Koncem 18. století se přistěhoval do Sobotky Alois Schnirch, který tu byl jmenován 'císařským královským komisařem nad cestami'. Pocházel ze starého stavitelského rodu, který odvozoval svůj původ až od Benedikta Reita, stavitele Vladislavského sálu v Praze. Prvým úkolem A. Schnircha v Sobotce bylo vytrasování a stavba nové silnice na Kost. Kolem roku 1800 si vystavěl v dnešní Jičínské ulici (čp. 201) přenádherné sídlo s mansardovou střechou a terasovitou zahrádkou. Dům byl po první světové válce dosti nevhodně přestavěn. 25. prosince 1802 se mu v tomto domě narodilo jeho páté dítě, syn Josef Emanuel, který vystudoval pražskou techniku u jejího zakladatele Fr. Jos. Gerstnera. S tímto vynikajícím vědcem se Josef a zřejmě i celá Schnirchova rodina dobře znali. Není vyloučeno, že při návštěvách u dcery v Mladějově byl Gerstner hostem i v Schnirchově soboteckém sídle.

Josef dokončil svá studia v roce 1821 a pracoval nejdříve se svým strýcem Bedřichem Schnirchem (jehož manželka pocházela ze Sobotky). Společně postavili ve Strážnici most, první řetězový most na evropském kontinentě, a napsali o stavbě těchto mostů příručku. Pak se Josef dostal do Štýrska a postupně do dalších evropských zemí. Byl znám jako vynikající znalec a pracovník, který vedl trasování většiny velkých evropských železnic. Jen jeho národní uvědomění, které dával nepokrytě najevo, mu znemožnilo získat ve starém Rakousko-Uhersku některé z klíčových pozic v dopravě.

10. srpna 1845 se tomuto soboteckému rodáku narodil v Praze syn Bohuslav, pozdější významný český sochař, tvůrce lvů před Rudolfinem a sfing u Národního muzea. Jen rivalita Myslbekova mu znemožnila provedení pomníku knížete Václava na Václavském náměstí. Jeho nejznámějším dílem je pomník krále Jiřího v Poděbradech, dílo velmi zdařilé, na němž je na první pohled vidět, že Schnirch byl znalcem jezdeckého sportu i koní. Tento pomník je vlastně unikátem, protože není odlit z bronzu, ale vytepán z měděného plechu.

Avšak nejvíce práce věnoval Schnirch novostavbě Národního divadla. Roku 1873 provedl sochy Apollona a Múz nad hlavní vchod divadla a velký tympanon nad jevištěm s nápisem Národ sobě. Začal též pracovat na trigách. Při požáru divadla roku 1881 byl zničen pomocný model ve skutečné velikosti, osazený na zkoušku na určeném místě. Sám Schnirch málem při požáru zahynul, protože pomáhal do poslední chvíle hasit na střeše a unikl nakonec téměř artistickým výkonem - sešplhal po okapu. Osazení trig v letech 1910-1911 se už nedožil. Zemřel 30. září 1901 a jeho dílo dokončili sochaři František Rous, Emanuel Halman a Ladislav Šaloun. Za života jezdíval Schnirch častěji do Českého ráje a trávil po léta prázdniny ve Svijanech.

Sobotecký Josef Schnirch zanechal v Praze ještě jednu památku. Pro svého syna dal vystavět v Mikovcově ulici od významných pražských stavitelů Ant. Wiehla a J. Zeyera dům s velkým ateliérem a pomocnou sochařskou dílnou. Je to dosud jeden z nejkrásnějších pražských činžovních domů, i když dnes poněkud zanedbaný. Zmizela i Schnirchova socha Merkura z pisciny v chodbě, ale vnějšek stále zůstává vynikajícím uměleckým dílem. Josef Schnirch zemřel v červenci 1877 a je pohřben na Olšanech.      S