Schnirch Bohuslav, Bildhauer. Geb. Prag, Böhmen (Praha, Tschechien), 10. 8. 1845; gest. ebenda, 30. 9. 1901.
Sohn des Folgenden. S., ab 1863 Steinmetzlehrling in Graz, stud. danach am Polytechn. Inst. in Prag bei Josef Zítek. 1864 begann er in Wien an der Akad. der bildenden Künste das Stud. bei F. Bauer (s. d.), gleichzeitig arbeitete er bei dem Bildhauer Franz Melnický; ab 1866 besuchte er die Akad. der bildenden Künste in München. 1868 kehrte S. nach Prag zurück, wo er sich vergebl. um eine Professur für Modellieren an dem dortigen Polytechn. Inst. bewarb. 1870 arbeitete er wieder in Wien, 1871–73 in Italien. S., der als ein Vertreter des Neorenaissance-Klassizismus in der tschech. Bildhauerei gilt, ging vom dekorativen Wr. Akademismus aus, seine künstler. Reife erreichte er in Italien. Er war Mitarbeiter des Architekten Zítek beim Bau des Nationaltheaters in Prag, dessen Trigen zu seinem Spitzenwerk werden sollten. Diese wurden erst 1910–19 auf den Polygonalpfeilern aufgestellt, und zwar abweichend von den ursprüngl. Modellen, die in plast. geschlossener Form komponiert waren und den bildhauer. Beitr. S.s bei der Mitgestaltung einer Reihe von Prager Monumentalbauten charakterisierten. In seinem ersten Entwurf der Fontäne vor dem Künstlerhaus Rudolfinum in Prag (1890) und beim Grabmal für J. Grégr (s. d.) auf dem Olschaner Friedhof in Prag (1898) ist seine Orientierung an der französ. Moderne deutl. spürbar; die zweite Skizze der Fontäne hingegen (1897) wandelt die Auffassung eines dekorativ gestalteten italien. Renaissancebrunnens ab. S. war Vorstand von Umelecka beseda (Kunstver.) und von dessen Sektion für bildende Kunst, 1901 erfolgte eine postume Ausst. in Prag.

Werke: Hl. Georg, 1866 (Reiterfigur); Kg. Georg von Podiebrad, 1891 (Reiterdenkmal, Podebrady); Allegorien der Tapferkeit, der Stärke, der Klugheit (Parlament, Wien); Büsten und Medaillons; Entwürfe für das Nationaltheater in Prag, u. a. Figuren Apollons und der Musen für die Attika, Tympanon über der Bühne, Medaillons in der kgl. Loge; ab 1873 für das Rudolfinum in Prag die Figuren der Hüter der Eingänge, die Löwen und Sphingen; allegor. Gruppen unter der Kuppel im Nationalmus, in Prag; usw.
Literatur: Národní listy vom 6. 10. 1900; Otto; Thieme–Becker; Toman; Wurzbach; Seznam posmrtné výstavy del B. S., Praha 1901 (Kat.); K. B. Mádl, Umení vcera a dnes I., 1908. S. 58ff.; F. X. Harlas, Socharství, stavitelství, 1911, S. 63ff.; F. Žákavec. Chrám znovuzrození, 1918, S. 15; Kat. výstavy výtvarné generace Národního divadla v Praze, 1932, S. 47f.; M. Tyrš, O umení, 1937, S. 77, 82; V. V. Štech, Národní divadlo a jeho umelecké poklady, 1940, S. 34; Sbírka moderního umení, Národní galerie, Praha 1947 (Kat.); V. Volavka, Socharství devatenáctého století, 1948, S. 61f.; K. Svoboda, Antika a ceská vzdelanost od obrození do první války svetové, 1957, s. Reg.; A. Masaryková, Ceské socharství 19. a 20. století ( = Národní galerie 5), 1963, S. 18ff.; Enc. ceského výtvarného umení, 1975, S. 456; Antika a ceská kultura, 1978, S. 413, 420; P. Wittlich, Ceské socharství ve 20. století 1890–1945, 1978, S. 24; E. Poche u. a., Praha národního obrození, 1980, S. 136ff.; W. Krause, Die Plastik der Wr. Ringstraße ( = Die Wr. Ringstraße 9/3), 1980, S. 119; Antické tradice v ceském umení. Praha 1982, S. 126 (Kat.).
Autor: (M. Stehlík)
Referenz: ÖBL 1815-1950, Bd. 10 (Lfg. 50, 1994), S. 403f.

Schnirch Bohuslav, sochař., narozen v Praze, Čechy (Praha, Česká republika), 10. srpna 1845; zemřel tamtéž 30. září 1901.
Syn následujícího S. (Bohuslav nebyl synem Friedricha), od 1863 kamenický učeň ve Štýrském Hradci, studoval na Polytechnickém institutu v Praze u Josefa Zítka. V roce 1864 začal studovat na Akademii výtvarných umění ve Vídni u F. Bauera (sd), současně pracoval u sochaře Franze Melnického; od roku 1866 navštěvoval Akademii výtvarných umění v Mnichově. 1868 S. se vrátil do Prahy, kde kandidoval neúspěšně na profesuru modelování na místním Polytechnickém institutu. V roce 1870 působil opět ve Vídni, 1871-73 v Itálii. S., je považován za představitele novorenesančního klasicismu v českém sochařství, opustil dekorativní vídeňský akademismus, zralosti dosáhl v Itálii. S architektem Zítkem spolupracoval na stavbě Národního divadla v Praze, jehož Trigy se měly stát jeho vrcholným dílem. Ty byly na polygonálních pilířích vztyčeny až v letech 1910-19, liší se od původních. modelů navržených v plasticky uzavřené formě. Schnircha charakterizují příspěvky ke spoluprojektování řady monumentálních staveb v Praze. V jeho prvním návrhu kašny před Domem umělců Rudolfinum v Praze (1890) a u hrobu J. Grégra (sd) na Olšanském hřbitově v Praze (1898) je zřetelně cítit jeho orientace na francouzskou modernu; druhá skica kašny (1897) se naopak obrací k dekorativně řešené italské renesanční kašně. S. byl v představenstvu Umělecké besedy v její sekci pro výtvarné umění. V roce 1901 se konala posmrtná výstava v Praze.

Dílo: Svatý Jiří, 1866 (jezdecká figura); Král Jiří z Poděbrad, 1891 (jezdecký pomník, Poděbrady); Alegorie statečnosti, síly, obezřetnosti (Parlament, Vídeň); busty a medailony; Návrhy pro Národní divadlo v Praze včetně postav Apollóna a Múz na attice, tympanon nad jevištěm, medailony v královské lóži; z roku 1873 pro pražské Rudolfinum postavy strážců vchodů, lvů a sfing; alegorické skupiny pod kopulí Národního divadla v Praze; atd.

Literatura: Národní listy ze dne 6. října 1900; Otto; Thieme-Becker; muži; Wurzbach; Seznam posmrtné výstavy děl BS, Praha 1901 (kat.); KB Mádl, Umění včera a dnes I., 1908. s. 58nn.; F.X. Harlas, Sochařství, stavitelství, 1911, s. 63nn.; F. Žákavec. Chrám znovuzrození, 1918, s. 15; Kat. výstavy výtvarné generace Národního divadla v Praze, 1932, s. 47f.; M. Tyrš, O umění, 1937, s. 77, 82; V.V. Štech, Národní divadlo a jeho umělecké poklady, 1940, s. 34; Sbírka moderního umění, Národní galerie, Praha 1947 (kat.); V. Volavka, Sochařství devatenáctého století, 1948, s. 61f.; K. Svoboda, Antika a česká vzdělanost od obrození do první války světové, 1957, viz Reg.; A. Masaryková, České sochařství 19. a 20. století ( = Národní galerie 5), 1963, s. 18 a násl.; Inc. českého výtvarného umění, 1975, s. 456; Antika a česká kultura, 1978, s. 413, 420; P. Wittlich, České sochařství ve 20. století 1890–1945, 1978, s. 24; E. Poche a kol., Praha národního obrození, 1980, s. 136 násl.; W. Krause, Socha Wr. Ringstrasse (= Die Wiener Ringstrasse 9/3), 1980, s. 119; Antické tradice v českém umění. Praha 1982, s. 126 (kat.).
Autor: (M. Stehlík)
Odkaz: ÖBL 1815-1950, svazek 10 (Lfg. 50, 1994), s. 403f.