Trh na náměstí v Poděbradech 1908 Foto Bohumil Střemcha

Dělostřelci v Poděbradech 1910 Foto Bohumil Střemcha

PODĚBRADY - město

Městu Poděbrady byl udělen znak roku 1472

První zmínka o Poděbradech je z r. 1199, kdy se zde uvádí Arnošt z Poděbrad. Dnešní město vzniklo jako osada poblíž místa, kde stará obchodní cesta, z Prahy do východních Čech, přecházela brodem Labe a podle této polohy byla nazývána „Podebrody“. Časem se tato malá osada vyvinula v poddanské městečko v podhradí hradu založeného r. 1262 králem Přemyslem Otakarem II. na místě staršího opevněného hradiště rodu Sezemiců. Písemně je hrad uváděn již v r. 1268 (viz. níže)

Město vlastnil více jak sto let významný rod pánů z Kunštátu. Z tohoto rodu vzešel i náš „husitský“ král Jiří z Poděbrad, který r. 1472 povýšil Poděbrady na město.

V dnešní době je to lázeňské město a letovisko, mimo jiné i sídlo skláren Bohemia. Základy poděbradskému lázeňství položil v r.1905 německý proutkař von Bülow, který na nádvoří hradu označil místo, kde byl v hloubce 96,7m navrtán pramen vynikající minerální vody s léčivými účinky a tím byla zahájena i výstavba lázní, jenž se dnes specializují na léčbu srdečních a cévních onemocnění.

V Palackého ulici se nachází Polabské muzeum s regionální expozicí. Za „zátopovým“ mostem přes Labem (technická památka z r. 1831) je havířský kostelík ze 17.st. přestavěný v novogotickém stylu v r. 1896 s dřevěnou zvonicí. Kostelík stojí na místě kde bylo v r. 1496 popraveno 10 vůdců vzbouřených kutnohorských havířů atd..

Z Poděbrad pochází například Hynek z Poděbrad (1442 - 1492) první renesanční básník, Bohuslav Schnirch (1845 - 1901) sochař a tvůrce pomníku krále Jiřího, Bohuslav Bouček (1850 - 1926) zakladatel poděbradských lázní, nebo Ludvík Kuba (1863 - 1956) malíř.

PODĚBRADY

Erb pánů z Kunštátu a Poděbrad

První zmínka o Poděbradech je z r. 1199, kdy se uvádí Arnošt z Poděbrad. Jeho otec Sezema pocházel nejspíše z rodu, jehož členové se podle pověstí vyznamenali r. 1158 při obléhání Milána a za ztečení hradeb tohoto města jednak obdrželi do znaku zlaté žebři v černém poli a jednak jim bylo přiděleno sídlo v Poděbradech. V r. 1223 se zde uvádí jako majitel Hroznata z rodu Sezemiců.

Pravděpodobně tu měli již před tím opevněné sídlo, ale bylo to pouze nevelké vodní hradiště, s důležitou strategickou polohou, které navazovalo na systém opevněných sídlišť, chránících kdysi předpolí charvátského kmenového centra v Litici nad Cidlinou.

Král Přemysl Otakar II. Poděbrady v r. 1262 Sezimicům odňal a dal zde vystavět kamenný hrad, který byl v podstatě dokončen již r. 1268. Dne 4. prosince téhož roku zde korutanský vévoda Oldřich prohlásil českého krále Přemysla Otakara II. za svého dědice.

Díky prostoru měl hrad pravidelnou dispozici. Čtvercové nádvoří bylo obehnáno zdí 2 m silnou a k ní byla na severní a jižní straně přistavěna obytná křídla. Severní křídlo bylo kratší a těsně k němu přiléhala mohutná okrouhlá věž (bergfrit) o průměru 10 m, její zeď byla ve spodní části silná až 3,8 m a přístupná byla pouze vchodem v patře z ochozu přilehlé severní zdi. Ve své raně gotické podobě byla ukončena ochozem na konzolách a kryta vysokou střechou.

Za vlády dalších Přemyslovců však hrad ztrácel významu. Jan Lucemburský jej často propůjčoval do zástavy svým věřitelům. V roce 1345 obdržel Poděbrady lénem Hynek z Lichternburka a ze Žleb. Po jeho smrti jej zdědila Eliška, provdaná za Bočka z Kunštátu. Ten dostal lénem Poděbrady r. 1351 od Karla IV. a r. 1362 mu byly uděleny dědičně.

Boček z Kunštátu hrad nechal opravit a více opevňit. Zemřel roku 1373. Z jeho tři synů (Hynek a Jan zemřeli) pouze Boček došel významného společenského postavení a patřil k předním zemským pánům. Zastával např. úřad místokomorníka, později nejvyššího komorníka Království českého nebo nejvyššího písaře. Požíval velké přízně krále Václav IV. Po jeho smrti († 1416) se o majetek rozdělili jeho tři synové. Boček mladší získal statky na Moravě, Viktorin (Vicek) dostal Litice a Poděbrady obdržel Hynek.

V počátečním období husitských válek se Hynek a Viktorin aktivně zúčastnili bojů na straně rebelů. Uherské vojsko císaře Zikmunda v r.1420 proto oblehlo Poděbrady, ale hrad se jim nepodařilo dobýt a tak „pouze“ vyplenilo okolí. Hynek potom bojoval nejdříve na straně Orebitů později s vojskem Jana Žižky proti pražanům, jimiž byl dokonce zajat a uvězněn. Později se však přidal na jejich stranu. Za to byly Poděbrady oblehnuty spojenými vojsky táborů a sirotků. Za 13 týdnů intenzivního dobývání se však husitům nepodařilo hrad pokořit a proto odtáhli. Po jejich odchodu se pokusil Hynek obsadit naopak jejich Nymburk, byl však 16. října 1426 smrtelně zraněn před Velelibskou branou a brzy nato zemřel.

Po smrti svých bratří (Bočka a Hynka) získal jejich majetek Viktorin, ten však také r. 1427 umírá a vše zdědil jeho syn Jiřík z Kunštátu, jemuž byl poručníkem jeho strýc Heralc z Kunštátu.

Jiří z Poděbrad se zúčastnil bitvy u Lipan na straně pražanů a poté uznal Zikmunda za českého krále. Po smrti Hynka Ptáčka z Pirkenštejna se Jiří dostal do čela východočeského landfridu a díky diplomatické obratnosti se mu podařilo vytvořit tzv. „Poděbradskou jednotu“, v jejímž čele stál v hodnosti zemského správce. Tuto pozici si neváhal upevňovat i silou, takže v dubnu 1452 byl jmenován na dva roky zemským správcem, což brzy uznali jak stoupenci panské „Strakonické jednoty, tak i císař Fridrich III.

Jiří z Poděbrad z moci svého úřadu učinil rázná opatření k zajištění bezpečnosti a pořádku v zemi, staral se o obnovení královského majetku revizí pozemkové držby a upevnil svazky s vedlejšími zeměmi Koruny české. Rozšířil však také svou rodovou državu o rozsáhlé území ve východních Čechách, Kladsko a Minsterberské knížectví ve Slezku. Po smrti Ladislava Pohrobka (†1457), byl na zemském směnu r. 1458 v Praze jednomyslně zvolen českým králem (moravská šlechta jej později také uznala a po dvou letech i Slezsko). Brzy však došlo k rozporům mezi papežskou stolicí, domácí katolickou šlechtou („Zelenohorskou jednotou“) a českým králem, což vedlo k uvalení papežské klatby, k jejímuž vykonání se ochotně propůjčil uherský král Matyáš. Jiří tak musel čelit nejen domácímu odporu, ale i vpádu uherských vojsk (1468). Právě v této době se Jiří z Poděbrad projevil jako vynikající velitel a státník, který s ohromující vytrvalostí likvidoval nejen domácí odbojnou šlechtu, ale dokázal i využít problémů svých nepřátel k politickému tlaku na samotného papeže a obrátit průběh války ve prospěch české strany. Bohužel do tohoto příznivého vývoje však zasáhla v r. 1471 Jiříkova smrt.

Za vlády svého otce se o poděbradské panství staral syn Viktorin. Právě toto období se zasloužilo o konečnou podobu poděbradského hradu. Tehdejší velký sál byl přeměněn na kapli, bylo přistavěno další obytné patro ze dřeva a cihel, další úpravy se týkaly sklepeních atd.

Po otcově smrti držel Poděbrady Viktorin společně s bratry Jindřichem, Bočkem a Hynkem. Ti povýšili dne 4.března 1472 Poděbrady na město a udělili mu erb. Při následném dělení majetku připadly Poděbrady nejmladšímu Hynkovi a po jeho smrti (†1492) uplatňoval své právo na zdejší panství král Vladislav. Pod dlouhých sporech byla 28. dubna 1495 uzavřena smlouva a Jindřich postoupil poděbradské panství králi směnou za slezská knížectví Olešnice a Opole. Od té doby byl hrad spravován královskou komorou. Byli zde také vězněni a popraveni r. 1496 vůdcové vzpoury kutnohorských havířů.

Za vlády Vladislava a Ludvíka Jagellonského bylo panství často dáváno do zástavy věřitelům. Albrecht z Ginštejna zde dal postavit pivovar (1531).

Král Ferdinand I v r. 1542 rozhodl, aby panství bylo vyplaceno a již nikdy nebylo zastavováno a r. 1548 bylo započato s přestavbou hradu v renesanční zámek. Ze starého hradu zbyla pouze věž a spodní část paláce na straně k Labi. Králi byly určeny prostory v západním křídle, které bylo zcela nově zbudováno a dále prodlouženo k jihu. Přestavba se silně dotkla také jižního křídla paláce. Studna uprostřed nádvoří dostala kamennou obrubu a střechu a byla uzavřena mříží. Pro služebnictví bylo vybudováno nízké stavení v předhradí. Stavební práce řídil vlašský stavitel Giovanni Bartista Aostalli, který na tomto projektu pracoval téměř 30 let. Za Ferdinanda I. byla přestavba poděbradského hradu na renesanční zámek v hlavních rysech dokončena. Další práce pokračovaly až za císaře Rudolfa II., který sem poslal stavitele Ulrika Aostalliho, aby vypracoval plán zámku a rozpočet na další stavební práce.Závěrečná fáze renesanční přestavby zámku tak proběhla až v letech 1580-1582.

Bohužel v průběhu třicetileté války byl zámek značně poškozen a potom již jen ztrácel na významu a na dlouhou dobu byl využíván jen jako sídlo správy poděbradského panství a sloužil také jako obydlí úředníků.

Tento stav se změnil až před korunovací císaře Karla VI. (1723). Ten se zde měl zastavit na cestě do Prahy a tak byla např. opravena střecha nebo vnějšího vzhled zámku. Největší pozornost však byla věnována vnitřnímu zařízení. Tak bylo započato období barokní přestavby poděbradského zámku

S barokní přestavbou se započalo v r. 1751 dle plánů F.M.Kaňky. Byly zvýšeny zámecká křídla o čtvrté patro, upraveno cibulovité zakončení věže a sem umístěny hodiny, zbudována nová císařská kuchyně, upravena zámecká kaple a opatřena novým mramorovým oltářem, byla zbourána věž nad branou a další. Hlavní fáze barokní přestavby hradu byla dokončena r. 1757 i když kolem r. 1760 byla ještě provedena přestavba předhradí. Přestavbu prováděli stavitelé Josef Jedlička z Kolína a H.J. Rüttig z Prahy, dle návrhů architekta J.Hübnera.

Z rozhodnutí císaře Josefa II měl být poděbradský hrad přestavěn na kasárna. Naštěstí k naplnění tohoto záměru však nedošlo i když některé interiéry byly přestavěny na menší místnosti, kde nakonec byly zřízeny byty pro penzionované důstojníky. Kromě toho zde byla opět umístěna správa panství.

V letech 1804-1806 byla provedena empírová přestavba kaple. Původní klenba byla mimo jiné nahrazena „českými plackami“. Dále byly prováděny jen drobné stavební úpravy.

R.1839 koupil poděbradské panství, vídeňský bankéř baron Jiří Sina. V r. 1848 propůjčil prázdný hrad městskému úřadu k umístění nových státních úřadů. Tento stav trval až do r. 1878. V tomto období byla kaple využívána pro divadelní přestavení, r. 1862 zde bylo ustaveno stálé ochotnické divadlo.

Po Jiřím Sinovi zdědil panství r.1856 jeho syn Jiří Šimon a po jeho smrti (1876) dcera provdaná za Filipa z Hohenlohe Schlingsfürsu.
Pruský hrabě Büllov, který tu pobýval jako host, označil pomocí proutku místo na druhém zámeckém nádvoří, kde byl po dosažení hloubky 96 m naražen pramen šumící uhličité pitné vody (1.8.1905). Toto místo je dosud označeno kovovou deskou. Tím byla otevřena další kapitola města.

Před první světovou válkou koupilo hrad a lázně město. V r. 1920 tento majetek získala Akciová společnost uhličitých lázní. Po II. sv. válce bylo vše znárodněno a o další správu se staral stát.

Do předhradí (jednopatrová trojkřídlá budova) se vstupuje z náměstí přes bývalý vodní příkop a pozůstatky hlavní renesanční brány, jenž nese zbytky zařízení padacího mostu. Vlastní zámek tvoří třípatrový až čtyřpatrový objekt, zhruba čtvercového půdorysu. Do vnitřního nádvoří se vstupuje další branou. V jižním křídle se nachází gotická kaple s rokokovým portálem a se zbytkem mramorového oltáře. Z původní freskové výzdoby se nedochovalo nic.Ve stěnách zdí jsou zazděny zbytku říms a ostění ze starého hradu.V jižním rohu hradu, vystupujícího k Labi, je zazděna čtverhranná věž. Nejstarší zachovanou částí hradu je válcová věž (bergfrit) a gotická místnost s křížovou klenbou, v níž se prý narodil král Jiří.

V okolí můžeme navštívit město Nymburk, jižním směrem pak město Kolín a v jeho blízkosti mnoho tvrzí. Západním směrem se nachází zbytky hradu Mydlovar a dále pak opravené pozůstatky hradu v Přerově nad Labem a zdejší skanzen lidového stavitelství. Severním směrem od Přerova se nachází zámek (původně také hrad) v Lysé nad Labem.

Lázně

O objevení pramene léčivé vody se v Poděbradech zaloužil poslední majitel zdejšího zámku - syn bavorského kancléře Arnošt Filip Hohenlohe. Před sto lety, kdy lázně vznikly, byly Poděbrady poklidné zemědělské městečko, které vyrůstalo pod hradem a právě knížecí manželé sem přinesli trochu vzruchu. Kníže Hohenlohe byl totiž náruživý milovník loveckých zábav a zval sem hodně přátel, mezi nimi i německého statkáře Karla von Bülowa, který byl vyhlášený svou schopností hledat proutkem vodu. Svým uměním bavil společnost a na mnoha místech panství se mu skutečně podařilo vodu objevit. Jednou se o to pokusil i na nádvoří zámku. Virgule ukázala místo, kde měla být voda. Kníže pozval firmu z Vídně a ta začala v roce 1905 vrtat.

Dostali se až do devadesátimetrových hloubek a voda stále nikde. Říká se, že poděbradský lékárník Jan Hellich přiměl knížete k tomu, že byl ochoten financovat do sta metrů. A v 96,7 metru byly proraženy poslední, nepropustné bezvodé vrstvy opuky a jílu a dostali se na podloží pískovců, kam se stéká voda z pískovcových skal a tady právě pod tlakem, pod těmi nepropustnými vrstvami se voda zdržovala. Jakmile prorazili tu vrstvu, tak pamětníci tvrdili, že voda začala pod takovým vztlakem stříkat, že se dostala až do výše zámeckých budov.

Následovala obrovská radost, protože zde nebyl dobrý zdroj pitné vody. Pak však přišlo zklamání - voda měla nakyslou chuť a byli v ní bublinky kysličníku uhličitého. Doktor Bouček, místní lékař, si však nechal zjistit složení vody, využil svých konexí a založil lázně.

15. června 1908 tady byly slavnostně vysvěceny první poděbradské lázně. Byla to stará a nepoužívaná panská stodola, narychlo během několika neděl upravená na lázeňskou budovu a je zajímavé, že dodnes slouží svému účelu. Je to jedno z křídel letních lázní, dodnes se tady podávají koupele a je to dodnes centrum poděbradských lázní.

Místo, kde byl v roce 1905 objeven první pramen, je dnes na zámku označeno železným poklopem a poděbradské lázně dodnes patří mezi deset nejznámějších v České republice. A to především léčbou srdce, oběhového systému a cév.

V Poděbradech provedena první česká hra r. 1821 a to přičiněním tehdejších studujících Frant. Turinského, J. F. Šantla a Fr. Dvorského. Divadlo bylo zřízeno v bývalé zámecké kapli, kterou zapůjčil baron Sina. Jednalo se o nízkou klenutou místnost s jedním vchodem a 3 okny s malým jevištěm zabírajícím asi jednu třetinu místnosti. V místnosti byly také herecké šatny pro dámy ve výklenku okna a pro pány v bývalé sakristii. Malíř vídeňské opery J. Kautský pro ně namaloval některé dekorace a také oponu, která zobrazovala krále Jiřího s žezlem a korunou na pozadí Labe a poděbradského zámku. Hrálo se a to také německy do r. 1830, kdy divadelní hry zanikly. Nově bylo za přičinění Václava Hráského ustaveno ochotnické sdružení r. 1861, které pilně hrálo a roku 1871 zorganisovalo se v řádný ochotnický spolek, který zanikl r. 1881 utvořením nového spolku divadelních ochotníků »Jiří«, zřízeného na základech modernějších. Hrálo se i nyní v uvedené kapli zámecké, jež byla r. 1861 nově a dosti nákladně upravena, až do roku 1879, kdy knížecí správou Hohenlohovskou užívání její spolku vypovězeno. Poslední představení zde odehráli 24. 8. 1879. V letech 1879-1883 ochotníci hráli v sále hostince „U zeleného stromu“, kde byli nuceni stavět jeviště pro každé představení, neboť tento sál byl využíván také pro další společenské účely.

Nepřátelský skutek Hohenlohovské správy měl dobrý následek ten, že výbor obce poděbradské na svém zasedání 9. 6. 1881 rozhodl, že poskytne zadarmo ochotnickému spolku k výstavbě stálého divadla část opuštěných jezdeckých kasáren s přilehlým pozemkem, která se nedávno uvolnila s odchodem posádky dragounů. Město zůstalo majitelem parcely, ale ochotníci ji mohli bezplatně využívat provždy po dobu, kdy bude sloužit divadelním aktivitám. Město také věnovalo na stavbu divadla materiál z bouraných částí kasáren, který byly vybudovány z předchozí budovy špýcharu, postaveného na začátku 19. století. Spolek měl vybudovat svůj stánek na vlastní náklady. Roku 1881 se ustanovil komitét pro zbudování divadla, do kterého město určilo své dva zástupce. Přestavba budovy započala 1. 7. 1881 vybouráváním interiérů budovy, vyžádala si náklad 2800 zl. Vnitřní úpravu divadla »Jiříkova« obstaral spolek nákladem 4122 zl.

Jednoduchý sál obehnaný galerií na úzkých konzolách s 9 řadami sedadel byl završen neckovou klenbou a osvětlovalo jej 9 lamp. Jeho kapacita byla 180 sedadel a 200 míst na stání. Jeviště osvětlovalo 26 lamp.

Práce pokračovaly do listopadu a nové divadlo bylo slavnostně otevřeno hrou Dcery pana Zajíčka 18. 12. 1881. Členy zdejšího ochotnictva byli mimo spisovatele Turinského (autora Angeliny) a Šantla (spisovatele Černoborky) sochař Schnirch, poslanec Horák a spisovatel Kuba. Ředitelem se stal knihtiskař Václav Hoblík.

V roce 1886 byl sál rozšířen o osm lóží nákladem 1 400 zlatých. Autorem výzdoby byl pražský malíř Gustav Kubeš, který vyzdobil stěny sálu a namaloval také novou oponu. Strop ozdobil symbolickými malovanými postavami se jmény českých dramatiků a nová opona předváděla panovnický pár krále Jiřího z Poděbrad s manželkou Kunhutou na pozadí obrazu zdejšího zámku s řekou Labem. Roku 1890 znovu upraveno, když byla dřevěná podlaha vyměněna za betonovou a podpěrné sloupy za železné. Roku 1893 přistavěna byla místnost pro dekorace. Roku 1896 vystavěny nové šatny nákladem 1.315 zlatých. Roku 1901 byl odstraněn přístavek do ulice, hlediště rozšířeno a zřízena nová galerie. Došlo i k rozšíření zákulisí divadla, včetně hereckých šaten, skladiště kulis a dalších provozních prostor. Nebývalý rozkvět divadelního života přineslo založení poděbradských lázní v roce 1908. Divadelní představení, ale také koncerty nebo různé akademie se staly vítaným a rozptýlením lázeňských návštěvníků. Roku 1909 podniknuta byla další pronikavá úprava vnitřku budovy. Do konce první světové války sloužilo divadlo i dalším kulturním akcím, avšak poté jej divadelníci využívali pouze pro své značné aktivity. S rozkvětem kulturního života však relativně malá budova přestávala stačit, neboť se potýkala s významnými omezeními, jako bylo malé jeviště či nereprezentativní vzhled. K řešení této situace byl v roce 1920 založen Sbor pro postavení Jiříkova divadla s cílem shromáždit dostatečné množství finančních zdrojů pro stavbu nové divadelní budovy. Ta se měla nacházet v sousedství lázeňského parku. Protože získávání financí byla věc dlouhodobého úsilí, avšak špatný stav budovy vyžadoval opravy okamžité, přistoupil spolek nejprve k modernizaci divadla. Ta byla provedena v roce 1925 podle návrhu stavitele Oldřicha Kerharta. Do divadla byl zaveden vodovod, instalováno nové elektrické vedení a nová sedadla. Hlediště bylo nově vymalováno a upraveny lóže i balkón. Jeviště bylo modernizováno a získalo novou oponu. Práce byly provedeny za spolkové finance kombinované s půjčkou 60 000 Kč od místního peněžního ústavu a 40 000 od Sboru pro postavení divadla. Celkové náklady dosáhly sumy 123.509 korun. Přípravy na postavení nového divadla pokračovaly a byly urychleny požárem, který naprosto zničil budovu Jiříkova divadla 22. února 1937, z něhož se zachovaly pouze ohořelé zbytky vnějších zdí. Požár se patrně vznítil od kamen v kulisárně. Nové divadlo postavené firmou Freiwald & Böhm bylo otevřeno v roce 1942 v prostorách poděbradského zámku.