Poděbrady v minulém století

Před sto lety byly Poděbrady tichým venkovským městem s přibližně dvěma tisíci obyvateli. Kromě zámku a velkostatku německého knížete A. F. Hohenlohe z Schillingsfürstu a tradičních řemeslnických a kupeckých živností ve středu města zde byly hlavně větší či menší zemědělské usedlosti. Ve druhé polovině devatenáctého století, v souvislosti s vybudováním severozápadní dráhy v roce 1871, vzniklo také několik nevelkých průmyslových podniků jako lihovar, cukrovar, pila, cementárna a sklárna.

Koncem šedesátých let minulého století, v důsledku významných politických změn ve prospěch českého národa, se v Poděbradech probudil čilý kulturní a společenský život. Byla založena řada spolků. Svůj spolek měli hasiči, ochotníci, řemeslníci, vojenští vysloužilci aj. Mezi nejčilejší z nich patřily Sokol a Studující Poděbradska. Tam se soustředili nejhorlivější místní propagátoři české myšlenky i slavné historie českého národa. Není tedy divu, že se v této době zrodila i myšlenka vybudování památníku »nejšlechetnějšímu, nejgeniálnějšímu a nejnárodnějšímu českému králi«, použijeme-li slov dr. Herolda, která pronesl při odhaleni pomníku o několik desítek let později.

Pomník krále Jiřího

Od první myšlenky na jeho vybudování k její realizaci uběhlo čtvrt století. Již v roce 1870 se členové spolku Studující Poděbradska obrátili dopisem na významného historika a politika Františka Palackého, aby podpořil jejich snahu o vybudování pomníku v Jiříkově rodném městě. Palacký jim však doporučil, aby počkali, až bude v Praze stát Národní divadlo a Národní muzeum, neboť monument hodný slavného českého krále bude nákladný a bude vyžadovat, aby na něj sbírkami přispěl celý národ. Odpověď studenty od jejich úsilí neodradila a první příspěvky na budoucí pomník se začaly scházet od roku 1871. Nicméně plány na brzké odhalení pomníku nebyly reálné. Prostředků přibývalo pomalu. Myšlenka však nebyla zapomenuta. Ožila s novou silou po téměř třinácti letech v roce 1883. Delegáti všech tehdejších místních spolků se na výzvu Sokola a Studujících Poděbradska sešli na ustavující schůzi nově založeného Spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech dne 15. dubna. Výbor spolku se pak obrátil na sochaře Bohuslava Schnircha a ten z vděčnosti ke své matce poděbradské rodačce, která podporovala jeho umělecké ambice a pro důvěrný vztah k Poděbradům tuto práci přijal.

Do výboru spolku byly zvoleny přední poděbradské osobnosti, které měly nemalou zásluhu na bohatém kulturním a společenském dění města v letech 1883-1885. Zábavní odbor spolku pořádal různé bály, akademie, ochotnická představení a hudební produkce. Zisky z těchto akcí, výtěžky z příležitostných sbírek a různé příspěvky se ukládaly do spolkové pokladny. V červenci 1885 po jednání s Bohuslavem Schnirchem, začala myšlenka pomníku konečně dostávat svou konkrétní podobu. První návrh z tohoto roku i pozdější model z roku následujícího počítal s funkcí pomníku jako kašny. Od toho však bylo později upuštěno.

Samotná jezdecká socha zachycuje okamžik, kdy Jiří podává ruku ke smíru pokořenému králi Matyáši Korvínovi. Tím Schnirch symbolicky vyjádřil období vrcholu slávy krále Jiřího a jeho státnických činů.

Ke snížení nákladů na vybudování monumentu přispěl Bohuslav Schnirch návrhem na použití mědi místo dražšího bronzu a na vytepáni plastiky českými řemeslníky místo nákladnějšího odlití německou firmou. Aby budování pomníku a především náklady na něj nebyly pouze místní záležitostí, aby byl tedy rozšířen okruh přispěvatelů, snažil se spolek o umístění sochy jako exponátu na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891. Intenzivní propagační činnost v tomto směru přinesla dobré výsledky. Prostředky se ještě před dokončením díla spolku scházely z domova i z ciziny Všeobecná zemská jubilejní výstava v Praze v roce 1891 ukázala vyspělost hospodářské ho a kulturního života. Byla největší událostí konce minulého století v Čechách. A na čestném místě proti hlavnímu vchodu před průčelím Průmyslového paláce vzbudilo velkou pozornost dílo Bohuslava Schnircha – jezdecká socha krále Jiřího z Poděbrad. To však nebyla jediná prezentace tohoto uměleckého díla v Praze – dočkalo se zde ještě Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895. Teprve potom měl poděbradský spolek dostatek peněz na jeho zaplacení a převezení do Poděbrad.

Socha Jiříka z Poděbrad 4.8.1896 na cestě ze Sadské do Poděbrad na fotografii amatéra p. Fr. Webra v Sadské
socha byla vezena na ověnčeném valníku

2. srpna 1896 se socha vydala z pražského výstaviště na slavnostně vyzdobeném voze do Poděbrad. Za necelé dva týdny zde byla instalována na nový podstavec a ve dnech 14. - 16. srpna slavnostně odhalena. Veliká celonárodní slavnost, kterou spolek jako svou poslední akci zorganizoval, zapsala Poděbrady do povědomí široké veřejnosti v našich zemích i v cizině.

Pomník krále Jiřího se stal symbolem města, je jím dodnes a bude jim i pro budoucí generace.

Pomník krále Jiřího patří k nejvýznamnějším veřejným pomníkům nejen 19. století, ale v našem umění vůbec. Svým pojetím je sice poplatný dobovému vkusu (novorenesance), ale majestátní pojetí a vynikající provedení přesvědčivě vyjadřují úctu k jedné z největších osobnosti našeho národa.