|
Spolek
Svatobor byl založen v roce 1862 „k podpoře spisovatelů českých
peněžními prostředky a k oslavení jejich památky“. Bylo to
v době politického uvolnění po pádu absolutistické vlády rakouského
ministra vnitra Alexandra Bacha (1859), za níž byly po porážce
revoluce 1848 potlačovány všechny projevy českého národního
obrození. Tehdy se v celé zemi rodila z vlasteneckého nadšení
spolková činnost. Například v Praze vznikla Beseda měšťanská,
tělocvičná jednota Sokol, zpěvácký spolek Hlahol a další.
Žádost o založení spolku předložila pražskému magistrátu 17.
prosince 1861 skupina význačných osobností, v čele s Františkem Palackým. Žádost byla kladně vyřízena a stanovy byly schváleny 31.
března následujícího roku. Dne 9. dubna byl vznik nového spolku
oznámen veřejnosti v Národních listech v Ohlášení Svatoboru.
V čele zakladatelů Svatoboru byl František Palacký, historiograf
Království českého. Ideou Svatoboru bylo pomáhat českému
písemnictví, které bylo nejpodstatnějším prvkem vzniku a rozvoje
národního obrození, a to i v době Bachova absolutismu. Mezi
podobnými osudy mnoha spisovatelů, dnes už i sotva známých,
vzrušovalo veřejnost, že jako následek tohoto útlaku zemřeli
v bídných poměrech a s podlomeným zdravím například dramatik Josef
Kajetán Tyl, novinář a spisovatel Karel Havlíček Borovský (oba 1856)
či první a největší česká spisovatelka Božena Němcová (leden 1862).
Vznik Svatoboru byl odezvou i těchto neblahých prožitků.
Pomoc se soustřeďovala na péči o chudé spisovatele, na výpomoc
jejich strádajícím rodinám a pozůstalým a udílením cen, odměn a
stipendií, jež byly povzbuzením k jejich další tvorbě. Vedle
finanční podpory spisovatelů převzal péči o jejich pomníky, hroby,
pamětní desky a o vydávání spisů.
Svatobor byl řízen sedmnáctičlenným ředitelstvím (výborem), v jehož
čele stál starosta (předseda) a které kontrolovala tříčlenná dozorčí
rada, všichni volení na tříleté období.
Zakladatelem a prvním předsedou byl František Palacký.
Následujícím předsedou (1875–1903) byl
František Ladislav Rieger, spoluzakladatel Svatoboru. Dále
předsedali lékař a spisovatel Josef Thomayer,
Alois Jirásek (1905-1911), univ. prof. Albín Bráf, Karel Mattuš, univ.
prof. František Mareš, advokát Dr. Vratislav Černý a Ing. Ladislav
Novák, národohospodář a politik, známý i jako dramatik a libretista.
Po válce, do ukončení činnosti Svatoboru roku 1970, byl posledním
předsedou univ. prof. Václav Vojtíšek, dlouholetý archivář hlavního
města Prahy.
Ve výboru působili Karel Jaromír Erben,
Julius Grégr,
Vojta
Náprstek, Karel Sladkovský, pražští primátoři František Pštross a
Václav Bělský, historik Václav Vladivoj Tomek, filolog Jan Gebauer,
básníci a spisovatelé Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický, Ignát
Herrmann a další, Josef Hlávka, dramatik František Adolf Šubert,
architekti Josef Fanta a Bohumír Kozák, univ. prof. Jaroslav
Charvát, Václav Štech a další, ve své době stejně významní lidé.
Členstvo Svatoboru sestávalo ze tří kategorií: členů zakládajících,
kteří složili jednorázový dar (základ) značného rozsahu; členů
přispívajících, kteří přispívali Svatoboru pravidelnými ročními
částkami; členů skutečných, jimiž byli literáti, ať ještě činní,
nebo již na odpočinku.
Palacký vyjádřil ideu Svatoboru heslem: „POMÁHEJ - OSVĚCUJ -
PAMATUJ!“ Šlo tedy o praktickou pomoc, o osvětovou činnost a o
péči o památky (pomníky, náhrobky, pamětní desky, vydávání děl
apod.).
Zdrojem financí byly příspěvky, dary a odkazy; zakládajícími a
přispívajícími členy byli nejen jednotlivci, ale i různé korporace,
města, okresní výbory a peněžní ústavy. Vznikly z nich četné fondy a
nadace, na nichž se tak podílel doslova celý národ. Na počátku 50.
let, kdy došlo ke zrušení všech fondů a nadací, jich Svatobor
spravoval na sto v celkovém objemu jmění několika milionů korun.
Později přešlo do majetku spolku několik nadačních domů. V roce
založení činil jeho majetek necelých 10 000 zlatých, o rok později
již téměř 31 000 zlatých. Počet zakládajících členů Svatoboru byl
158, později se pohyboval okolo 200.
Členem Svatoboru byl po svém příchodu do Prahy od roku 1885 i T. G.
Masaryk, který, již ve funkci prezidenta republiky, věnoval
Svatoboru stotisícový dar. Básník Otokar Březina daroval Svatoboru
celou částku stotisícové státní ceny, jež mu byla udělena. Eliška
Krásnohorská věnovala Svatoboru pod označením „neznámá dáma“
celkem 150 000 Kč a poději Svatoboru odkázala celé své jmění. Z
příspěvků českých měst vznikl „Fond pro vydávání privilegií
královských měst českých“, která tak mohla být zpracována ve dvou
mohutných svazcích. Hlavním zdrojem však byl objem drobných darů,
nezřídka i anonymních. Přispívali učitelé, kaplani i faráři,
úředníci, obchodníci, řemeslníci, učenci a spisovatelé, krajané
působící ve Vídni i v zámoří; takových dárců bylo několik set.
Antonín Balšánek odkázal spolku svůj dům Na Újezdě 9. Zdeňka
Čechová, sestra Svatopluka Čecha, věnovala Svatoboru dům v Praze-Troji,
ve kterém spisovatel prožil poslední léta.
Za 75 let činnosti (do roku 1936) podpořil Svatobor spisovatele a
jejich rodiny částkou 5,8 milionu Kč.
Spolková osvěta spočívala v podpoře vydávání a šíření děl českých
spisovatelů a napomáhalo jí i zaměření některých fondů. Například
„Nadání Františka Palackého ke kritickému vydávání pramenů dějin
českých“ umožnilo Historickému spolku dlouholeté vydávání sbírky
„Fontes rerum Bohemicarum“. Svatobor podporoval vydávání
významných literárních děl (např. sebrané spisy Karla Havlíčka
Borovského).
Výzvu PAMATUJ obsaženou v poslední části
Palackého hesla chápal
Svatobor jako výzvu k udržování památky zemřelých osobností české
literatury, jež se zasloužily o obrození českého národa. Toto
poslání se naplňovalo zřizováním jejich pomníků a pamětních desek,
péčí o záchranu hmotných památek na ně.
Znak Svatoboru vznikl na základě výzvy umělcům v roce 1862 a měl
sloužit pouze k označení a snadnému rozlišení náhrobků, které
Svatobor postavil. Architekt Václav, Šalanda navrhl, aby ve znaku
byl kruh, který drží čtyři ruce. Obdobný návrh podal Také Dr. Karel
Jičínský z Chudenic. Na návrh Karla Jaromíra Erbena byl změněn
původní znak tak, že místo čtyř rukou drží kruh tři ruce. Kruh ve
znaku připomíná kulatý stůl krále Artuše, který symbolizoval rovnost
všech rytířů zasedajících s králem u tohoto stolu. Trojice rukou se
vztahuje k heslu „Pomáhej, osvěcuj, pamatuj!“
Symbolem
Svatoboru v plastickém provedení byly postupně označeny hroby:
(1863) Václava Hanky na Vyšehradě, 1864 Frant. Lad. Čelakovského a
1870 Karla Havlíčka Borovského na Olšanech, 1875 Jana Ev. Purkyně na
Vyšehradě, 1879 Václava Staňka, 1893 Ant. Jaroslava Vrťátka na
Olšanech.
Z pomníků, jež zřídil Svatobor svým nákladem, jsou nejvýznačnější
pražské pomníky Josefa Jungmanna na Jungmannově náměstí v Praze
(1878, sochař Ludvík Šimek) a Karla Hynka Máchy na pražském Petříně;
Svatobor podstatně přispěl i na postavení pomníků
Františka Palackého a
Husova. Vedle řady pamětních desek v naší zemi byla zásluhou a
nákladem Svatoboru zřízena r. 1925 i první pamětní deska na domě
Havlíčkova vyhnanství v Brixenu (od r. 1919 Bressanone).
Svatobor vykoupil rodné domy a jejich pozůstatky, které tím uchránil
před zkázou a umožnil jejich proměnu v památníky: Jana Husa v
Husinci, Jana Kollára v Mošovcích na Slovensku a
Františka Palackého
v Hodslavicích.
Od svých počátků věnoval Svatobor pozornost místům posledního
odpočinku zemřelých spisovatelů a jejich důstojné podobě. Zabýval se
též myšlenkou zřídit společné pohřebiště na způsob panteonů, známých
v některých evropských zemích. Pro počáteční nedostatek prostředků
však byl tento záměr odsunut a Svatobor zprvu zřizoval jen
jednotlivé náhrobky. První byl na hrobě spisovatele a archiváře
Václava Hanky na Vyšehradě. V dalších letech přibyly náhrobky
Karla
Havlíčka Borovského, Frant. Lad. Čelakovského, Antonína J. Vrťátka a
Václava Staňka na Olšanech, Jana Ev. Purkyně a
Frant. Braunera na
Vyšehradě a řada dalších na mimopražských hřbitovech.
Péčí a nákladem Svatoboru byly z ciziny do vlasti přeneseny ostatky
básníka Boleslava Jablonského ze Zvířence u Krakova a Jana Kollára z
Vídně, kde hrozil jejich totální zánik při rušení hřbitova.
Vykoupena byla i celá řada hrobů v různých místech Čech a Moravy, o
něž pak Svatobor nadále pečoval. K tomu přibyly hroby, na jejichž
náhrobky Svatobor přispěl a byly svěřeny do jeho opatrování, jako
např. Svatopluka Čecha, Antonína Marka, Václava Beneše Třebízského a
novodobě i K. H. Máchy na Vyšehradě, Václava Klimenta Klicpery a
Václava Matěje Krameria na Olšanech aj.
Na pražském Vyšehradském hřbitově vybudoval Svatobor Hrobku Slavín
díky daru 26 000 zlatých od smíchovského starosty Petra Fischera
(postaven Antonínem Wiehlem 1889-1893).
Svatobor se
též věnoval osvětové činnosti, jako byly přednášky a slavnostní
proslovy při odhalování pomníků a pamětních desek, podpora
zahraničních cest spisovatelů. Například v květnu 1885 odjel
Julius
Zeyer na studijní cestu do Athén a Cařihradu. Svatobor podpořil tuto
cestu částkou 300 zlatých.
Spolek
Svatobor byl nucen ukončit činnost, když k plnění svého poslání
pozbyl všech prostředků. Nejprve byly v letech 1951 a 1953 zrušeny
fondy a nadace a jejich jmění (5 mil. Kč), navíc blokované a
znehodnocené poválečnými měnovými reformami, přešlo na stát. Tím
bylo likvidováno poslání Svatoboru - podporovat spisovatele různými
cenami a stipendii; deklarativně tato činnost přešla na stát,
popřípadě na profesní zájmové organizace spisovatelů. Poté se pod
neúnosným ekonomickým tlakem musel Svatobor v letech 1961 a 1962
zříci i vlastnictví dvou domů v Praze a jednoho v Poděbradech, jež
mu předtím odkázali jejich vlastníci s určením ke zřízení útulků pro
spisovatele. (Dodnes to dokládají pamětní desky na průčelích
pražských domů na Újezdě 9 a na Masarykově nábřeží 8.) Tím byl
zlikvidován i zbývající záměr, pomáhat k lepším existenčním
podmínkám starým a potřebným literátům.
Svatobor se rozešel v roce 1970, když byl zbaven všeho majetku.
Hotovost, něco přes 3 tisíce korun, převzal státní orgán a rozsáhlý
cenný archiv Svatoboru byl uložen v ústředním archivu Československé
akademie věd.
Po roce 1970 se několik členů Klubu Za starou Prahu iniciativně
ujalo práce, které se dříve věnoval Svatobor, a to při záchraně
historické části Olšanských hřbitovů, která je pohřebištěm prvních
generací národních buditelů. Ochrana pražských památek, která je
posláním tohoto spolku, jenž nadále existoval, a péče o památku
zemřelých osobností české kultury, což bylo doménou Svatoboru, se
zde překrývaly. Za podpory Klubu Za starou Prahu se osobním
nasazením těchto dobrovolníků od roku 1974 změnilo zpustlé II.
oddělení Olšan v udržovaný, esteticky hodnotný pietní park.
Po změně politických poměrů se členové Klubu Za starou Prahu
rozhodli obnovit Svatobor. Z původního výboru do roku 1970 sice již
nikdo nežil, ale za podpory Prezidia ČSAV, jež zpřístupnilo uchovaný
archiv Svatoboru, byla navázána přímá kontinuita: nové stanovy
navazují na původní (s dobou vyvolanou modifikací) a činnost
Svatoboru navazuje na všechny nepřekonané tradice Svatoboru předešlé
éry.
Podmínky pro sociální roli Svatoboru („POMÁHEJ!“) se už neobnovily,
a proto hlavní změna spočívá ve zvýšení důrazu na obě zbývající
součásti původního poslání Svatoboru - na jeho osvětovou úlohu a na
práci pro uchovávání hmotných památek na významné osobnosti české
kultury a vědy, jmenovitě míst jejich posledního odpočinku.
Předsedy Svatoboru od roku 1990 byli postupně JUDr. Oldřich Hora,
toho času předseda Klubu Za starou Prahu, dále Ing. František
Petroušek (†
1993) a současným předsedou je
PhDr. Miloslav Malý, emeritní ředitel Muzea české hudby.
Členy Svatoboru se mohou stát všichni zájemci o jeho činnost a
poslání bez rozdílu stavu, kteří skládají každoroční členský
příspěvek; většinou přispívají na činnost Svatoboru dary nad částku
členského příspěvku. Stav členské základny (březen 1997) se pohybuje
kolem 170.
Kolektivními členy Svatoboru jsou některé spolky a instituce, které
s ním spojuje idea udržování a posilování historické paměti
současníků a nastupujících generací. V současné době to jsou:
Gymnasium Františka Palackého v Neratovicích, Společnost Jakuba Jana Ryby
v Rožmitále pod Třemšínem, Společnost Aloise Jiráska a Společnost
Františka Bílka v Praze, Pěvecký sbor Svatobor v Sušici a Společnost
Julia Zeyera v Praze. Čestným členem je Zpěvácký spolek Hlahol.
Svatobor nemá vlastní jednací místnost. O původní sídlo v jednom z
vlastních nadačních domů byl připraven při výše uvedeném nuceném
odevzdání státu.
Svatobor pořádá besedy a pietní shromáždění, jakož i vycházky a
výlety k tématům odpovídajícím jeho poslání a aktivně pečuje o
některé památníky význačných osobností české kultury a vědy:
Kromě přípravy rekonstrukce Slavína pokračuje v péči o II. oddělení
Olšanských hřbitovů a o 12 jmenovitých hrobů na Vyšehradském
hřbitově, které byly Svatoboru na jeho návrh svěřeny do správy a
užívání dále citovanou smlouvou o správě a užívání Slavína. Jde o
hroby osobností, jež nemají pozůstalých a péče o ně přísluší státu
(obci), a to o hroby, které Svatobor v minulosti vlastnil, nebo je
měl ve správě.
Jsou to hroby těchto osobností: Václav Beneš Třebízský,
František
Brauner, Svatopluk Čech, Václav Filípek, Václav Hanka, Boleslav
Jablonský, Václav Krolmus, Karel Hynek Mácha, Antonín Marek,
Jan
Neruda, Jan Svatopluk a Karel Bořivoj Preslové,
Jan Evangelista
Purkyně.
Svatobor vydává od roku 1994 vlastní periodikum ZPRÁVY (5 čísel
ročně), v němž informuje své členstvo a další příznivce a zájemce o
aktuálním dění ve spolku a přináší statě na témata související s
předmětem činnosti Svatoboru. |
