodával. Statek tedy Schnirchovi prodali v době, kdy Josef  Schnirch odcházel do penze, stěhoval se do Prahy k synovi Bohuslavovi a také se stavěl dům v Mikovcově ulici, je pravděpodobné, že peníze z prodeje statku byly použity právě na jeho stavbu. Tomu by nasvědčovala i zmínka v článku ‚Narodil se v Sobotce‘ o tom, že postavil dům pro syna Bohuslava. Ze zápisu o pozůstalosti Bohuslava Schnircha vyplývá, že dům byl zadlužen ještě po jeho smrti.

Na pomologické tradice v Poděbradech navazoval i Robert Marek, mlynář z nedalekých Nových Mlýnů.

Bývalý statek v současné době (2003) slouží jako golfový klub.