Strachovský Josef, sochař čes. (*19. září 1850 v Kutné Hoře), navštěvoval reálku a měl státi se truhlářem a pracovati v dílně otcově. Stal se však učněm řezbáře Jana Káše v Praze a po 4 letech odešel na akademii mnichovskou. Po svém návratu do Prahy zápasil, jako po celá léta mládí, s nedostatkem, až se ho ujal sochař Schnirch, který tehda pracoval o skulpturách pro Národní divadlo v Praze. Strachovský pracoval o sochách pro toto divadlo, portraitoval se zdarem a prováděl menší práce příležitostné, z nichž pamětní deska Jana Rokycany jeho jméno po prvé uvedla do veřejnosti. Pak následovaly: pomník Havlíčkův pro Kutnou Horu, pomník bratranců Veverkových, vynálezců ruchadla, v Pardubicích, náhrobní socha Anděla míru pro pí. Voitlovou na Mělníce, poprsí Smetanovo, poprsí dra Riegra, podobizna dra Tyrše a j. v. Město Tábor objednalo u Strachovského pomník Jana Žižky z Trocnova, jenž od r. 1884 zdobí náměstí. Na hřbitově olšanském stoji jeho náhrobní pomník Josefa Baráka. R. 1886 provedl pomník B. Jablonského v Kard. Řečici a r. 1887 postaven v Libochovicích památník Purkyňův. V Pražském Rudolfině chová se jeho poprsí Frant. hrab. Thun-Hohensteina v životní velikosti. Strachovský jeví se ve svých pracích jako přívrženec realismu, pojímá však skutečnost v jakési zmírnělé podobě. Měkké tvary, postoje spíše emfatické a poněkud divadelní (Havlíček) dodávají jeho pracím vzhledu staršího; skulptury tyto upomínají na školu mnichovskou z doby rozmachu německého sochařství, kdy po vítězství r. 1871 spotřeba oslavných pomníkův a soch tak značnou měrou stoupla, aniž zároveň se zvýšila umělecká úroveň sochařství. Strachovský zůstal za svou dobou a nově vznikající umění české, toužící po zdůraznění národního rázu, nalézalo v jiných sochařích zdatnější představitele svých snah, a tak se stalo, že význam Strachovského spočívá hlavně v jeho pomníkových pracích z let 80tých XIX. stol., v pracích, jejichž akademická správnost převažuje nad vniterní procítěností jejich. F. H-s.

Josef Strachovský začínal tak říkajíc „od píky“. Nejprve se vyučil v otcově truhlářské dílně, odkud přešel do pražského ateliéru J. Káše. V sedmdesátých letech 19. století studoval na akademiích v Mnichově a v Praze. O jeho velmi časně získaných kamenosochařských schopnostech svědčí skutečnost, že si jej zvolil za sochařského pomocníka sám Bohuslav Schnirch, s nímž spolupracoval od roku 1875 na sochařské výzdobě Národního divadla v Praze. Podle Nové encyklopedie českého výtvarného umění (vydané nakladatelstvím Academia v roce 1995) pomáhal Strachovský Schnirchovi i s realizací pomníku Vítězslava Hálka postaveném na pražském Karlově náměstí v roce 1881.
Nicméně vzápětí Josef Strachovský odevzdává i vlastní monumentální sochařská díla. V roce 1883 vytváří pro Kutnou Horu pomník Karla Havlíčka Borovského, který je ještě jednou postaven v kopii na Havlíčkově náměstí v Praze a do třetice si jej tehdy dokonce objednávají i krajané z Chicaga. V témže roce vzniká další monumentální dílo postavené na památku bratranců Veverkových v Pardubicích. O rok později stojí již v Táboře Strachovského vize Jana Žižky z Trocnova.
Do umělecké historie se Josef Strachovský zapsal především svým portrétním uměním, zpodobením Františka Ladislava Riegra, Miroslava Tyrše, Marie Červinkové-Riegrové a dalších.
Josef Strachovský se podílel také na sochařské výzdobě známých pražských staveb Prašné brány (1875-1886) a Národního muzea, kam na atiku dodal sousoší Pravdy a Krásy, osazeno bylo v roce 1890.
Navzdory tomu, že jeho sochařská tvorba bývá v odborné literatuře charakterizovaná jako výtvarná práce poplatná realistickému akademismu mnichovského sochařství sedmdesátých let, nelze Strachovskému upřít to, co mnozí sochaři 20. století postrádají, totiž suverénní ovládání práce s kamenem, s kamennými bloky, perfektní zvládnutí modelačního i kompozičního umění a to musíme i dnes po uplynutí 115 let od postavení libochovického pomníku J.E.Purkyně ocenit.

Josef Strachovský (* 1850 † 1913): Hovoří-li se o pomníku Jana Evangelisty Purkyně v Libochovicích, pak se obvykle veškerá pozornost soustřeďuje výhradně na největší českou přírodovědeckou osobnost 19. století, národního buditele a filosofa, jemuž tato pocta patří. Málokdo si v této souvislosti také vzpomene na autora pomníku. Domnívám se však, že i autor sochařského díla tu stojí za zmínku. V roce 1887 pomník vytvořil již jako zralý a zkušený umělec Josef Strachovský, narozený dne 19. září 1850 v Kutné Hoře. Když dne 9. července 1913 v Praze umírá (o jediný den dříve než Mikoláš Aleš), má již za sebou obsáhlé umělecké dílo,z něhož nemalou část zabírámonumentální tvorba.  Josef Strachovský začínal tak říkajíc „od píky“. Nejprve se vyučil v otcově truhlářské dílně, odkud přešel do pražského ateliéru J. Káše. V sedmdesátých letech 19. století studoval na akademiích v Mnichově a v Praze. O jeho velmi časně získaných kamenosochařských schopnostech svědčí skutečnost, že si jej zvolil za sochařského pomocníka sám Bohuslav Schnirch, s nímž spolupracoval od roku 1875 na sochařské výzdobě Národního divadla v Praze. Podle Nové encyklopedie českého výtvarného umění (vydané nakladatelstvím Academia v roce 1995) pomáhal Strachovský Schnirchovi i s realizací pomníku Vítězslava Hálka postaveném na pražském Karlově náměstí v roce 1881. (Převzato z Internetu)