»Zůstala vzpomínka - nikoli vzpomínka na jeho ruce, tváře, oči, nýbrž vzpomínka na jeho duševní obraz.« (Tolstoj.) Ano, dnes již jen vzpomínka - ale vzpomínka, jež nabývá tím přesnějších a určitějších obrysů, čím více vnikáme do duše velikého člověka - umělce. A Schnirch byl vším svým chtěním a děním velký člověk, vyrovnaná a ucelená povaha. Jeho světový názor byl prostý: »Ten, který světů běh řídí od věčnosti, povede i kruhy naše a bude-li to vůle jeho, sdruží je ku cíli jednomu nám oběma ku blahu a spokojenosti.« »Štěstí, že zbývá nám posud víra v ten druhý, věčný život! Jak pak asi se budou pak ty naše dušičky milovat?« Z pevné rozumné víry v Boha plynul všecek jeho mravní názor: »Postavme rozum na roveň se srdcem a pohlížejme na sebe se stejnou láskou, se stejnou úctou a vážností.«  »Pravá láska neleží ve shovívavosti (nenáležité) a pochlebování, ale ve snaze zdokonaliti a zušlechtiti jeden druhého.«   »Konečně postavme si zásadu rovnosti: co jeden to druhý!« Při tom však vždy... »buďme přísni sami k sobě i jeden ke druhému.« Jenom vážnost a vzájemná úcta může býti základem přátelství ... »pokud to mezi námi ostane tak, bude naše přátelství růst a kvést, když ale opak toho začne se tvořit, pak budeme jen dobří známí.«

Nade vše miloval své rodiče a pokrevné ... »Pokud nebudu muset být ve vlastní rodině (což za první milou povinnost držím) přítomen,« chci volné chvíle tráviti s přítelem. A z té lásky pak přirozeně plynula nadšená a uvědomělá oddanost k vlasti. Ani v Mnichově, ani ve Vídni, ani v Římě a vůbec nikde, kde delší dobu ostával, nedovedl obejíti se bez českých novin a každá větší událost politická i kulturní nalézá v jeho duši živého zájmu. Z té vroucí lásky vyplývala povinnost zdokonaliti se na nejvyšší možnou míru a prací uměleckou pomáhati k povznesení národa na kulturní svrchovanost. Odtud ta neochablá láska ku práci, jež byla mu centrem a ohniskem všeho... »a konečně největším, pravým vyražením zůstane přece jen, vezmeme-li to kolem a kolem - práce.« Kdož nepracují - »hledí vyražením jen ohlušit své svědomí.«

Z práce plynula odvaha. Sokol tělem a duší směle bloudil neznámými krajinami v Itálii, Sedmihradsku, Přímoří aj., kde bylo tenkráte velmi nebezpečno. V Římě byl by uhořel v noci, leč sotva se vzpamatoval, již pomáhal hasit. Když hořelo Národní divadlo (12. srpna 1881), spadl na hořící půdě do otvoru a jen zázrakem vyvázl a po hromosvodě se střechy slezl. Prudkou jízdu na koni miloval od mládí a r. 1870 vzpomíná »své fuxy«; odtud plyne i neobyčejná záliba pro koně v umění a první jeho práce »sv. Jiří« již vykazuje výbornou znalost tohoto zvířete.

Při tom všem však světlým stínem probíhá duši jeho láska k hudbě a poesii. Bez klavíru nedovedl se obejíti ani na návštěvě, tím méně, kde déle meškal. Hrál i šest hodin denně, měl-li čas; v Římě měl od malíře Kaisra vypůjčený klavír státi v atelieru a mezi prací sbíral nové myšlénky z Beethovena, Mendelssonna a j., které měl právě po ruce. Smysl jeho pro poesii jeví se zvláště v líčení italské cesty v Lumíru; tato práce je i dnes velmi dobrá a byla na svou dobu výborná, bezprostředním pojetím a neumělkovaným výrazem. Sám jsem po stopách jeho v Itálii bloudil a dovedu to správně posouditi. A vůbec jako stilista ve všech svých prácech Sch. vynikal, neboť neobyčejně obratně vládl pérem a projevil značnou schopnost spisovatelskou. Při tom ušlechtilost mysli jeho zřejmě všude se projevovala.

Byl rád a upřímně vesel. »Pak budeme my tři (G., H. a Sch.) spolu chodit a nikdo se nám nevyrovná veselostí!« Vždy měl rád kolem sebe známé, nejraději meškával v rodině, kde nebyli samí mužové, aby zábava nebyla drsná. Hostinců nemiloval, za to divadlo, koncert aj. V Římě jeden čas dokonce si sám vařil obědy, aby ušetřil času a - hospody. Za to denně býval v kavárně, obyčejně po obědě. V jídle a pití byl nad míru skromný a »uměleckých pitek« nikdy se neúčastnil.

Vroucí přátelství založené na vzájemné ušlechtilosti pojilo ho s prof. Gollem a prof. Hostinským. Prvý básník historik, druhý aesthetik spojili se se sochařem k vzájemnému, nikdy nezrušenému přátelství. Jich rady si vyprošoval, jich soudem se vybrušoval, ctil jich převahu v theoretickém vědění jemu nedostupném. Zvláště s Gollem byl právě v době, kdy budoval základ své umělecké dráhy, v nejužším styku. Neméně vážil si Tyrše jako historika umění a byl s ním i jeho rodinou v upřímně přátelských stycích. I mnoho a mnoho jiných učenců i umělců s ním rádo obcovalo pro jeho mírnou, milou a ušlechtilou povahu.

Jeho děd i otec byli upřímní vlastenci. Byla to inženýrská rodina. Prvý železniční most v Rakousku stavěl jeho strýc Bedřich, po němž má Bohuslav druhé jméno. Otec, muž vzdělaný a probudilý, snažil se dáti svým dítkám co nejpečlivější vychování. Matka mu v tom byla nejlepší pomocnicí. Nejvíce tomu ovšem překážel takřka potulný život, neboť otec musel býti vždy tam, kde stavěl most, a tak byl brzy v Čechách, nebo na Moravě, v Uhrách nebo Sedmihradsku, Štýrsku nebo Přímoří.

Za pobytu jeho v Praze r. 1845 narodil se mu syn Bohuslav Bedřich Josef v den sv. Vavřince na Malé Straně č. 58. V Praze chodil Bohuslav do realky tehdy německé. Odtud vypuzen prof. Vollmondem, jehož karrikoval kresbou, jako kdysi slavný Dobner svého professora básní, odešel do Štýrského Hradce, kde realku dochodil. Již v té době všecka jeho snaha nesla se k umění, ač zvláště matka bojíc se o budoucnost svého miláčka mu v tom zbraňovala.
 

Konečně vidíme ho v sochařské dílně J. Greina v Št. Hradci, kde celý šťasten třímá dláto a paličku nebo modelluje v hlíně. Záhy však odchází na uměleckou akademii ve Vídni a Mnichově, kdež dokončuje prvou skupinu - sv. Jiří v zápase s drakem - začato už r. 1866, a velkou sochu Fügnerovu. V Praze dán směr jeho budoucí činnosti. Na technice poslouchá architekturu prof. Zítka a odchází pak do Vídně. Jako samostatný sochař přece studuje akt u prof. Geigera a totéž opětuje se r. 1872 v Římě. Při tom snažně studuje v museích a sbírkách a pracuje na Prometheovi, Amazonce, reliefu »Achill a Hektor« a drobnějších skizzách.

Leč všecka jeho touha obrací se do Italie, do zaslíbené země toho umění, jež si vytkl cílem a jež za jeho doby bylo panujícím a nově přišlou k nám francouzskou renaissancí sesíleno. Byl to klassicism; jehož vrchol byl v přesné stilisaci předmětu, tedy v té formě, v níž řecká plastika došla dodnes nedostiženého vrcholu. Avšak neměl prostředků na cestu do Itálie a r. 1868 stipendia nedostal (dostal ho Sequens). Konečně otec mu r. 1871 dává nejnutnější na cestu a on s Gollem až do Padovy, odtud sám dále k Římu se ubírá.

»Jsem velmi spokojen a šťasten, žiju tu tak, jak jsem si vždy přával. Mé studio (atelier) a památky římské nejvíce mne vídají, nic mne nevytrhuje a tak se mohu úplně oddat svým studiím.« A nechodil ani na oběd - »bych získal času«. Úžasná píle. Kreslí po museích a památkách vynikající sousoší, sochy, fontány, reliefy, náhrobky, architektury a fresky. Tužka a akvarell jsou mu všude průvodčím a brzy tak se zdokonaluje, že malíř Kaiser vyprošuje si ho za spolupracovníka při kopírování fresek v Orvietě, které dnes uloženy v Londýně. Sám pak přinesl výtečné kresby a malby ve svém skizzáku.

Leč převahou modelluje. Řada kopií nás nedošla. Z této doby je poprsí Strakovo v karrarském mramoru, Léda, skizza Žižkova pomníku, Musy a Apollo, skizza trig a jiné práce. Byl velmi šťasten v Itálii, ač musil se tu skromně živiti nemaje leč malou podporu z domova a co vydělal prací. Roku 1873 vrací se přes Milán a Vídeň do Prahy, kde ho čeká nová úsilná činnost.

Tenkráte dospěla stavba Národního divadla tak daleko, že došlo ke konkursu Mus a Apollona. Ač na rychlo Sch. zhotovil konkurrenční modelly v Římě a nebyl s nimi spokojen, přece zvítězil. V Praze zhotovil konkurrenční modelly trig.

Trigy znamenají v životě Sch. epochu; ony jsou tragickým zjevem jeho života ... Oheň ušlechtilých ořů, přirozený jich postoj v skoku, divoce sálající oko a široce rozšířené nozdry i otevřené huby výtečně označují závratný let nesoucí Niku hlásající vítězství, vítězství národa českého po tolikerých bojích a zápasech za národní probuzení, které jest vtěleno v stavbu Národního divadla. Sch. pracoval tu s celým zápalem - řekl bych vášní - svého vlasteneckého přesvědčení, a v čem svázány byly jeho ruce při tvorbě Mus a Apollona, v tom úplně popustil uzdu v této skupině. Ačkoli přísné požadavky antické i tu vázaly ruce umělcovy, on přece i v těch poutech dovedl vnitřnímu ohni dáti vzplanouti a takřka duši svou vyslovil tu hmotou, ale hmotou v tak roznícenou harmonii vtlačenou, že je to bez odporu nejznamenitější projev umělcovy síly v prvém období. A proto i život nasadil při požáru divadla, aby modell uložený na půdě zachránil, a proto nejvíce ze všeho divadla vzdělaná veřejnost litovala zkázy trig.

Národní divadlo - naše chlouba - je velkým pomníkem činnosti Sch. Musy a Apollo, figur. náplně v obloucích hlavní loggie (allegorie umění vůbec), vlysové náplně (umění divadelní), náplně v Divadelní ulici, všecka výzdoba průčelí král. lože atd., trigy a kandelábry jsou dílem Sch., jakož i uvnitř plastická výzdoba loží a proscenia, zvláště tympanon (Čechie žehnající divadelnímu umění), v král. loži medaillony měsíců a den i noc, vlysy, stropy atd. Tato díla postavila jej v popředí všech umělců a učinila jméno jeho tak populárním, jako žádné té doby nebylo.
Současně pracoval na krásných náplních (a jiné ozdobě) kolonády v Karlových Varech, poprsí Jana Žižky a různých reliefech. Odtud množí se práce jeho rok rokem, a není nám možno nežli v stručnosti se jich dotknouti.
Rudolfinum má od Sch. na své façadě náplně na výstavku koncertní síně, medaillony na risalitech, vasy na balustrádách; vnitř pak výzdobu varhan, poprsníky gallerií a loží, jakož i hlavice sloupů, v koncertní síni. Ze soch pak: Bramante a Iktinos na balustrádě, pak lvi a sfingy u vchodů jsou od něho.

Museum král. Českého má největší část dekorace façady z jeho dílny; uvnitř hlavice sloupů, výzdoba schodiště a chodeb, Pantheonu, pylony pro lucerny atd. Ze soch pak: čtvero mohutných sousoší na hlavní kopuli - Nadšení vlastenecké, které odumírající národ náš k novému životu vzkřísilo a které od prvopočátku obráželo se v zřízení »musea«. Obětavost, bez níž by nadšení nebylo dosáhlo těch výsledků, k nimž dospělo. Láska k minulosti, z níž linulo historické a literární probuzení, a Láska k pravdě, která nejen vede k vědeckému badání, nýbrž k poznání pravých cílů života. Dále poprsí hr. Josefa. a Hanuše Kolovrata Krakovského, Ant. Veitha a Jach. Barranda na schodiště a F. J. Gerstnera pro Pantheon.

Parlament ve Vídni má od něho sochy z karrarského mramoru: Zmužilost, jíž třeba neohroženým zástupcům práv národů, Síla obsažená v spravedlnosti zákonů a povznesení a utužení říše k boji proti nepřátelům, a Chytrost jako symbol politické prozíravosti a využitkování vždy pravé chvíle.

Městská spořitelna má na průčelí cípkové náplně (14 allegorií umění a uměleckého průmyslu a 14 alleg. průmyslu a živností) v 1. patře a všecku ornamentální výzdobu; vše v kameně, a bronzový kandelábr ve vestibulu.

Palác Assicurazioni Generali má na façadě velké sousoší Sudiček a potom Bouři a Krupobití, kromě dekorativních prací, vše v pískovci.

Zemská banka pak chová od něho ve schodišti veliké sochy Světlonošů, velmi zajímavých věrností historické zbroje, pak čtyři allegorie krajů českých ve dvoraně, totiž Čáslavského, Táborského, Budějovického a Píseckého, vesměs realisticky pojaté a provedené.

Živnostenská banka má Merkura (tepaného v mědi) a skupinu allegorickou z dětských postav od Schnircha.

Jatka ozdobena jsou od něho výborným sousoším býka, v němž nejen zobrazena síla zvířete, nýbrž i převaha člověka nad ním.

Městská pojišťovna nese jeho poslední práce ornamentální i sochařské. Hašení definitivně provedeno, Volání na požár pouze v definitivní skizze, obě pravdivě a malebně upravené skupiny přesně odpovídají architektuře.

Kromě toho Česká spořitelna má vasy, Karlovy Vary allegorie měsíců (výplně), Hypoteční banka a j. v.

Obraťme nyní pozornost k pomníkům a sochám mimo ty, jež jsou již uvedeny. V Římě povstal mladý Bakchus s pardalem (na vídeňské výstavě 1873), jezdecká skupina z Kralodvorského rukopisu, poprsí Sklenářové-Malé, Palackého pro pražskou radnici, Karla IV. (radnice Vinohradská), prof. Šembery, slečny B., slečny R., paní S., Ady Kristenovy aj. Dále soška Kleopatry, Psychy, Krotitele koně, Římanky, Skupiny z bojů Amazonských aj.
Celá řada medaillonů z bronzu: Fügnera, Fügnera a Tyrše, Husa, Havlíčka, Švagrovského, Krista, Turinského, Hálka, Kobra, slečny M. aj. K těm druží se reliefy, na př. Centaur, Amazonka na koni, Vlaslav a Kruvoj, Libušin soud a j.

Již v Římě budily jeho pozornost fontány a zvláště Viterbo - město fontán - dalo mu nejeden podnět k přemýšlení. Krásná komposice na fontánu bakchantek s motivy Sansovinovými a Rafaelovými tvoří počátek (1872). Bylať i voda zamilovaným a přátelským živlem Schnirchovým. Kašna v Poděbradech s maskami jest chudá proti konkurrenčním skizzám fontán před Rudolfinum (1890). Bohatá výzdobou i skupinami nese na svrchu sochu císaře Rudolfa II. Dobyla druhé ceny v soutěži; když byla pak soutěž obnovena, dosáhl Sch. s arch. Fantou druhé ceny kašnou obeliskovou, která předstihla prvou bohatostí trysků a živostí figurální výzdoby, a třetí fontánu konečně pracoval sám a dosáhl prvé ceny pro výbornou figurální koncepci. Pěkná fontána jest i v Groebově ville na Vinohradech s bronzovou výzdobou ornamentální i figurální.

Také řada skizz na rozličné pomníky, jako Žižkův (na podnět Tyršův začata), Jungmannův, Havlíčkův aj. svědčí o jeho snaze. Proveden byl pomník Hálkův na Karlově nám., jehož i architektura jest od Sch. Nad všecky vynikl jízdeckou sochou na pomníku Jiřího z Poděbrad. Nesnadný úkol - král byl malý a tlustý postavou - rozřešil výborně a vytvořil sochu, která jest nejlepší až dosud provedenou jízdeckou sochou v Čechách moderního umění. Rovněž tepání v mědi - jak pomník proveden - jest v Čechách a bylo v Rakousku pro velké skupiny novinkou.
Ač již znamenitá řada prací uvedena, přece nejsme u konce. Zajisté nemalou měrou spadají v činnost každého sochaře náhrobky, a náhrobky Sch. mají z největší části tu zvláštnost, že jsou i po architektuře i výzdobě jeho dílem. Možno však jen bez ocenění - pro omezenost místa - uvésti je dle jména: Birnbaumova v Doblingu, Grégrova (paní), Schnirchova, Gollova, Schnöblingova, Gollerova, Julia Grégra v Olšanech, dra. Cerného na Vyšehradě, Vainova, Neumannova v Mělníce, Vraných v Ml. Boleslavi, Markova v Poděbradech aj. v.

Schnirch vynikal i jako znalec architektury, v níž konal obsáhlá studia jak nejlépe svědčí vzácná díla jeho knihovny. Nejkrásnějším dokladem toho jest Pomník dějů husitských, monumentální kruhová stavba na mohutné podezdívce, při vchodu lvi jako strážci, mohutný vlys s husitskými bojovníky v činnosti, uvnitř jízdecká socha Žižkova a po stěnách příslušné malby. Rovněž na jiných pomnících rád sám si komponoval architektonickou část a obyčejně šťastně. Nemenší schopnost jeho byla technická, jak svědčí železná konstrukce na koně z trig. Nikdy se mu nestala nehoda v atelieru při modellování velikých mass, neboť předem vypočetl jich tíhu a dle toho konstruoval lešení buď dřevěné nebo železné.

Jak výborně uměl dělati sgraffita, svědčí jeho umělecky provedený dům na Vinohradech č. 548. Ale on s nemenším porozuměním dovedl raziti cestu umění v průmyslu, což dnes hraje tak velikou úlohu v umění a čemu bylo se před čtvrt stoletím s pohrdáním vyhýbáno. Jeho železné mříže na domě, hrobkách a j., jeho modelly pro práce klempířské (museum, Rudolfinum a j.), gotické dvéře kostelní, jeho překrásný návrh na skříň, kterou darovala Praha arciv. Štěpánce svatebním darem, jeho znamenitá konstrukce na kredenc, postel, na knihovnu; rozličné podstavce (pro sochy, obrazy), jeho kresby pro vyšívání atd. - vydávají nejkrásnější svědectví o jeho vkusu a všestrannosti. Vládl dlátem a štětcem právě tak zručně jako špachtlí, a vše, co bylo krásné, mělo v něm přítele. Některé částky vlastního nábytku jsou kabinetní kousky umělecké.

Ale i umělecký průmysl v užším slova smyslu měl v něm horlivého pěstitele. Drobné sošky dělal již od prvopočátku se stejnou láskou a propracovaností jako velké sochy a skupiny. Kdyby u nás byla vyvinuta technika terrakottová nebo mramorová, byly by mnohé z nich obecně se rozšířily; bronz je na to příliš drahý. Jeho láska k zvířatům i tu se jeví. Neviděl jsem tak trefně modellovaného osla srdcelomně naříkajícího pod břemenem a ranami, jako je od Sch. z Italie. Jeho lvi, psi, supi, orli, sokoli atd. jsou věrné obrazy přírodní.

Schnirch ve všem je stilista. V letech osmdesátých nastal u nás obrat - ústup od stilisace k přírodě - ale Sch. právě tou dobou nejvíce byl vázán pracemi pro architekturu, jež vyžadovala přísného stilu, a nemohl při vší lásce k přírodě pustiti se do nového proudu. Nesmíme zapomínati, že se živil jen prací, nemaje nijakých příjmů stálých ani pense pro sebe a rodinu, ani tolik jmění, aby na ně se mohl úplně opříti. Často říkával, že by rád vzdal se prací ornamentálních pro architekturu, kdyby mohl. Byli v tomto umění zapracován jako nikdo druhý, jeho síla reflexe byla mu snažnou pomocnicí a často až vlastní bohatou fantasii spoutala.

Konečně nadešel okamžik, kdy ukázal, že i on jde s duchem času, že jiskra genia v něm nepotuchla, že ruka pro chléb pracující neumdlela ve službách umění. Jeho hluboký vlastenecký cit, ničím nespoutaný, nalezl půdu, na níž vypučel v květ vzácné ušlechtilosti a opojné vůně. Jako v letech sedmdesátých trigy, tak roku 1894 sv. Václav vzbudil mocné vzrušení nejen uměleckých kruhů, nýbrž takměř celého národa. Každý cítil při prvním spatření, že to je ten sv. Václav, jak jej všichni nosíme v srdci. My voláme k němu: Nedej zahynouti nám ni budoucím! - a on přijíždí, žehná nám v zápase o národní bytí tonoucím, žehná nám již již umdlévajícím v boji tisíciletém za národní existenci. Nová síla z požehnání řinoucí povzbuzena pak ještě Blanickými rytíři - jeho věrnými - kteří dávají nám na rozum, že nezahyneme, věrni sv. Václavu, nikdy - neboť v největším nebezpečí samy nadpřirozené síly budou pro nás bojovati!

Kdyby bylo plebiscitem rozhodnuto, byl by tento sv. Václav dán národu.* Avšak rozhodlo tři sta vrchních hlav, aby tento pomník vešel v zkázu a zapomenutí, aby jiskra nestala se plamenem ...
Nejkrásnější a nejmohutnější myšlénka Sch. ostala - sádrou!

»Vloživ do modelu toho - který za přední dílo umělecké své snahy pokládám - pokud tehdejší krátká lhůta dovolovala, vše, co pietu a lásku ku svému povolání, dlouholeté studie, neúmorná píle a stálá snaha po dokonalosti práce, poskytly umělecké mé individualitě - musím si s politováním uvědomiti, že výsledek nerovná se vynaloženému snažení, neboť práce ta nemohla býti propracována a prostudována tak, jak horoucí má snaha si žádá, a mimo to zůstal modell proveden v materialu, který naprosto žádné záruky neposkytuje, že píle a snaha v něm složená trvale by mohla býti zachována,« píše Sch. ministerstvu.

Tragický osud stihl genialního tvůrce - po druhé. Jeho prvotní trigy zničil oheň, a nebylo naděje na jich provedení, a sv. Václav zahynul - že nenašli se ani mecenáš ani vláda, aby poskytli nepatrný náklad 5440 zl., aby zachováno bylo nejkrásnější dílo posud nejnárodnějšího sochaře pro budoucnost. Jak to bolelo Sch. a jak si nejednou do toho stýskal mně i jiným.

A celý ten smutek vložen je pak do nepatrné jinak skizzy »Komenský opouští navždy vlast«. Úpadek národa, hluboký, hrozný, zdrcující zobrazen je v koni, na němž největší myslitel a filosof národa českého opouští to - co mu po Bohu bylo nejdražší. Žal vlastenecký a vlastního srdce se tu spojily v mohutný výraz nepatrnými prostředky. Tak dovede mluviti hmotou pouze genius! V konkurrenci o Husův pomník nedostalo se Sch. ceny.  
  
A tak vidíme přebohatou činnost genialního umělce, který v kámen tesal, modelloval, kreslil, maloval, ba i spisoval s neobyčejným zdarem a ukázal přebohaté dary ducha a neuvěřitelnou píli. S tím pojila se neobyčejná vzdělanost, jaká ne každému bývá údělem. Z řeckých klassiků studoval Homera (čtyřikráte přečetl), Theokrita, Aristofana, Sofoklea aj., trefně kritisuje Vergilovu Aeneis, zná znamenitého Gregorovia, Burgharta, ostře posuzuje aesthetiky soudobé, jeho knihovna vykazuje řadu nákladných děl cizojazyčných (fr.) o architektuře, skulptuře, klassické archaeologii, malířství, hudbě atd., jeho české knihy (veršem i prosou) svědčí, jak horlivě stopoval současný rozkvět literatury...

Schnirch kromě českého a německého jazyka znal polský, slovinský a chorvatský, vlaský a francouzský. Jeho touhou bylo státi se učitelem a pak oddati se pouze svým tužbám. V letech šedesátých se to ztroskotalo o jeho mládí, roku 1891 nebyl povolán na techniku z příčin obecně známých. I ostatní ústavy mu ostaly zavřeny. Bylť ode vždy odkázán pouze na vlastní práci v atelieru bez podpor a munificencí. Jeho kruh s kruhem mocných a vlivných nikdy nebyl koncentrický. A přece byl mužem nad míru dobrosrdečným a útlocitným, který miloval všecko, co bylo ušlechtilé, mladší síly i pokud u něho pracovaly, považoval vždy za kollegy a co nejkollegialněji s nimi jednal a co nejslušněji jim platil.

Velkou část sil svých věnoval »Umělecké besedě«, zachování památek staré Prahy, oběma výstavám, nikdy nescházel v řadě bojujících za dobrou věc a často byl tu vůdcem. Přirozeno, že mohutná jeho postava tu vynikla nad jiné a že nejeden šíp zaryl se do jeho prsou. Kéž tu neplatí slova Tolstého : »Lidé studujíce stíny místo předmětů, zapomněli docela na onen předmět, jehož stín studovali, a pořáde víc a více zahlubujíce se do stínu, přišli k úplnému mraku a radují se, že stín jest hustý.« Zásluze čest a rakvi - palma!

Nade vše miloval Schnirch svou rodinu a byl v ní nejšťastnější. Pro ni pracoval denně často již před východem slunce a necítil žádných obtíží ani tělesných ani duševních. Vždy zdráv nejednou mi říkával, že bude asi dlouho živ: odešel na vycházku s dětmi a již se nevrátil. Bylo to 30. září 1901...

Schnirch byl průkopníkem nynějších snah uměleckých a zachránil při konkursech Národního divadla čest národní, neboť byli tu připuštěni i cizí umělci. Miloval svůj národ a národ miloval jej. I tato životopisná črta vyvřela z lásky k němu; jindy více a obsažněji vyložím...

Prof. V. J. Dušek.

* Umělecká porota uznala jej za rovnocenný s Myslbekovým a přiřkla oběma stejnou částku z vypsaných cen. ZPĚT

I. Skulptura.

1. »Sv. Václav.« - Návrh na pomník poctěn stejnou cenou s Myslbekovým návrhem, r. 1893.
2. Pomník krále Jiřího z Poděbrad, roku 1891. - (Majetek mesta Poděbrad.)
3. Trigy na pylony Národního divadla v Praze, r. 1891. Původní návrhy cenou poctěny v r. 1874. - (Majetek Zemsk. výb.)
4 Model trigy pro Národní divadlo r. 1882. - (Majetek Nár. div.)
5. »Nadšení.« Skupina z Musea král. ceského, r. 1887. - (Majetek zemsk. výboru.)
6. »Obětavost.« Skupina z Musea král. česk., r. 1888. - (Majetek Zemsk. výb.)
7. Svetlonoši. Modely pro Zemsk. banku. - (Majetek Zem. banky.)
8. »Hašení.« Allegorie pro průčelí Pražské měst. pojišťovny, r. 1901. (Majetek této pojišť.)
9. Skupina »Býk« pro Pražské měst. jatky. (Majetek obce Pražské.)
10. »Čechie, žehnající divadelnímu umění.« Pomocný model pro tympanon nad prosceniem Nár. divadla v Praze, r. 1882.
11.*Štítonoši z pomníku krále Jiřího z Poděbrad, r. 1891.
12.*Studie koně k soše Jiřího z Poděbrad, r. 1888.
13.*Býk. Studijní model pro sousoší na Ústřední jatky v Praze.
14.*Nadšení. Skizza pro České mus. v Praze.
15.*Obětavost. Skizza pro sousoší pro České museum v Praze.
16. Sv. Jiří. Poctěno cenou »Kunstvereinu« ve Vídni, r. 1870.- (Majetek soukromý.)
17.*Karyatyda z Národního divadla, r. 1882.
18.*Chytrost. Model sochy pro vídeňský parlament, r. 1884.
19.*Zmužilost. Model sochy pro vídeňský parlament, r. 1883.
20.*Allegorie z modelu fontány před Rudolfinum.
21.*Písecko. Skizza pro Zemskou banku králov. Českého, r. 1895.
22.*Budějovicko. Skizza pro Zemskou banku království Českého, r. 1895.
23.*Táborsko. Skizza pro Zemskou banku království Českého, r. 1895.
24.*Čáslavsko. Návrh modelu sochy pro Zemskou banku v Praze.
25.*Volání na požár. Skizza pro sousoší Pražské městské pojištovny, r. 1899.
26.*Sudičky. Skupina pro průčelí Assicurazioni Generali v Praze,
27.*Krupobití. Model pro průčelí paláce »Assicuraz. generali v Praze.«
28. Model pro medailli města Král. Vinohrady.
29. Slévačství. Pomocný model pro průčelí domu p. Bondyho na Poříčí.
30.*Hrnčířství. Pomocný model pro cípové náplně v přízemí Českého prům. musea v Praze.
31.*Brusičství drahokamů. Pomocný model pro cípové náplně přízemí Česk. prům. musea v Praze.
32.*Řezbářství. Pomocný model pro cípové náplně přízemí Česk. prům. musea v Praze.
33.*Malířství. Pomocný model pro cíové náplně přízemí Česk. prům. musea v Praze.
34.*Knihtiskařství. Pomocný model pro cípové náplně přízemí Česk. prům. musea v Praze.
35.*Kamnářství. Pomocný model pro cípové náplně v přízemí Českého prům. musea v Praze.
36.*Kamenictví. Pomocný model pro cípové náplně v přízemí Českého prům. musea v Praze.
37.*Sklářství. Pomocný model pro cípové náplně v přízemí Česk. prům. musea v Praze.
38. Model pro medaille Nár. Divadla v Praze.
39. Jan Žižka z Trocnova. Poprsí pro pomník r. 1877.
40. Skizza k pomníku Dra Julia Grégra, r. 1898.
41. Ant. Veith z Liběchova. Model poprsí pro schodiště Česk. musea r. 1899. - (Majetek Česk. musea.)
42. F. J. Gersten. Model poprsí pro Pantheon Česk. musea. - (Majet. musea) r.,
43. Hanuš hr. Kolovrat. Model poprsí pro schodiště Čes. musea r. 1899. (Majetek Česk. musea.)
44.*Achilles s mrtvolou Hektorovou pode hradbami města Troje. Relief poctěný cenou na výstavě Kunstvereinu ve Vídni r. 1870.
45. Podobizna dívky (R. S.), r. 1888. (Soukromý majetek.)
46. Model náhrobku Emanuele Dítěte v Přelouci. - (Majetek Obec. zál. v Přelouči.)
47.*Kristus. Model sochy z náhrobku Gollerových v Olšanech, 1890.
48.*Model pro náhrobek rodiny Markovy.
49.*Mladý Bakchus na pardálu, r. 1871. - (Majetek soukromý.)
50.*Skupina z Amazonských boju. r. 1870.
51. Návrh fontány před Rudolfinem. I. cenou poctěný. - (Majetek obce Pražské.)
52. Návrh fontány pred Rudolfinem II. cenou poctěný. (Majetek obce Pražské.)
53. Vlaslav a Kruvoj relief, skizza, r. 1871.
54. *Lovkyně s koněm.
55. Kentaur relief, studie z Říma r. 1872.
56.*Jízda na trh, studie z Říma, 1878.
57. Bakchantky na fontánu, skizza, r. 1872.
58. Nymfa, studie z Říma, r. 1872.
59. Psyche, studie v Římě. 1873.
60. Kleopatra, studie v Římě, 1873.
61. Krotitel koně, studie.
62. Amazonka na zvědách, 1874.
63. Žižka, studie pro Husův pomník, r. 1900.
64. Jiří král, studie z Husova pomn., r. 1900.
65. Komenský opouští vlast; studie pro Husův pomník. r. 1900.
66. Orel, skizza z Husova pomníku, r. 1900.
67. Sova, skizza z Husova pomníku. (Koupila Bendorfská továrna).
68. Sup, skizza z pomníku Husova, r. 1900.
69. Náhrobek Em. Dítěte v Přelouči, skizza.
70. Pes, studie dle přírody, r. 1898.
71. Iktinos, model sochy z Rudolfina.
72. Bramante, model sochy z Rudolf. 

II. Kresby.

73. Návrh na náhrobek Em. Dítěte v Přelouči.
74. Návrh pro náhrobek pí. Grégrové v Olšanech.
75. Návrh náhrobku Birnbaumova v Doblingu.
76. Lunettové náplně pro kolonádu v Karl. Varech
77. Návrh na květinové vozy k slavnosti Matiční.
78. Lunetty pro Nár. Divadlo, medaille téhož a 2 náplně.
79. Návrh pomníku krále Jiřího v Poděbradech, č. 1. a 2.
80. Návrh na pomník krále Jiřího sedícího na trůně.
81. Strop z villy Madama v Římě.
82. Studie dle pomníku Sansovinova v Maria del Popele v Římě, 1872.
83. Studie stropu dle antiky, Řím 1872.
84. Fontána bakchantek, studie římská z r. 1872.
85. Studie loggie od Rafaela, studie římská r. 1872.
86. Musy, studijní kresba.
87. Pomník husitských dějů; konkurrenční návrh.
88. Pomník Žižkův.
89. Návrhy na náplně a j. dekorace Nár. divadla.
90. Symbolické náplně na façadě Nár. divadla. .
91. Embleny a kartuše.
92. Návrhy na dekorativní výzdobu façady Nár. divadla.
93. Triga pro Nár. divadlo.
94. Trigy z předu.
95. Železná konstrukce koně pro trigy.
96. Železná konstrukce pro trigy na Nár. divadle.
97. Studie pro vůz trigy na Nár. div.
98. Vůz a voj pro trigu Nár. div.
99. Poprsnice vozu pro trigu Národ. divadla.
100. Kresba vozu pro Niku trig na Nár. divadle.
101. Návrh na náhrobek Gollerových.
102. Náhrobek se sarkofagem.
103. Dvojmedaillon Fügnera a Tyrše.
104. Návrh na medailli města Král. Vinohrad.
105. Sgraffita kreslená pro vlastní dům na Kr. Vinohradech c. 548, 1874.
106. Řada studií ze skizzáku.

III. Fotografie.

107. Náhrobek Schnirchův.
108. Obelisková fontána před Rudolfinum, poct. 2. cenou.
109. Fontána (č. 1.) s cís. Rud. II.
110. Národní divadlo, celkový pohled.
111. Národní divadlo, pohled na trigy v přirozené velikosti.
112. Trigy.
113. Trigy, trojí pohled na model.
114. Musy z Nár. divadla.
115. Amazonka, sousoší cenou poctěno a zakoupeno Kunstvereinem ve Vídni r. 1870.
116. Prometheus, sousoší poctěné cenou Kunstvereinu ve Vídni, 1870.
117. Studie italské, zvláště v architektuře.
118. Portál děkanského chrámu v Poděbradech.
119. Pomník krále Jiřího v Poděbradech.
120. Fügnerova socha v Sokole pražském z r. 1869.
121. Grégrův pomník v Olšanech.

(Hvězdičkou označené předměty jsou na prodej)