Otec sochaře Bohuslava Schnircha, inženýr Josef Schnirch, stavěl v dobách rakouských dráhy. Proto se rodina často stěhovala. Bylo šest dětí a Schnirch jim chtěl zabezpečit českou výchovu; proto měli vychovatele Čecha. Bohuslav maturoval ve Štýrském Hradci a jeho vroucí touhou bylo věnovat se sochařství. Otec tomu valně nepřál, ale přímluva matčina nezůstala bez vlivu na rozhodnutí otcovo. Bohuslav slíbil matce, rozené Eleonoře Kulichové, rodem z Poděbrad, že pro toto město z vděčnosti vytvoří sochu, což se také stalo sochou Jiřího z Poděbrad. Praktický otec nakonec svolil s podmínkou, že se musí nejdříve vyučit kameníkem, aby měl být z čeho živ. Teprve potom odešel do Vídně na akademii a na další studium do Mnichova. Po studiích byl asi tři roky v Římě.
Dr. Miroslav Tyrš již jako student toužil spatřit zemi klasického umění a proto se vydal na cestu s tlumokem na zádech pěšky. Překročil Alpy a octl se v Itálii. Na zpáteční cestě u Terstu stavěl otec Schnirch dráhu. Někde zaslechl Tyrš český hovor. Byli to synové Schnirchovi Bohuslav a Jaroslav. Odtud se datuje vroucí přátelství Tyršovo se sochařem Bohuslavem Schnirchem.
Rozsáhlou rodinnou korespondencí získal synovec Bohuslavův inženýr Julius Schnirch, který léta působil v Brně, kde se účastnil živě národního a kulturního ruchu. Po jeho smrti přešla rodinná korespondence v několika bednách na Milana Schnircha v Řepích u Prahy, který při jejím třídění přišel na třiačtyřicet dosud neznámých dopisů Tyršových, psaných hlavně sochaři Schnirchovi, z části také jeho bratru inženýru Jaroslavu Schnirchovi, který byl v době Tyršově prvním náčelníkem Sokola v Curychu. K těmto novým Tyršovým dopisům připojila paní Ludmila Boučková-Schnirchová, choť profesora Karlovy university dr. Bohuslava Boučka, dalších šest rovněž neznámých dopisů Tyršových, takže z rozhodnutí rodiny získává Československá obec sokolská téměř padesátku neznámých dopisů dr. Miroslava Tyrše. Dopisy jsou stručné i obšírné, až dvanáctistránkové a mají svůj význam.především v tom, že ukazují, s jakou houževnatostí se Tyrš připravoval ke své dráze vysokoškolské, jak sbíral množství materiálu, který mu právě posílal Schnirch z Říma, čemuž Tyrš věnoval množství peněz. V dopisech jsou celé seznamy fotografii, jež měl Schnirch koupit a z nichž Tyrš sestavoval ke svým studiím i přednáškám různé soubory. Ale tyto dopisy také ukazují, jak Tyrš svými přednáškami a výstavami budil v Praze zájem a pochopení pro výtvarné umění, jak účinně zasahoval, kde bylo třeba. V dopisech píše i o svých literárních pracích, o uměleckých kritikách a svého přítele-sochaře povzbuzuje, radí, ale je mu i přísným kritikem. Dopisy zanechávají také ohlas Tyršových studijních cest po Evropě, při nichž i tělesná výchova přišla na své. Sumou: Dopisy jsou dalším, a to významným přínosem k poznání života a díla Tyršova, ale přitom všem i dokladem vroucího a věrného přátelství těchto dvou vynikajících mužů.

Antonín Krejčí

Praha, 18. 4. 64

Drahý bratře!

Jaroslav mi psal, že složil náčelnictví v Sokole curyšském, z čehož velmi bolestně byl jsem překvapen. Nedosti na těch věčných třenicích, jež doma máme, i za hranicemi již ty neblahé rozpory se rozšiřují. Kam způsobem takovým .se doděláme! Možná, že u slavnosti kostnické se uvidíme a tu vyleju celé stísněné srdce své Tobě, jehož, věř, ze všech přátel svých nejsrdečněji miluji.

Tvůj upřímný bratr a přítel

Miroslav

Bez data

Můj milý a drahý Bohuslave!

Času, času teď ovšem nemám: avšak tolik přece, bych Ti k úspěchům Tvým vyslovil nejvřelejší blahopřání moje. Vždyť jsem vždy na určito věděl, že z Tebe bude kos, i kdyby snad i jiní Beztové Tě daleko podceňovali. Chci celý tělocvik, pokud to proveditelnosti a vydatnému vývoji sil tělesných nevadí, na základech esthetických zreformovat a soustava tomu je již hotova, ano zčásti již v naší jednotě se praktikuje. Což pak se dějin výtvarných umění týče, oddal jsem se navždy studiu antiky na základech nejrozsáhlejších a nejdůkladnějších. Raději jeden odbor, ten však do všech podrobností, než celek dějin; jejž jednomu přece obsáhnouti nelze.
Ó, kdybych o tom o všem mohl s Tebou široko - daleko promluvit, s Tebou, který jsi mi vždy tak rozuměl. Než co nejde najednou, půjde snad po částech, jen když mi na každou zvlášť pošleš odpověď.

S pozdravem nejsrdečnějším

Tvůj Miroslav

Bez data

Milý bratře!

Bude Tě snad zajímat, že jsem též přijal místo uměleckého referenta do Národních listů a jak Ty své návrhy, tak já Ti posílám k posouzení svou kritiku zatím o Slesserově Venuši, která v Římě zhotovena byla.
Osvěta uveřejní v příštím čísle mé pojednání o době, kdy Laokoon povstal, kterým, jak myslím, více než stoletému sporu ve prospěch strany římské konec učiní. V Umělecké besedě.přednášel jsem o zákonech komposice umělecké, ježto jsem pomoci velké laterny magicy na vynikajících dílech sochařských a malířských znázornil. Vlastně je provedla Renáta a já jsem je jen mluvil. Succes byl veliký a všeobecně pravilo.se, „že něco podobného ještě zde nebylo“. Totiž lidé ještě nikdy tolik klasických věcí neviděli. Vydám to nejdřív v Květech a pak ve zvláštním otisku.
Spořádání našich alb a map chýlí se ke konci, budou obsahovati veškerý vývoj umění od dob nejstarších až k nejnovějším. Vystavím to pak na poučení obecenstvu v Umělecké besedě.
Do almanachu Umělecké besedy píšu článek O podmínkách zdaru a rozvoje činnosti umělecké, aby.publikum se i v tomto směru orientovalo. Vidíš, činím se, seč jsem, abych mlhy tuposti u nás rozprášil a jde to ovšem teď líp, když Renáta mi ve všem pomáhá a velikou.část práce na sebe béře.
M ...příliš ... tak myslím, že vyjdeme také, až budeme svoji.

S pozdravem nejsrdečnějším

Tvůj Miroslav

Bez data

Milý a drahý bratře!

Odpusť, že Tě tak dlouho bez odpovědi nechávám, avšak byl jsem slavnosti Jungmannovou až po krk zaneprázdněn. K Tvé konkurenci přeju Ti všechno štěstí. Co do postav antických jsem přesvědčen, žeť obdržíš cenu: tu myslím nemáš konkurentů nebezpečných. Co se Lumira a Záboje týče, musíš se arciť sebrat, v tom genru Myslbek mnoho pracoval a do intencí Mánesových, jež za jedině pravé mám, náležitě se vžil.

Těšim se velmi velice, že Tě opět uvidim.

Tvůj Tyrš

Pisa, 16. 4. 76

Milý a drahý bratře!

Píši Ti před odjezdem z té deštivé Pisy, předně abych Ti vyslovil upřímnou neobmezenou radost svou nad mužnou sebedůvěrou uměleckou, která Tě po tolika pochybnostech konečně naplňuje. Máš nesnadný úkol před sebou a bez obavy se chystáš k rozřešení jeho. Krásná a jedině pravá odměna za snahu vážnou, ryzí, muže a umělce důstojnou. I já, myslím, jsem v dlouhé té zkoušce choroby dozrál: měl jsem snahu. se rozhlídnout, cíle si stanovit, sílu a meze nadání svého seznat. Tak bude naše přátelství ještě pevnější a niternější než dosud bylo. S mým uzdravením to nejde, žel! tak rychle, jak jsme myslili, avšak - ač rok tento zcela neobyčejně nepříznivý byl - jde to předc! Vim, že budu zas člověkem, p l n ý m člověkem na všechny strany bytosti lidské vyvinutým, také na strany chybné, jež k tomu náleží. Měl jsem. po dlouhou dobu nucené nečinnosti své času o sobě přemýšlet, se opravovat a tak doufám, že budu o něco moudřejší a lepší, než jsem býval. Bylo toho třeba a v tomto vzhledě nelituji nemoci své. Že věc dlouho trvá nemůže předc jinak být, po tak exorbitantní neurose nemohou se nervy tak brzy utišit. Poruč mne doma.

Pozdravuje a líbá Tě co nejsrdečněji

Tvůj Miroslav

Odjedu pozítří do Florencie, kde na měsíc se zdržím.