V krátké, úzké, málo frekventované a dnes dokonce slepé (omyl, Mikovcova není slepá) vinohradské Mikovcově ulici stoji dům čp. 548. Od svých sousedů se výrazně liší novorenesanční fasádou. Ta se v minulosti utápěla ve slunci, neboť je obracena k jihu a protější domy byly při vzniku ulice postaveny až později. Sgrafito s námětem klasického holdovacího průvodu si nakreslil sám stavebník tohoto rodinného domu, český sochař Bohuslav Schnirch (1845 – 1901).
 

Význačný český výtvarný umělec Bohuslav Schnirch se narodil i zemřel v Praze. Patřil k výtvarné generaci umělců Národního divadla. Studoval ve Štýrském Hradci, Praze, Vídni i Mnichově. V létech 1871 – 1973 pobýval v Itálii, kde se věnoval studiím antického umění. Zde ho oslovila i klasická italská renesance.

Vytvořil například bronzový medailon na pomník zakladatelů Sokola Fügnera a Tyrše na Olšanských hřbitovech a Husův medailon na domě č. 7 na Betlémském náměstí. Přispěl k sochařské výzdobě mnohých reprezentačních budov v Praze. Pro Rudolfinum vytvořil strážce vchodů do budovy, lvy a sfingy, pro Národní muzeum alegorické skupiny pod kopulí, pro vstup ke schodišti Zemské banky dvě velké sochy Světlonošů, pro průčelí Pražské městské pojišťovny dvě skupiny Volání na poplach a Hašení. Podle jeho návrhů byly vytvořeny i trigy na Národním divadle.

V dnešních Havlíčkových sadech vytvořil sochu Neptuna před jeskyní a Grottou a provedl výzdobu Gröbeho vily, vše na zakázku hraběte Mořice Gröbeho. Sochařsky ozdobil i několik měšťanských vinohradských domů. Byl zasloužilým předsedou výtvarného odboru Umělecké besedy a patřil mezi zastánce a ochrance pražských nemovitých památek.

Nechybělo mnoho a místo Myslbekova sousoší s jezdeckou sochou patrona české země sv. Václava stálo na Václavském náměstí sousoší vytvořené Bohuslavem Schnirchem. Když byla v roce 1894 vypsána soutěž na svatováclavský pomník, získali první cenu dva sochaři Myslbek i Schnirch. Teprve po dlouhých úvahách byla dána přednost J. V. Myslbekovi. Schnirchův model je dnes uložen v sochařské sbírce Národní galerie.

Poté, co se Bohuslav Schnirch rozhodl natrvalo usadit v Praze, podnikl několik neúspěšných pokusů najít si byt spojený s vyhovujícím ateliérem. Na radu svých přátel pak zakoupil vhodný stavební pozemek jen kousek za pražskými hradbami, které se již v té době začaly postupně bourat. Bylo to nedaleko Slepé brány, dříve Svinské, která stála na konci Ječné ulice, a zmíněný pozemek byl hned za dnešním náměstím I. P. Pavlova. Dodejme, že k zastavění Mikovcovy ulice došlo v roce 1884. Pojmenována byla k poctě spisovatele a zakladatele časopisu Lumír Ferdinanda Břetislava Mikovce (1826 až 1882). Od svého vzniku až po dnešek nezměnila svůj název, což v Praze není až tak obvyklé.

Vypracováním projektu svého rodinného domu pověřil stavebník architekty Antonína Wiehla a Jana Zeyera. Druhý jmenovaný byl bratrem známého básníka Julia Zeyera. Interiér objektu si Bohuslav Schnirch vytvořil sám. Kašnu ve vestibulu ozdobil soškou Merkura a na shora osvětlené schodiště osadil odlitky některých svých plastik. Uvádí se, že mu při tom pomáhal jeho tehdy již sedmdesátiletý otec Josef Schnirch, který dva roky poté zemřel.

V přízemí domu, který byl dokončen v roce 1875, měl Bohuslav Schnirch ateliér a tady vznikala některá jeho sochařská díla, včetně dekorativních plastik pro Zlatou kapličku nad Vltavou, Národní divadlo. V horní části domu pak bydlela Mistrova rodina včetně dětí a tady vládla pevnou, ale laskavou rukou jeho mladá manželka. Děti ovšem jako magnet přitahovalo zajímavé a atraktivní prostředí otcova ateliéru. V tom případě jim Bohuslav Schnirch půjčoval sochařskou hlínu a se zájmem sledoval jejich výtvarné pokusy. Bohužel jedna z jeho dcer, nadaná malířka a studentka Uměleckoprůmyslové školy v Praze, Roberta Schnirchová (1887 – 1904), ve velmi mladém věku zemřela.

Bohuslav Schnirch zemřel za krásného slunečného dne 30. září 1901 při výletě do pražské Šárky, po záchvatu mozkové mrtvice. Když odešla z tohoto světa i jeho manželka, opatrovala odkaz svého slavného otce a genia loci tohoto vinohradského domu jeho další dcera, paní Božena (pozn.: omyl, dcera se jmenovala Ludmila) Boučková, která se zde v roce 1888 narodila.