Podél formanských cest vznikaly formanské stanice, rozsáhlé hospody, poskytující nocleh, jídlo a pití, stáje a chlévy. Formanské hospody se poznají podle toho, že mívaly průjezdný dvůr - jedny vrata pro vjezd a druhá vrata pro výjezd – aby se vozy nemusely otáčet. Protože se do dvora hospody dalo zajet s celým povozem, nazývaly se ‚zájezdní‘ hostince. Dvůr se z bezpečnostních důvodů na noc uzavíral. Oproti běžným šenkům (‚krčmám‘), kam chodili chalupníci, zájezdní hospody poskytovaly nadstandardní služby, které si formané mohli dovolit. Zájezdní hostinec byl velice výnosnou živností. Zájezdní hostince poskytovaly všechny potřebné služby pro formanské vozy -  všechno potřebné pro koně - seno, oves, vodu, kovářské služby, veterinářské služby.  Zájezdní hostinec míval velkou místnost s lavicemi, židlemi a stoly, do které byl přímý vstup ze stájí. Zvenku byl samostatný vchod do stájí a do hostince. Zájezdní hospody mívaly konírny pro desítky koní, stodoly, sýpky a seníky. Seno mívaly hospody z vlastních pozemků, oves se nakupoval. Za ustájení se platilo, stejně tak za krmivo. Formané spávali v hospodě na zemi na seně, přikrývali se houněmi. V hostinci býval prostor určený pro sušení oděvů a plachet. Po večerech při dobrém jídle a pivu posbírali novinky od všech ostatních formanů, takže zase naopak když někam přijeli, byli dotazováni na čerstvé informace. Jak se rozneslo po obci, že forman je doma, scházeli se sousedé nejen ho přivítat, ale hlavně vyslechnout jeho zkušenosti ze světa. Novin tenkráte nebylo, proto se těšilo vyprávění formanů velké pozornosti a oblibě. Formané vyprávěli často i všelijaké podivné příběhy, zejména o tom, jak nějaká síla způsobila, že koně přirostli k zemi, nebo o jiných překážkách, proč nemohli jet a co to způsobilo. V zájezdních hospodách i v běžných krčmách se zpravidla uzavíraly obchody. Formané se tak stávali i obchodníky.