Když byla roku 1894 vypsána soutěž na model jezdecké sochy sv. Václava, byla první cena 3000 zl. a druhá 2000 zl. rozdělena rovným dílem mezi J. V. Myslbeka a Bohuslava Schnircha. Rozhodující kruhy a veřejnost se spíš přikláněly k návrhu Schnirchovu, a jen zásluhou několika členů poroty Myslbek soutěž neprohrál. Dnes, sedmdesát let po smrti Bohuslava Schnircha, je už jeho jméno méně známé a vybavuje se při něm hlavně představa trojspřeží na postranních pylonech Národního divadla, osazených po různých změnách a diskusích teprve v letech 1910-11, a jeho pomník krále Jiřího na náměstí v Poděbradech, vytvořený roku 1891 u příležitosti Jubilejní výstavy. Milovník Prahy se však setká s jeho plastickou výzdobou v Národním divadle, před Domem umělců jsou jeho lvi a sfingy, v Národním muzeu alegorické skupiny pod kopulí, nad vchodem pražských jatek sousoší býka, na Olšanech medailóny na pomníku Tyrše a Fügnera, výzdoba pomníku dr. Julia Grégra, pomník Hálkův, poprsí Sklenářové-Malé, Palackého, Karla IV. , vídeňský parlament má od něho tři sochy z kararského mramoru, Zmužilost, Sílu a Chytrost, jsou od něho i reliéfy, železné mříže, chrámové dveře aj. Své umění začal od píky jako kameník ve Štýrském Hradci, studoval v Praze, ve Vídni, v Mnichově, kde vytvořil své první významné dílko, sošku sv. Jiří na koni, za niž dostal první cenu akademie, v Římě, kde se seznámil s antikou i mistry renesance – věru zaslouží, abychom se ve výroční den jeho smrti zastavili před některou z jeho plastik a zamyslili se nad osudy českého umělce.