První hřbitov v Poděbradech se nacházel kolem kostela Povýšení
sv. Kříže a sloužil až do konce 18. století. V roce 1784 vydal
Josef II. nařízení, které zakazovalo pohřbívat mrtvé mezi domy,
navíc tento hřbitov již nebylo kam rozšiřovat.
Z těchto důvodů začal v roce 1785 vznikat na vykoupených zahradách
kolem Kostelního předměstí u silnice na Pátek hřbitov nový. V roce
1880 byl rozšířen do celého prostoru dnešního parku v Jiráskově
ulici až k pozemkům studentských kolejí.
Uprostřed hřbitova byl vyzdvižen na masivním kamenném podstavci
hlavní hřbitovní kříž, který tu stojí dodnes.
Když se ve 2. polovině 19. století začalo Kostelní předměstí rychle
rozrůstat a městský hřbitov už byl celý obestavěný domky a
zemědělskými usedlostmi, postupně si okolní obyvatelé vymohli, že
hřbitov bude přeložen mimo město, do katastru obce Kluk, kde už byl
v roce 1896 založen evangelický hřbitov a o 2 roky později také
hřbitov židovský.
Od roku 1903 byly hroby postupně přemísťovány a na prostranství
bývalého hřbitova se pomalu rodil nový městský park. Po úplné
likvidaci hřbitova a posledních parkových úpravách na podzim 1928
v něm byla odhalena bronzová socha T. G. Masaryka, poslední dílo
významného sochaře Otty Gutfreunda.
Kromě bývalého hlavního kříže je poslední vzpomínkou na hlavní
hřbitov náhrobek lékaře Františka Boučka s plaketou od sochaře
Bohuslava Schnircha
(není pravda, medailon je od sochaře Čapka).
Náhrobek stával při východní ohradní zdi, nedaleko hlavního vchodu
na hřbitov.
Poděbradský
městský hřbitov
Není v naší
zemi mnoho měst, která se postarala pro své občany o tak pěkné místo
posledního odpočinku. Právem proto byl v roce 1963 poděbradský
městský hřbitov zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních
památek. Památkově chráněný areál tvoří půdorys katolické části
hřbitova, vstupní prostor s kaplí a domkem hrobníka, hlavní kříž,
severní ohradní zeď a tři hrobky – Markova,
Birnbaumova a Kerhartova.
O projekt na nový poděbradský hřbitov byl požádán známý secesní
architekt Josef Fanta (1856–1954) v
době, kdy starý hřbitov v dnešní Jiráskově ulici byl zaplněn a začal
překážet rychlému stavebnímu rozvoji této části Poděbrad.
Josef Fanta navrhl jako hlavní vchod
velká mřížová vrata s mřížovými brankami po stranách, na ně
navazující hřbitovní kapli s pitevnou a márnicí na jedné straně a
naproti podobný objekt s malým dvorečkem jako byt hrobníka. Toto
působivé řešení vstupního prostoru hřbitova už dříve s úspěchem
předvedl na výstavě architektury v Londýně. Uprostřed hřbitova měly
být sice ještě arkády, ale ty se pro nákladnost už nerealizovaly.
Hřbitov byl založen v roce 1902 u křižovatky silnic pražské a
rumburské v katastru tehdy ještě samostatné obce Kluk, kde se už
předtím od roku 1896 nacházel hřbitov evangelický a o něco mladší
hřbitov židovský. Vedením stavby byl pověřen známý místní stavební
podnikatel Josef Fiala a pozoruhodnou zahradní úpravu provedl
uznávaný pražský zahradník František Thomayer. Na městský hřbitov v
Kluku se začalo pohřbívat 4. května 1903, kdy do hrobu č. 1 na kraji
IV. staré části (tehdy dětské) byla pochována sedmiměsíční Arnoštka,
dítě místního strážníka Nezavdala. Podobu nového hřbitova přibližuje
pohlednice zaslaná roku 1905.
Půdorys katolické části hřbitova
je vymezen severní dekorativní ohradní zdí a ostatní zdí prostou
cihlovou, která na jižní straně tvoří hranici mezi katolickou a
evangelickou částí. V jejím prodloužení se nachází hlavní hřbitovní
kříž a za ním byl vytyčen prostor pro budoucí rozšíření hřbitova (na
něm se začalo pohřbívat v roce 1920). Od hlavního vchodu se
rozbíhají paprsčitě hlavní cesty, které jsou kříženy obloukovými
příčnými cestami.
Ohradní zeď
Její součástí je hlavní brána na severozápadní straně hřbitova se
secesními kovanými dvoukřídlými vraty. Nad nimi je v
trojúhelníkovitém štítu výjev Ukřižování. Figury Krista, P. Marie a
sv. Jana Evangelisty z měděného, kdysi barevně ciselovaného plechu,
byly dodány z Prahy, vrata i obdobné dvoukřídlé branky však zhotovil
místní umělecký kovář Jan Mareš.
Památkově chráněná severní hřbitovní zeď je nejdekorativnější částí
hřbitova. Při ní si své hrobky a hroby zajistily přední a
zámožnější poděbradské rodiny. Navazuje na hřbitovní kapli a je
rozdělena na oddíly, které odpovídají rozměrům dvou hrobů. V každém
oddílu je segmentový výklenek, mezi výklenky jsou sgrafita s texty
žalmů a černošedé terakotové medailony, na nichž se opakují čtyři
motivy (Anděl smrti a vykoupení, Kristus s křížem, Plačící matka
Kristova a sv. Máří Magdalena). Autorem medailonů je významný
secesní sochař František Bílek a sem byly přivezeny z keramické
dílny v Bechyni. Právě při této severní zdi se nachází většina
pěkných ukázek hřbitovní plastiky – kovových a keramických reliéfů,
zhotovených většinou ve zdejší sochařské a kamenické dílně
Milana Havlíčka (zahynul během I.
světové války).
Kaple s márnicí
Jde o cihlovou stavbu se strmými sedlovými střechami a zubatými
štíty. V nižší části bývala původně márnice, předsíňka sloužila jako
pitevna a ve větší prostoře se konaly smuteční obřady, a to až do
poloviny minulého století, než byla na obřadní síň upravena márnice
tehdy neexistujícího židovského hřbitova.
V průčelí hřbitovní kaple jsou jen velké prosklené dveře a v zadní
stěně půlkruhové okno s vitráží. To na svůj náklad objednal tehdejší
starosta Josef Peták v Praze, ale všechno ostatní vnitřní zařízení,
obložení stěn s vyřezávanými výplněmi i dřevěný oltář zhotovil
místní truhlář Jan Báša.
Domek hrobníka
je protějškem kaple s márnicí, odpovídá jí vnějším vzhledem a
částečně i stavební úpravou, vnitřek však byl uzpůsoben bydlení.
Kříž
Hlavní hřbitovní kříž byl také do detailů navržen arch.
Josefem Fantou. Je dřevěný, vysoký přes
šest metrů a skládá se z několika dílů, které se dají vyměňovat.
Celý kříž je zdoben kováním s motivy lilií, v křížení je tepaný
symbol IHS a kolem písmen stylizovaná trnová koruna s paprsky.
Náhrobek rodiny Markovy
Součástí hrobky je pískovcová architektura se sedlovou kamennou
stříškou a s kruhovým výklenkem v horní části. V dolní části
náhrobku je mělký sokl s římsami a na něm plastika ženy v řasnatém
oděvu v téměř životní velikosti. Žena drží při levém boku prut se
třemi ratolestmi, symbolicky představující tři větve Markova rodu.
Náhrobek je dílem sochaře Bohuslava
Schnircha (originální model pomníku z roku 1890 je uložen ve
sbírkách Polabského muzea), který byl manželem
Roberty, dcery mlynáře
Marka z Nových
Mlýnů u Poděbrad.
Na zdejším hřbitově se nachází ještě jedna plastika od
Bohuslava Schnircha. Jde o
náhrobek malé
Aničky Birnbaumové, který se
původně nacházel v soukromé zahradě
u domu dr. Bohumila Boučka a
druhotně byl umístěn do středu rozptylové loučky.
Hrobka Vojtěcha Birnbauma
Bohužel nyní je to jen torzo jednoho z umělecky nejcennějších
náhrobků na zdejším hřbitově. V létě roku 2012 byl vandaly
nenávratně zničen vylámáním a ukradením všech kovových částí. Na
čtvercové základně z bosovaného kamene se schůdky dosud stojí čtyři
žulové hranolové sloupy, na nichž byla připevněna ozdobná mříž ve
tvaru stanové stříšky a mezi sloupy po stranách osazeny podobné
mřížky. Na zadní straně náhrobku z černé leštěné žuly se nacházela
bronzová busta ing. Vojtěcha
Birnbauma (†1885), prvního manžela
Boženy rozené Schnirchové
(sestry sochaře Bohuslava Schnircha),
podruhé provdané za dr. Bohumila Boučka).
Byl to otec záhy zemřelé výše zmíněné
Aničky, syna PhDr. Vojtěcha
Birnbauma, našeho významného historika umění, a dcery
Boženy, provdané za akademického
sochaře Hanuše Folkmanna. Ten byl
také autorem zmizelé Birnbaumovy busty. Bustu i všechny práce z kovu
pro náhrobek provedl další příbuzný
Franta Anýž. Architekturu náhrobku navrhl
Boučkův synovec
arch. Antonín Engel.
Hrobka rodiny Kerhartovy
Tato urnová hrobka se nachází v zákoutí vedle domku hrobníka a mezi
okolními hroby působí velmi neobvykle. Uprostřed čtvercové základny
z pískovcových desek se jmény zemřelých příslušníků této významné a
rozvětvené rodiny stojí na jednoduchém hranolovém podstavci
stylizovaná postava truchlící ženy, zahalená v řasnatém rouchu.
Autorem plastiky je akademický sochař Karel Lidický, architektonické
řešení hrobky provedl arch. Vojtěch Kerhart, který byl do ní také v
roce 1978 pochován.
Nejstarším artefaktem na celém hřbitově je však barokní, krásně
kovaný kříž na dekorativním podstavci, který k hrobu profesora
PhDr. Vojtěcha Birnbauma,
významného českého historika umění, věnovali jeho žáci. Na hroby
dalších osobností, které svým významem překročily rámec města,
upozorňuje velká informační tabule před hlavním hřbitovním vchodem. |