Bohuslav Schnirch - Život a dílo

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně z uvedených materiálů.

Jarmila Ličková

Děkuji paní PhDr. Janě Kovaříkové za odborné a trpělivé vedení. Dále děkuji pracovníkům archivu Národní galerie v Praze a Polabského muzea v Poděbradech za poskytnutý materiál.

Pro českou společnost bylo 19. století obdobím velkých změn jak v oblasti politické, tak kulturní. české země byly již dlouhou dobu součástí Habsburské monarchie, společnost byla nucena se s tímto faktem vyrovnat, jak to bylo nejlépe možné.

V roce 1848 nastaly silné emancipační snahy, které byly ale násilně potlačeny. Politická sféra se po roce 1848 musela stáhnout do ústraní a její funkci převzala kultura. V těchto těžkých podmínkách vznikají díla skutečně národní. Je to období vrcholné tvorby takových klasiků jako jsou Božena Němcová, Karel Jaromír Erben nebo třeba Josef Mánes. Po pádu Bachova absolutismu se dostává ke slovu nová generace, jejímiž hlavními představiteli jsou Jan Neruda a Vítězslav Hálek.

Architektura a sochařství se v této době vrací ke starým směrem v podobě 'neo'. Nejtypičtějším je neorenesance. Vytváří vlastně určitý symbol. Tak jako v době renesanční, v době znovuzrození, navazovali umělci na antiku jako na vrchol lidské tvorby, tak se v 19. století snaží vzkřísit ušlechtilé myšlenky renesance. Tyto ideje znovuzrození korespondují v Čechách s probuzením národa. Rozmach české společnosti je vidět ve všech sférách. Města se rozrůstají, staví se krásné výstavné paláce, které dokazují rozvoj společnosti jak kulturní, tak ekonomický. Nejsou to však již paláce obytné, ale jsou stavěny pro různé instituce průmyslu, obchodu, peněžnictví, kultury apod. Rodinné patricijské domy vystřídaly výstavné vily se zahradami.

Kromě vývoje architektury a dekorativního sochařství se v 19. století rozvíjí i sochařství volné plastiky. Vznikají monumentální pomníky, které dodávají městu novou tvář. Obracejí se k velkým postavám domácích dějin. Jejich stavba bývá nejen kulturním, ale i politickým skutkem. Pro jejich budování vznikají malé společenské instituce, finanční prostředky se získávají formou sbírek.

Zhmotněním vlasteneckých snah českého národa se stala stavba Národního divadla. Z původní představy divadla, ve kterém by se hrálo jen česky, se časem vyvinula idea „Zlaté kapličky“, skutečného kulturního centra českého národa, jež by celému světu dokázalo jeho kulturní úroveň, vyspělost a svébytnost. Tím byla zdůvodněna i jeho politická samostatnost. Jednalo se tedy nejen o čin kulturní, ale i politický.

Stavba Národního divadla byla opravdovou demonstrací českého vlastenectví. Formou sbírek se jí zúčastnili lidé všech vrstev společnosti, celý český národ. Kolem Národního divadla se shromáždila řada mladých umělců, jako například architekti Josef Zítek a Josef Schulz, malíři František Ženíšek, Mikoláš Aleš, Vojtěch Hynais, Josef Tulka, sochaři Antonín Wágner, Josef Václav Myslbek a Bohuslav Schnirch, které dnes nazýváme generací Národního divadla. Tyto umělce, i když neměli společný výtvarný názor, pojila touha zúčastnit se výzdoby „Zlaté kapličky“ - Národního divadla.

Jedním z nejvýznamnějších umělců této generace je Bohuslav Schnirch. Většina vzdělaných lidí spojuje Schnirchovo jméno s Trigami na Národním divadle. Ironií osudu je, že konečná podoba Trig, na nichž Schnirch celý život pracoval, není jeho dílem, ale vznikla po Schnirchově smrti přepracováním jeho modelů ve zcela jiném duchu. Naproti tomu málokdo ví, že Schnirch vytvořil skoro celou sochařskou výzdobu Národního divadla.

Bohuslav Schnirch bývá často srovnáván se svým o tři roky mladším a slavnějším současníkem Josefem Václavem Myslbekem. Myslbeka zná většina lidí jako autora „národní sochy“ sv. Václava na Václavském náměstí. Málokdo však zná historii vzniku této sochy a ví, že v konkursu na ni, byl Schnirch Myslbekovi konkurentem více než důstojným. Třebaže nemůžeme a nechceme Myslbekovi upírat jeho umělecké kvality, musíme si přiznat, že na jeho konečném vítězství v konkursu nad Schnirchem měly značný podíl i jiné okolnosti.

Svou prací bych se chtěla pokusit alespoň částečně splatit dluh tomuto umělci, který bývá často opomíjen, ale ve své době patřil ke špičce českých sochařů. Ukázat ho jako člověka své doby a umělce, jehož dílo, patří k tomuto národu, k této zemi.

2. Rozbor literatury

Bohuslav Schnirch je umělec dodnes opomíjený. O jeho díle nevznikla dosud jediná ucelená monografie. Většina publikací se jeho dílem zabývá pouze okrajově, hlavně v souvislosti se stavbou a výzdobou Národního divadla, například Antonín Matějček v dílech Národní divadlo a jeho výtvarníci a Národ sobě, Miloš Václav Kratochvíl - Národ sobě.

Všechna tato díla o Národním divadle uznávají Schnircha jako poddajného spolupracovníka Zítkova, který pouze plnil architektovy úkoly. Tento názor má i většina publikací zabývajících se sochařstvím 19. století, například Vojtěch Volavka v Českém malířství a sochařství 19. století říká:

„Architekt i budova našli ve Schnirchovi nejoddanějšího služebníka, který vzal na sebe vlastně trpnou úlohu doplnit architektonickou výzdobu plastikou. Až v reliéfu či ve volné soše, až v maskách či trigách, nevzdal se Schnirch výlučně dekorativního poslání své práce ... “. [1]

Podobný názor má i Petr Wittlich v kapitole Sochařství v publikaci Praha národního probuzení. [2]

Přímo dílem Bohuslava Schnircha se zabývají Karel B. Mádl ve stati Umění včera a dnes, Jan Květ v článku Mládí a umělecké počátky Bohuslava Schnircha a jeho podíl na stavbě Národního divadla a Miroslav Tyrš - Úvahy a pojednání o umění výtvarném.

Karel B. Mádl vyčítá Schnirchovi přílišný obdiv k antice a přílišný vliv Vídeňské a Mnichovské školy na jeho tvorbu. O části výzdoby Národního divadla (Musy, Trigy, Tympanon) píše:

„Jsou to pečlivé korrektní studie dle římských antik, v tympanonu se ozývají i romantické vzpomínky mnichovské, ale prudce pohnutá čtyřspřeží i uzavřité postavy jak sloupy stojících Mus zůstávají nám cizí, osnovy rozumujícího lineamentu, bez nových vznětů a nových sil. Nemohlo být jinak. Co je nám Apollo se svými družkami, co Viktorie v krátké tunice na ozdobném voze? Cizí, naučené pojmy a představy světě zašlých, nám vzdálených národě. Kterak mohou roznítit mysl uměleckou dnes k originálnímu tvoření? ... “. [3]

Kromě vlivu škol vyčítá Mádl Schnirchovi způsob uměleckého vyjádření. Kromě Národního divadla kritizuje i například Jiřího z Poděbrad a Jana Žižku:

„Pomník Jiříka krále před poděbradským zámkem má zase všechny známky Schnirchovy píle a svědomitosti, a také arci jeho závislosti. Tentokráte na Mnichovu ... Ve skutečné velikosti i v redukci působí tento jezdec stejně citelným nedostatkem karakteristiky a široké monumentalistiky. Jako Trigy jest i Jiřík pln drobných detailů, nepodřizujících se, tlačících se všude na venek, rušících massy a každou velkost linie. Přivolejme si na paměť charakter tohoto českého krále, jeho významnost, anebo jen moment, v němě jej Schnirch prý pojal, kdy jel do Ouhrova sjednati s Matyášem mír, a stojíte před cizím, teatrálným zjevem, který nechce souhlasit s vaší představou o Jiříkovi jako člověku, muži a králi. Jako se před tím byl Schnirch marně pokoušel, o hlavu Žižkovu, tak se i zde ztroskotal úmysl jeho vytvořit obsažný zjev Jiříkův. Síla karakteristiky mu nebyla dána. Potenci oživiti hmotu, naplniti ji životem, jehož teplo by se jiným bezprostředně a ne spekulací sdělovalo, příroda mu odepřela ... “. [4]

Trochu stranou stojí nejlepší Schnirchovo dílo - konkurenční návrh na pomník svatého Václava. Laická veřejnost o něm neví prakticky nic. Vojtěch Volavka v Českém sochařství 19. století se o něm zmiňuje velmi krátce. Mluví o něm jen jako o konkurenci Myslbeka. [5] Petr Wittlich v Praze národního probuzení je shovívavější. Uznává, že veřejné mínění bylo více pro Schnircha a že „Myslbek tehdy získal pomník spíše díky dobrým známostem, než hlasem lidu“. [6] Karel B. Mádl, který jinak Schnirchovu tvorbu příliš neuznává, přiznává svatému Václavu velké umělecké hodnoty. [7]

Skutečnou podstatu Schnirchovy tvorby vystihl patrně Jan Květ v článku Mládí a umělecké počátky Bohuslava Schnircha a jeho podíl na stavbě Národního divadla:

„Postavení Bohuslava Schnircha v našem umění nebylo lehké v sousedství zářivého zjevu Josefa Václava Myslbeka, věkem dokonce o něco mladšího. Tak bylo již na sklonku Schnirchova života a bylo tak i později. Býval tak srovnáván s Myslbekem, třebas to ani nebylo vždy výslovně řečeno a chladná zdrženlivost, s jakou bylo dílo jeho někdy hodnoceno, měla z velké části původ právě v tomto srovnávání, k němuž přímo sváděl uchvacující dojem z umění temperamentního Myslbeka. Přitom se však dosti nepohlíželo k povahové rozdílnosti obou sochařů, ani k odlišnosti jejich školení a podmínek jejich růstu. Zapomínalo se, že dílo umělcovo je potřeba chápat a vykládat především jako projev jeho osobnosti a jeho způsobu, jak porozuměl volání a požadavkům své doby a jak dovedl dáti své umění do služeb jejich potřeb. Posuzován z tohoto hlediska jeví se Bohuslav Schnirch jako umělec, který svým úkolům plně dostál ... “. [8]

3. Popis fondu

Ve své práci jsem vycházela z literatury o Bohuslavu Schnirchovi, která je bohužel, jak jsem napsala v předchozí kapitole, skromná (Květ, Mádl, Tyrš) a z literatury týkající se období, ve kterém Schnirch žil a pracoval, tj. z literatury o 19. století obecně, o Národním divadle, o sochařství 19. století, o Josefu Václavu Myslbekovi.

Nejvíce jsem však pracovala přímo s prameny: s fondem Bohuslava Schnircha (AA 2690 - AA 2691, AA 2974, AA 3059) v archivu Národní galerie v Praze, s fondem Bohuslava Schnircha ( H 26901 - H 26973) v Polabském muzeu v Poděbradech a okrajově s fondem Zemského výboru Státního ústředního archivu v Praze.

Fond Bohuslava Schnircha patří v Národní galerii k nejbohatším a nejlépe zachovaným osobním archivním fondům. Archivní soubor obsahuje 14 kartonů. Jsou zde osobní doklady, osobní a úřední korespondence, a to jak dopisy přijaté, tak koncepty dopisů odeslaných, účetní doklady i dokumenty vztahující se k umělecké a k politické činnosti Bohuslava Schnircha. Z úřední korespondence převládají doklady institucí, které objednávaly technické práce, a firem, které zakázky prováděly. Velmi obsáhlá je rodinná korespondence, korespondence Bohuslava Schnircha s Robertou Markovou, budoucí manželkou, dopisy s rodiči, sourozenci, hlavně s bratrem Jaroslavem. Z dopisů s přáteli je nejobsáhlejší soubor korespondence s Miroslavem Tyršem. V neposlední řadě obsahuje soubor deníky Bohuslava Schnircha od října 1875 do ledna 1887. Veškeré Schnirchovy poznámky jsou psány česky, stejně jako většina korespondence.

Při badatelské práci velmi pomáhá, že je fond pečlivě utříděn. Soukromé obdržené dopisy jsou seřazeny abecedně podle odesilatelů, zvlášť rodinná korespondence, zvlášť dokumenty týkající se významných děl. To se týká sv. Václava, Národního divadla a Trig, Jiřího z Poděbrad. Jsou tu pohromadě dokumenty, objednávky, dopisy s příslušnými činiteli na určitá témata.

O mládí a studentských letech se dovídáme z dopisů s rodiči, hlavně s otcem a bratrem Jaroslavem.

Za velmi cenné považuji dále dopisy s Miroslavem Tyršem, týkající se výtvarného umění všeobecně, práce Bohuslava Schnircha na Národním divadle a Sokola, jehož byl Tyrš zakladatelem. Velmi mnoho se také dovídáme ze zmíněných deníků, bohužel jen ze zmíněné doby. Záznamy v nich jsou heslovité, jsou to stručné poznámky o tom, co toho dne dělal, na čem právě pracuje, kdo přišel na návštěvu ap. Mimo těchto poznámek týkajících se soukromých záležitostí se zde objevují i postřehy o všeobecně známých věcech. Deník z roku 1881 obsahuje např. autentický záznam o požáru Národního divadla.

Velice zajímavá je také ta část fondu, která obsahuje koncepty a soukromé poznámky k návrhům uměleckých děl, k různým projevům, dopisům ap.

Písemná dokumentace nám kromě faktografických poznatků může říci i něco o svém autorovi. První, čeho si při práci všimneme, je rukopis, který jak známo může odborníkovi prozradit mnoho o povaze člověka. Schnirchův rukopis je poměrně dobře čitelný a velmi drobný. Grafolog Petr Živný v díle Co může říci písmo říká: „Drobné písmo spojené s rukopisem vyšší úrovně se objevuje u lidí věcných, kritických, realistických, skromných, trpělivých, mírných. “ [9]

Jistě by bylo zajímavé porovnat grafologický rozbor Schnirchova písma s grafologickým rozborem písma Myslbekova.

Kromě druhu písma si také všimneme, na co Schnirch píše. Koncepty odpovědí na dopisy píše přímo na dopisy, na které odpovídá. To by svědčilo o určité praktičnosti. O čem však svědčí to, že je dost poznámek psáno na druhou stranu dopisů, účtů nebo třeba na tištěné pozvánky - prostě na písemnosti, které nemají s touto poznámkou nic společného? O praktičnosti, o šetrnosti?

Citáty, použité v práci neprošly jazykovou úpravou.

4. Život a dílo Bohuslava Schnircha

Bohuslav Schnirch pocházel ze vzdělané a poměrně zámožné rodiny. Jeho otec Josef Emanuel Schnirch byl významným technickým stavitelem. V mládí projektoval a stavěl silnice, železnice a tunely po celém Rakousku. V letech 1840 - 1842 pracoval u Joachima Barranda. V době narození syna Bohuslava byl vrchním inženýrem u CK státní dráhy. [10] [11]. Jeho činnost byla také veřejně oceněna: v roce 1857 mu byl udělen zlatý Záslužný kříž s korunou za dokončení Jižní dráhy z Vídně do Terstu. Jeho poslední větší stavbou byla výstavba tunelu v Sedmihradsku v roce 1872. [12]

Josef Schnirch byl silně vlastenecky založen. Stýkal se s tehdejšími vlasteneckými kruhy např. s dr. Františkem Ladislavem Riegrem, Františkem Palackým, Pravoslavem Trojanem. Veškerá rodinná korespondence je psána česky.

V době, kdy z pracovních důvodů cestoval a rodina jezdila s ním, vozil s sebou stále českého vychovatele pro své děti. Bylo to velké finanční zatížení, ale výchova dětí byla přednější. [13]

Bohuslav Bedřich Josef Schnirch se narodil 10. 8. 1845 v Praze. V době Bohuslavova narození bylo jeho otci 42 let, matka Eleonora rozená Kulichová byla o 7 let mladší. [14] Měl 5 sester a mladšího bratra Jaroslava, [15] [16] [17] který vystudoval strojnictví v Curychu a stal se inženýrem. [18]

Své útlé dětství prožíval Bohuslav v době silného národnostního útisku - Bachova absolutismu. Léta jeho dospívání však spadají již do období nových nadějí českého národa.

Po ukončení základní školy začal na přání otce studovat reálku. V letech 1857-1860 studoval na české reálce v Praze. V roce 1860 přešel do Štýrského Hradce, protože otec v té době pracoval na stavbě Jižní dráhy [19]. Studie ho ale neuspokojovaly, jeho touhou bylo stát se sochařem. Umělecký talent se potřeboval projevit. Bohuslav studie úmyslně zanedbával a v 5. ročníku byl z reálky vyloučen. K vyloučení přispěla také jeho karikatura jednoho z profesorů - prof. Vollmonda. [20]

Otec nechtěl Bohuslavovi povolit, aby se stal sochařem, nepovažoval to pro syna za dostatečně zajištěnou budoucnost. Povolil až po přímluvě matky a profesora výtvarné výchovy Passiniho, který mu potvrdil Bohuslavovo velké výtvarné nadání. Měl však podmínku, Bohuslav musí reálku privátně dostudovat [21].

V roce 1863 se začal učit kameníkem u E. Greina ve Štýrském Hradci, kde se zabýval modelováním ornamentálních ozdob. Zároveň zde také privátně dostudoval reálku. Svoje vzdělání prohloubil ještě studiem na vídeňské Akademii v letech 1864-1866 u prof. Františka Bauera. Současně se také prakticky zdokonaloval v atelieru pro dekorativní plastiku sochaře Františka Melnického. Na podzim 1866 odešel na Akademii v Mnichově, kde pracoval v atelieru klasicisticky zaměřeného prof. Maxe Widenmanna. Zde se mu dostalo prvního ocenění . Ve školním konkursu roku 1867 získal 1. cenu za sochu sv. Jiří. Tato cena znamenala finanční ohodnocení 200 zl. [22] [23]. V Mnichově navázal přátelství s Jaroslavem Gollem a Otakarem Hostinským.

S Hostinským měli společné zájmy nejen o výtvarné umění, ale i o literaturu a zejména o hudbu. Schnirch sám byl dobrý hudebník, u klavíru strávil velkou část svého volného času [24].

Existenční starosti Schnirch neměl. Jeho otec se již dávno smířil s tím, že bude mít syna sochaře a asi se mu to začalo i líbit. Posílal mu 40 zlatých měsíčně [25], což bylo tehdy více než nejlepší dělnický plat. [26] Jako každý správný otec, který chce pro své dítě jen to nejlepší, mu pomáhal nejen finančně, ale také duchovně. Velmi živě se zajímal o synovu práci, někdy přispěl i radou. 1. 12. 1867 píše v jednom z četných dopisů:

„... stran té kritiky v novinách by bylo snad dobře seznámiti se s redaktorem některých těch novin, které přijímají takové kritiky a třeba mu raději něco strčit, aby podal hodně příznivě kritiku nebude-li to příliš mnoho stát. Měl bys se o tom s někým poradit kdo ty okolnosti dobře zná...“ [27]

Jak je vidět, otec věděl, jak nejlépe začínat kariéru. Jak na tuto radu syn reagoval a zda se podle ní zařídil, není bohužel známo.

Bohuslav Schnirch se již v této době kromě umění věnoval také činnosti vlastenecké. V 60. letech se tato činnost velmi silně rozvíjela a Schnirch nemohl zůstat stranou. Se spolkovou prací začal na studiích v Mnichově, v roce 1867 založil zde 'Slovanskou besedu': „bude mít hlavně politický ráz, za škrabošku si vezmeme čítárnu a zpěv“. [28] Účastnil se samozřejmě i různých vlasteneckých podniků. Otec s jeho vlasteneckou činností souhlasil, ale jako praktický člověk ho musel upozornit i na možné nepříjemnosti, které by mu mohla v německém prostředí přinést [29].

V květnu 1868 se rozhodl vrátit do Prahy, protože Mnichov mu už podle jeho názoru neměl co dát. Po návratu pracoval na pomnících Fügnera, Havlíčka, Jungmanna. Kromě toho tvořil také drobné medailony, plastiky, náhrobky a pamětní desky. [30] [31]. V Praze si doplňoval vzdělání na škole architektury u prof. Josefa Zítka.

Po ukončení studií v roce 1869 se Schnirch ucházel o profesuru modelování na pražské Polytechnice, jeho žádost byla ale Zemským výborem zamítnuta, místo bylo již obsazeno [32]. V roce 1870 odešel proto do Vídně, kde pracoval na antických tématech (Achil vláčí mrtvolu Hektorovu kolem zdí Tróje, Prometheus, Boj Amazonek) [33] a studoval akt u prof. Geigera. [34]

O jeho činnosti a názoru na umění vypovídá korespondence s Miroslavem Tyršem [35], který byl jeho důvěrným přítelem. Schnirch se seznámil s Tyršem již jako chlapec při náhodném setkání v Terstu, kde jeho otec pracoval [36]. Tyrš, o 13 let starší a v 70. letech již uznávaný kunsthistorik, pomáhal mladému Schnirchovi orientovat se v umění a byl mu rádcem i přísným kritikem [37].

V roce 1871 odjel Schnirch do Itálie. Studoval zde antickou a renesanční skulpturu, která velmi ovlivnila jeho tvorbu. Pobyt manželů Tyršových v roce 1873 v Itálii jeho přátelství s Tyršem ještě upevnilo [38] [39] [40] [41]. Období strávené v Itálii považoval Schnirch za nejkrásnější ve svém životě. Ještě po 10 letech, v době svého seznámení se svou budoucí manželkou Robertou Markovou, na tuto dobu vzpomíná a Robertě věnuje album s náčrtky, které zde nakreslil [42] [43].

Roku 1873 se vrací zpět do Prahy jako zralý umělec [44]. V témže roce byla v Praze vypsána soutěž na sochařskou výzdobu Národního divadla. Zda byl Schnirch v té době v Praze nebo zda se o ní dověděl od Tyrše, se mi nepodařilo zjistit. Z dochovaného dopisu [45] je ale patrno, že studie pro tuto soutěž (Apollon a Musy) dělal Schnirch ještě v Římě.

Pro mladého sochaře byla soutěž příležitostí prokázat své schopnosti a vytvořit dílo, kterým by si získal veřejné uznání. Roli zde hrálo i jeho vlastenecké zanícení a touha přispět ze všech sil věci národa. Schnirch v soutěži zvítězil a tím začala jeho dlouhodobá práce na Národním divadle.

Roku 1873 se Schnirch usadil definitivně v Praze. Aby mohl pracovat, potřeboval atelier. Proto si postavil dům na Královských Vinohradech v Mikovcově ul. č. 5. Architektonický návrh v novorenesančním stylu provedli Antonín Wiehl a Jan Zeyer. Schnirch sám vyzdobil dům sgrafity a kašnou se sochou Merkura a František Ženíšek freskou [46]. Dům byl dokončen roku 1875 [47].

Od roku 1873 pracoval Schnirch hlavně na výzdobě Národního divadla. Tato práce trvala až do jeho otevření roku 1883 a ještě déle. Práce na trigách přesáhla až Schnirchovu smrt. Problematice Národního divadla bude pro značnou obsáhlost věnována zvláštní kapitola.

Pro svou schopnost dotvářet představy architektů se Schnirch stal jejich vyhledávaným spolupracovníkem. Nejvýznamnější dílo vytvořil s architektem Josefem Zítkem na výzdobě Národního divadla. Spolupracovat se Zítkem začal už roku 1873 na karlovarské Mlýnské kolonádě, kde provedl ornamentální výzdobu. Pracovat se Zítkem nebylo vždy snadné. Bylo to možné jen díky Schnirchově mírné a klidné povaze, která se (jako jedna z mála) snesla s povahou Zítkovou - výbušnou až arogantní [48].

Bohuslav Schnirch byl sochař všestranný. V jeho díle najdeme samostatné sochy, pomníky, náhrobky, reliéfy, drobné plastiky i výzdoby fasád domů.

V 70. letech se pod vlivem svého vlasteneckého cítění nechal inspirovat českými dějinami. Témata Rukopisů ztvárnil v reliéfech Vlaslav a Kruvoj, Oběť Vojmírova, Libušin soud. [49] Ze svého oblíbeného období husitství si vybral postavu Jana Žižky z Trocnova [50]. Na tomto tématu pracoval už v době svého pobytu ve Vídni a pak se k němu několikrát vracel. V polovině 70. let, tedy už v Praze, ztvárnil Žižku v polském kroji a vytvořil Žižkovu bustu. Pracoval také na návrzích na Žižkovy pomníky pro Tábor a Čáslav [51] [52] [53]. Tyto práce byly ale zadány Myslbekovi [54].

Husitství oslavil v ještě jednom ze svých návrhů, v Památníku dějů husitských. Tento návrh nenašel uplatnění, zůstal pouze na výkrese. Schnirch si celý projekt představoval jako jakési mauzoleum, na jehož hlavním průčelí by byl vlys s husitskými bojovníky, u vchodu by hlídali lvi a všemu by vévodila jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova [55].

Jak již bylo řečeno, Schnirch byl velmi dobrým spolupracovníkem architektů. Dokázal dotvořit jejich návrhy a myšlenky tak, že architektura a sochařské dílo tvoří neodmyslitelný celek.

Domy se Schnirchovou výzdobou nenajdeme jen v Praze. V letech 1880-1883 stavěl ve Vídni arch. Theofil Hansen budovu parlamentu a tuto budovu zdobí tři Schnirchovy alegorické sochy: Zmužilost, Síla, Chytrost [56] [57].

Alegorie jsou vzhledem k architektuře patrně nejčastější a nejtypičtější způsob Schnirchova uměleckého projevu. Často bývají ještě doplněny čistě dekorativními pracemi. Například pro budovu Národního musea (1885 - 1890) je to Nadšení, Obětavost, pro České průmyslové museum (1884) Slévačství, Hrnčířství, Řezbářství a jiné pracovní činnosti, pro Městskou spořitelnu pražskou (1892) alegorie průmyslu a živností, pro palác Terstské pojišťovny Assicurazioni Generali Rybářství a Orba, pro Městskou pojišťovnu Volání na poplach, Hašení (1899). Na těchto dílech si můžeme všimnout vývoje Schnirchovy tvorby. Postupem času se jeho plastiky stávají stále více realistickými. Od ideálních postav na Národním Museu se přes řemeslníky ve starých krojích na Českém průmyslovém museu se dostává k realistickému Hašení - hasič, který vynáší z požáru dívku [58].

Ze samostatných děl vytvořených na přelomu 80. - 90. let je patrně nejslavnější jezdecká socha Jiřího z Poděbrad v Poděbradech. Vystavoval ji už na Jubilejní výstavě roku 1891, ale ještě bez podstavce [59]. Dokončena a odhalena byla až roku 1896 [60].

Tímto dílem splatil Schnirch slib, který dal mamince jako chlapec, že postaví Poděbradům sochu a že ji postaví zadarmo. Úplně zadarmo to samozřejmě nebylo, bylo to však velmi levné [61]. Rozpočet vyšel asi na 18 000 zl. [62], sám si nechal zaplatit pouze materiál [62]. Schnirch věděl, že finanční prostředky města jsou skromné, a tak se snažil, aby byl pomník co nejlevnější. Navrhl tedy konečné provedení Jiříka z tepané mědi [64], což bylo levnější než odlévání [65]. Tepání provedla firma Richard Schorcht, železnou kostru firma A. Juppa [66].

Socha zobrazuje krále na koni ve chvíli, kdy jel sjednat do Ouhrova 1469 mír s Matyášem [67]. Kolem něj stojí postavy pážat, držící znaky Čech, Moravy, Slezska a obojí Lužice [68].

Souběžně s dokončováním Jiřího z Poděbrad, pracoval Schnirch roku 1894 na svém asi životním díle - konkurenčním modelu pro pomník sv. Václava na Václavské náměstí. Toto dílo zůstalo bohužel pouze v návrhu, Schnirchovi nebylo dopřáno okolnostmi jej zhotovit. Protože tyto okolnosti jsou velmi složité a zároveň zajímavé, zaslouží si zvláštní kapitolu.

Ve stejné době - roku 1893 se zúčastnil konkursu na výzdobu vstupní brány jatek v Holešovicích [69], ve kterém zvítězil dílem nazvaným Apis. Jedná se o postavu muže s býkem. Tento návrh byl uskutečněn roku 1895 společně s druhým návrhem v konkursu Chov, jehož autorem byl Čeněk Vosmík. [71] [72]

Další skupinu Schnirchova díla tvoří busty významných osobností. Kromě již zmíněného Žižky je to Karel IV. pro zasedací síň vinohradské radnice, Otýlie Sklenářová-Malá, Vítězslav Hálek na Karlově náměstí, František Palacký pro zasedací síň Staroměstské radnice, pro Národní museum např. Joachim Barrande a mnoho dalších.

Velkou část Schnirchovy tvorby zaujímají náhrobky, v Praze můžeme nejvíce jeho děl vidět na Olšanských hřbitovech. V prvé řadě jmenujme náhrobek rodiny Schnirchovy ve tvaru jakéhosi sarkofágu. Schnirch jej původně vytvořil pro svého otce roku 1879. Dnes jsou zde pochováni Schnirchovi rodiče, bratr Jaroslav s manželkou Paulinou, Bohuslav Schnirch s manželkou Robertou. Dále je to např. náhrobek dr. Julia Gregra, Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše, Karla Havlíčka Borovského a další [72].

Určitou část Schnirchovy tvorby tvoří drobné plastiky, dílka, která byla určena k tomu, aby zdobila interiéry bytů. Sošky tohoto typu tvořil už od svých studentských let. Bohužel není známo, kde se nyní nacházejí. O jejich existenci se často dovídáme z útržkovitých zpráv, zmínek v dopisech, z deníku ap. Pro představu jmenujme např. Krotitele koně, Římanku [73], Psyché, Šermíře [74], Anděla - dar mamince k narozeninám [75] nebo Dívku s holoubkem, která se roku 1879 tolik líbila Schnirchovu příteli Emanuelu Balcarovi, že ho poprosil o odlitek [76]. Získat výzdobu interiéru od Schnircha mohli nejen jeho přátelé. Bylo možno si objednat odlitek Jiřího z Poděbrad v měřítku 1:10 [77] a později i Jana Amose Komenského, Svatého Václava a Jana Žižky z Trocnova.

Bohuslav Schnirch se zúčastnil mnoha konkursů a ne všechny jeho návrhy byly provedeny. Nejlepším příkladem je zmíněný sv. Václav, pak je to například zmiňovaný pomník Jana Žižky z Trocnova pro Tábor, pomník Karla Havlíčka Borovského pro Kutnou Horu. Tyto práce byly vždy zadány někomu jinému.

Fontána, která měla stát před Rudolfinem, však nebyla realisována vůbec. Na její provedení byly vypsány čtyři konkursy. Probíhaly od roku 1889 do roku 1898 [78][79][80]. Schnirch se těchto konkursů zúčastnil společně s architektem Josefem Fantou a vždy úspěšně. Ve všech získali ocenění. K realizaci fontány však nedošlo, patrně z finančních důvodů.

Jmenujme ještě jeden návrh na dílo, které nebylo provedeno. Je to pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí. Konkurs se uskutečnil roku 1900. Schnirch si tento pomník představoval jako velkolepé dílo, ztvárněné reliéfem, které by zobrazovalo české dějiny. Hlavní reliéf měl tři části. První by zobrazovala Mistra Jana Husa na hranici, druhá Mistra Jana Husa jak káže v kapli Betlémské a třetí před soudem v Kostnici. Na nárožích pomníku by byli Jan Žižka, Jiří z Poděbrad a Jan Amos Komenský [81]. Toto dílo však zůstalo jen v jeho poznámkách.

V roce 1898 bylo Schnirchovo dílo společensky oceněno Řádem železné koruny II. třídy [82].

Schnirchovi záleželo na českém umění a dokázal se chovat velmi nezištně. Krásným důkazem toho je koncept dopisu hraběti Des Foursovi, ve kterém se přimlouvá za mladého Myslbeka přesto, že poznal, že mu v něm roste velká konkurence [83].

Schnirchovi opravdu záleželo na českém umění, nezapomínal však pro něj na ostatní dění kolem sebe. Zúčastňoval se aktivně českého společenského života.

Od dětství byl vychováván k lásce k vlasti a tak je také pochopitelné, že se osobně společensky angažoval. Již od studentských let se aktivně účastnil spolkového života [84].

Od roku 1869 byl s malými přestávkami členem spolkového výboru Umělecké besedy, od roku 1895 až do smrti jejím starostou [85].

Do Sokola vstoupil Schnirch patrně díky přátelství s jeho spoluzakladatelem Miroslavem Tyršem. Pro Sokol dělal jedno ze svých prvních děl - sochu Jindřicha Fügnera, později náhrobek Fügnera a Tyrše. Kromě toho se výtvarně zapojil i do organizace sokolských sjezdů a podílel se na jejich choreografii [86]. V konceptech se dochovala také krásně vyvedená tabulka, vysvětlující cvičební úkony. V neposlední řadě nutno podotknout, že Schnirch byl, jistě díky Sokolu, fyzicky zdatný, což mu, dá se říci, zachránilo život. Při požáru Národního divadla se dostával z hořící budovy po hromosvodu [87].

Protože hlavně v mládí trávil mnoho času mimo vlast, bylo pro Schnircha nutností ovládat cizí jazyky. Kromě češtiny a tehdy samozřejmé němčiny ovládal polštinu, slovinštinu, chorvatštinu, italštinu a francouzštinu [88].

Schnirchův život nebyl jenom umění a spolková činnost. Pro svou práci potřeboval rodinné zázemí. S rodinou, ve které se narodil, si celý život udržel pěkný vztah. Bratrovi Jaroslavovi se v dopisech často svěřoval se svými uměleckými plány. Sestrám už méně, patrně měly trochu jiné zájmy, ale i s nimi je korespondence bohatá. Stejně jako bratrovi se svěřoval i rodičům, hlavně otci, který ho celá léta podporoval na studiích. Po otcově smrti si vzal maminku k sobě [89].

Vlastní rodinu si založil až v 39 letech. V roce 1884 se oženil s dvacetiletou Robertou Markovou, dcerou Roberta Marka - majitele válcového mlýna a hospodářství v Nových Mlýnech u Poděbrad. Přes velký věkový rozdíl bylo toto manželství šťastné [90].

Bohuslav s Robertou měli pět dětí. První dcera Roberta, se narodila roku 1886 [91], druhá dcera Ludmila 1888 [92]. Po dvou dcerách přišli ještě tři synové: Bohuslav roku 1889 [93], Jaroslav a Jiří [94].

Schnirch si s dětmi velmi rozuměl a dokázal se jim věnovat způsobem na svou dobu až neobvyklým [95].

Nemohl jim však dát to, co dal jeho otec jemu, a to podpořit je v období dospívání, protože v 56 letech, 30. 9. 1901 zemřel.

Dcera Roberta zdědila otcův výtvarný talent. Vystudovala Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a měla se stát malířkou. Osud jí to však nedopřál své nadání rozvinout. Zemřela roku 1904 - v 18 letech [96].

Dcera Ludmila (Míla) se provdala za MUDr. Bohuslava Boučka, syna MUDr. Bohumila Boučka, tedy svého bratrance. O Schnirchových synech se mi nepodařilo zjistit nic, kromě toho, že dva zemřeli velmi mladí [97].

5. Národní divadlo

Myšlenka postavit Národní divadlo se objevila v české vlastenecké společnosti již s počátky národního obrození koncem 18. století. V roce 1850 byl založen Sbor pro zřízení českého Národního divadla, jehož předsedou se stal František Palacký. Roku 1852 bylo zakoupeno místo ke stavbě budovy na Františkově nábřeží u železného mostu. [98]

V roce 1862 se ve Sboru vyhrotily názory staročechů a mladočechů. Staročeši vedeni Františkem Palackým a dr. Františkem Ladislavem Riegrem žádali vybudovat Národní divadlo z peněz zemských. Na získání větší částky by však byl třeba souhlas Zemského výboru, jehož svolání bylo v nedohlednu. Zemský výbor [99] chtěl proto postavit ze svých skromnějších prostředků alespoň divadlo menší, prozatímní. Mladočeši vedeni dr. Karlem Sladkovským se nechtěli s tímto řešením smířit a utrácet peníze za provizorium [100].

Stavba Prozatímního divadla byla po mnoha diskusích prosazena. Zemský výbor nabídl pro postavení definitivního divadla Sboru 300 000 zl. [101].

Prozatímní divadlo bylo postaveno roku 1862 na části zakoupeného pozemku. Architektonický projekt této budovy provedl arch. Ignác Ullmann. Stavba trvala 6 měsíců. Přestože bylo považováno za provizorium, vydrželo skoro 20 let [102].

V době otevření Prozatímního divadla měl Schnirch 17 let a studoval na reálce v Praze. Je více než pravděpodobné, že toto divadlo navštěvoval a že formovalo jeho budoucí vlastenecké postoje. V té době však ještě nemohl vědět, že se jednou zapojí do výzdoby skutečného Národního divadla.

V květnu 1862 se Palacký vzdal předsednictva ve Sboru. Ke změně však nedošlo, protože jeho nástupcem byl zvolen Rieger. Ten byl přesvědčen, že stavbu Národního divadla je třeba probojovat jako spravedlivý požadavek na Zemském sněmu a že krejcarové sbírky, loterie a podobné formy financování jsou jednak nedůstojné, jednak nemohou získat dostatek prostředků k tak náročné stavbě. Pod jeho vedením přestala práce Sboru úplně [103].

Oživení nastalo až za tři léta, kdy se stal v roce 1865 předsedou Sboru pro zřízení českého Národního divadla JUDr. Karel Sladkovský, představitel radikálního tábora, mladočech, tedy názorový odpůrce Palackého a Riegra [104].

Nové vedení vypsalo hned roku 1865 na budovu Národního divadla soutěž, v níž nejlépe obstál projekt prof. arch. Josefa Zítka, provedený v neorenesančním stylu. V roce 1867 byl Zítek pověřen vrchním architektonickým řízením stavby [105].

Náklady na stavbu vypočítal Zítek na 472 000 zl. [106]. Finanční prostředky na stavbu získával Sbor hlavně z dobrovolných sbírek. Pořádaly se akce ve prospěch Národního divadla. Lidé stavbou Národního divadla skutečně žili, protože v ní viděli zhmotnění svého zápasu za národní svobodu [107]. Za dva měsíce vynesly sbírky 3 335 zl. 91. kr. [108].

Základní kámen Národního divadla byl slavnostně položen 16. 5. 1868. Pochází z hory Blaník. Kromě tohoto kamene byly přivezeny ještě jiné z mnoha památných míst Čech - z Řípu, Husince, Radhoště, Hostýna, Vyšehradu [109].

Roku 1869 dosáhla stavba pod vedením stavitele Františka Havla úrovně silnice a nábřeží.

V květnu 1872 přišla povodeň s krupobitím, která na stavbě způsobila velké škody. V pokladně Sboru bylo v této době asi 70 000 zl., které nekryly výdaje ani do podzimu [110]. V roce 1874 byl tedy Sbor nucen požádat Českou spořitelnu o půjčku 200 000 zl. [111]. V této době také vyplatil Zemský výbor 300 000 zl., které slíbil už při stavbě Prozatímního divadla [112]. Na stavbu přispěl i císař František Josef I. [113].

Střešní konstrukci dostalo Divadlo 1876. V letech 1877 - 1881 se už pracovalo jen na výzdobě. Roku 1877 Sladkovský rezignoval pod tlakem opozice na funkci a předsedou Sboru se stal znovu JUDr. František Ladislav Rieger, který v této funkci zůstal až do dokončení Divadla [114].

Divadlo bylo otevřeno 11. 6. 1881 na příkaz Zemského výboru na počest svatby korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Stefanií. Někteří činitelé to považovali za znesvěcení velkého národního díla. Toto otevření bylo proto prohlášeno za prozatímní [115].

12. 8. 1881 Národní divadlo vyhořelo. Velká část uměleckých děl byla zničena. Nové peněžní sbírky však umožnily divadlo opravit a 18. 11. 1883 bylo definitivně otevřeno [116].

Národní divadlo se mělo stát opravdovým stánkem umění, tuto myšlenku musela vystihnout i výzdoba. Podíleli se na ní většinou mladí, ale velmi talentovaní čeští umělci: malíři František Ženíšek, Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Julius Mařák, Vojtěch Hynais, Josef Tulka, sochaři Antonín Wágner, Josef Václav Myslbek a zejména Bohuslav Schnirch [117].

Díla tematicky zobrazují druhy a vývoj umění. Jmenujme alespoň Ženíškovy alegorie druhů umění na stropě hlediště, Wágnerova sousoší Opera a Drama na obou rizalitech nábřežního průčelí nebo Myslbekovo zobrazení téhož nad postranním vchodem z nábřeží do jeviště.

Nejvíce děl zobrazuje české země, ať je to Alšův cyklus lunet Vlast ve foyeru, Brožíkovy obrazy s náměty tří dynastií, které vládly v Čechách nebo Mařákovy krajiny zachycující české mytologie, např. Říp, Blaník, Vyšehrad. Česká témata se objevují i ve výzdobě sochařské. Jsou to Záboj a Slavoj Antonína Wágnera.

Důležitým tématem sochařské výzdoby, o které bude řeč, je antika, Trigy na bočních pylonech a Apollon s 9 Múzami na atice Bohuslava Schnircha. Antické téma má zobrazovat to nejlepší co v umění vzniklo a tím dokázat, že Národní divadlo a tím i česká kultura se vyrovnají světu.

Hlavní architekt Josef Zítek byl skutečnou tvůrčí osobností. O stavbě měl od začátku jasné představy, ze své koncepce nebyl ochoten slevit a jiné názory nehodlal akceptovat. Dostával se proto často do rozporů s umělci, kteří měli jiné názory, i s členy Sboru. Po požáru Národního divadla došlo mezi Zítkem a členy Sboru k tak ostré rozepři, že Zítek nebyl ochoten na stavbě Divadla dále pracovat. V jeho práci pokračoval architekt Josef Schulz, Zítkův žák a blízký spolupracovník, který plně respektoval Zítkovu koncepci. Zítek sám po svém odchodu do Národního divadla již nikdy nevkročil [118].

Sochařská výzdoba hrála v projektu důležitou roli. Už od počátku ji měl Zítek jasně promyšlenou s přesně vymezeným podílem volných soch i dekorativní plastiky.

Práce na plastické výzdobě Národního divadla byly zahájeny už v roce 1871. V té době byla stavba na úrovni Ferdinandovy třídy. První plastiky, o kterých se uvažovalo, byly alegorie Dramatu a Opery nad postranním vchodem z nábřeží do jeviště. Kvůli nedostatku času nebyl na tyto plastiky vyhlášen konkurs. Zítek sám hledal vhodného umělce. Tehdejší známí pražští sochaři, jako Tomáš Seiden, Antonín Wildt, Ludvík Šimek mu ale umělecky nevyhovovali, proto se rozhodl zadat práci mladému třiadvacetiletému Josefu Václavu Myslbekovi.

Myslbek tyto dvě plastiky skutečně vytvořil a prokázal jimi nesporný talent [119]. Stálým spolupracovníkem Zítkovým se však stát nemohl. Byl typem sochaře, který potřebuje architekturu pouze jako doplněk svého díla. Zítek naopak vyžadoval od sochaře, aby prováděl dekorativní výzdobu jeho projektu. Žádný z konkursů na výzdobu Národního divadla již Myslbek nevyhrál. V konkursu na sousoší Opery a Dramatu, postavené na balustrádě malé loggie na nábřežním průčelí divadelní budovy, kterého se zúčastnil i Bohuslav Schnirch [120], nad ním zvítězil Antonín Wágner. Lze předpokládat, že to bylo vlivem Zítkovým, který měl v komisích rozhodující vliv [121]. Až v roce 1892 byl Myslbek požádán Družstvem Národního divadla o vytvoření poprsí Bedřicha Smetany a vídeňským ministerstvem kultury a vyučování o vytvoření alegorie Hudby pro foyer Národního divadla. Sochu dokončil v roce 1912, instalována byla 5. 1. 1914 [122] [123].

Program dalších sochařských prací vypracovala zvláštní komise, sestavená roku 1872. Jejím předsedou byl Karel Sladkovský, členy Vítězslav Hálek, Petr Maixner, Jan Neruda, Soběslav Pinkas, Ludvík Šimek, Josef Matyáš Trenkwald a Josef Zítek. Komise navrhla výklenky hlavního průčelí vyplnit sochami Záboje a Lumíra, na nárožní pylony osadit dvě monumentální skulptury trig s Viktoriemi, atiku loggie vyzdobit sochami Apollona a devíti Múz. Balustráda podjezdu z nábřežní strany měla být dekorována postavami dětí „v národním obleku“ se znakem zemí koruny české. Oba rizality nábřežního průčelí měly být korunovány velkými již zmíněnými sousošími, představujícími Operu a Drama, pojatými v národním duchu [124].

Veřejná soutěž byla vypsána dne 1. září 1872. Soutěžní návrhy na Apollona a Múzy a na skupiny Dramatu a Opery měly být dodány do konce srpna 1873, návrhy na „bigé tažené třemi koňmi“ do konce února 1874. Na sochy Apollona a Múz byly vypsány 2 ceny, 1 500 a 1 000 zl., na trigy 1 000 a 500 zl., na skupiny Dramatu a Opery 1 200 a 600 zl.

Na trigy přišly dva návrhy: první byl zadán pod italským heslem „Chi va dietro a altri, ma non li passa innanzi! M. A. “ (Ten kdo je za ostatními, ale nesnaží se je předstihnout), druhý byl uveden verši: „In jedem steht ein Bild dess, was er werden soll, so lange er das nicht ist, ist nicht sein Frieden voll. “ (V každém člověku je obraz toho, čím se má stát, dokud se tím nestane, nedosáhne klidu.).

K sochám Apollona a Múz došel jediný návrh s heslem: „život umění, toto pak budiž vlasti věnováno; obé-li i cíle se mine, k vlasti láska aspoň nezahyne!“. Na sochy Záboje a Lumíra nepřišel žádný návrh [125].

Proč byla účast na soutěži tak nízká, není známo. Akta Sboru nepodávají žádné vysvětlení. Jediný dochovaný spis, týkající se této věci, je žádost sochaře Jindřicha Čapka, Ludvíka Šimka, Antonína Wildta a Josefa Václava Myslbeka z 18. srpna 1873 o prodloužení soutěžní lhůty. Žádost byla zamítnuta [126]. Antonín Matějček ve své práci Národní divadlo a jeho výtvarníci z roku 1933 vyslovuje domněnku, že důvodem nedostatečného zájmu o soutěž může být finanční tíseň Sboru, který neměl prostředky pro provedení sochařské výzdoby a který ještě roku 1874 spoléhal na pomoc mecenášů [127].

V březnu roku 1874 se sešla porota k posouzení došlých návrhů. Členy poroty byli prof. Ernest Julius Haehnel z Drážďan, Jan Neruda, Ludvík Šimek, František Sequens, Miroslav Tyrš a Josef Zítek.

První cena za trigy nebyla udělena. Druhou cenou v částce 500 zl. byl oceněn návrh s italským heslem, navíc se porota rozhodla navrhnout autorovi ještě zvláštní honorář 300 zl., a to „vzhledem ke značnému talentu, jenž se v práci jeví, a vzhledem ku krásnému a pilnému provedení“. Tento návrh také doporučila k realizaci. Druhá Viktorie s německým heslem nebyla oceněna, ačkoliv byla uznána „za práci v mnohém ohledu vynikající“. Byla odměněna pouze honorářem 300 zl. Jedinému návrhu na sochy Apollona a Múz byla přiřknuta druhá cena v částce 1 000 zl. Po otevření obálek bylo zjištěno, že autorem obou vyznamenaných návrhů je sochař Bohuslav Schnirch.

Schnirch se tedy stal vítězem soutěže. Sbor i vlastenecká veřejnost byly s tímto výsledkem spokojeni: uspokojovalo je, že autorem vítězných návrhů je umělec český, „v němž objeven byl rozhodný talent domácí“ [128].

Jaký byl vztah Zítka a Schnircha před konkursem nelze již dnes zjistit. Možná si Zítek Schnircha pamatoval z doby, kdy u něj v roce 1867 studoval na pražské Polytechnice. Snad měl Zítek zájem na tom, aby Schnirch konkurs vyhrál, protože předpokládal, že mu bude lepším spolupracovníkem než ctižádostivý Myslbek.

Pro Zítka byl Schnirch ideálním spolupracovníkem. Oba umělecky dozráli ve stejném prostředí, oba studovali antiku a renesanci v Itálii a měli také stejný výtvarný názor. Schnirch snadno pochopil Zítkovy záměry a přijal je za své. Byl dostatečně schopný, aby Zítkovým uměleckým požadavkům vyhověl, ne však natolik vyhraněný, aby se snažil prosadit svou osobnost na úkor celkové celistvosti díla, o jehož kvalitě byl přesvědčen [129] [130].

Schnirch byl od přírody skromný a přesvědčený vlastenec. O jeho názorech svědčí i hesla, pod nimiž přihlásil do soutěže své návrhy. Že nešlo pouze o vzletné fráze, ale o skutečné vyjádření jeho přesvědčení, dokládá celá jeho další činnost. Pro zdar věci dokázal odložit své vlastní tvůrčí ambice a celá léta trpělivě pracoval i jako dekoratér stavebních článků: klenáků, cviklů, vlysů a výplní. Na výzdobě Národního divadla provedl Schnirch obrovské množství práce. Byla to práce převážně dekorativní, výtvarně doplňující Zítkovu architekturu. Uplatnil při ní svůj mimořádný cit pro detail i výbornou znalost antických a renesančních motivů, kterou získal v Itálii při studiu antiky a renesance krátce před konkursem a kterou dokázal přizpůsobit potřebám své doby a představám Zítkovým [131].

Obsah a náplň jednotlivých součástí výzdoby přesně vycházely z programu, který vypracovala umělecká komise Sboru. Pro klenáky oblouku portiku byly předepsány masky, symbolizující dramatické umění, ve cviklech dveří vedoucích do vestibulu divadla měly být umístěny symboly stavitelských řemesel. Pro cvikly loggie byly určeny alegorie znázorňující Orfea, idylu a tanec, vznik dramatu, řecké drama a komedii, středověkou hru rytířskou a církevní, romantickou operu, romantickou činohru a realistickou činohru. Analogicky měl být vyzdoben vlys před hlavní římsou figurálními a ornamentálními symboly rozličných dob umění dramatického od antiky do současnosti. Na dlouhé chodbě do Divadelní ulice měl být proveden cyklus symbolizující zpěvohru. Vlysové výplně na pylonech a na obou průčelích měly být vyzdobeny postavami amoretů a ornamentem. Pro okenní cvikly nábřežního průčelí byla určena výzdoba dubovými a vavřínovými věnci. Okenní vlysy místností královské lóže měly být vyzdobeny festony, štíty a znaky zemí českých a postavami Pegasa [132]. Všechny tyto práce Schnirch navrhoval a prováděl spolu s najatými sochaři kameníky (Wildt, bratří Škarkové, bratří Ducháčkové, Vít aj. ) od jara roku 1878 do podzimu 1879.

Kromě zevní výzdoby navrhoval Schnirch i výzdobu vnitřní, kterou podle jeho návrhů prováděli řezbáři a štukatéři.

Jeho píle, svědomitost a přesnost zaručovaly klidný a plynulý průběh prací v souladu se stavebním tempem [133].

Po požáru Národního divadla Schnirch pokračoval na plastické výzdobě pod vedením Schulzovým. Kromě dekorativní práce na stropech hlediště a lóžích měl ještě jeden významný sochařský úkol: trojrozměrná štuková skupina tympanonu štítu nad jevištěm. Ve středu štítu sedí žena, znázorňující vítěznou Čechii jako Niké, která klade věnec na hlavu divadelních múz Melepomeny (múzy tragedie) a Thalie (múzy komedie). Po stranách štítu jsou dva mladíci, jeden s lyrou, druhý s panterem, symbolizující dvojí kořen dramatického umění. Rohy vyplňují labutě a delfín jako atributy pěvecké. Celá skupina je klidná, jasná, přehledná, klasicizující [134].

Schnirchova spolupráce se Sborem nebyla jednoduchá. Sbor se pořád utápěl ve finančních potížích a vnitřních rozporech. Ještě roku 1874 podal Schnirch Sboru rozpočet na cyklus pro atiku i trigy, ale odpověď nedostal ani po roce.

30. září 1875 podal tedy nový návrh na postup prací s novým rozpočtem. Žádal, aby byly objednány definitivní modely Apollona a Múz (po 400 zl. ), provedení soch v kameni odhadoval na 600 zl. za sochu. Za pomocné modely trig, podle nichž by bylo možno provést definitivní modely, žádal 1 200 zl.

Jednání o Schnirchově návrhu proběhlo hned 2. října 1875, ale Schnirch byl vybídnut k práci teprve 12. července 1876. Smlouva však nebyla sjednána ani tehdy, a tak Schnirch pracoval na modelech bez jakéhokoliv jednání a spoléhal jen na sliby Sboru [135].

Návrhy na sochy Apollona a Múz byly schváleny již v první verzi a nepodléhaly žádným změnám. Zítek vyžadoval naprosté podřízení těchto soch architektuře, měly tvořit pouhé akcenty pilířových os v atice. Schnirch si také byl vědom, že ve výšce atiky se sochy mohou projevit pouze ve hmotě a obrysech a neuplatní se na nich nic osobitého. Chápal tedy tuto práci jako méně závažnou, spíše dekorativní. Výsledkem jsou klasicistní postavy, které se vzájemně pouze nepatrně liší, bez projevů sochařovy tvůrčí osobnosti. O tom, že Apollonovi a Múzám Schnirch nepřikládal velký význam, svědčí i rychlost, s jakou se úkolu zhostil [136]. V únoru 1877 dokončil model Apollona a tří Múz, v květnu provedl další tři modely a do konce roku 1877 práci na modelech dokončil. Za každý model dostal 400 zl. Do konce října 1878 byly sochy provedeny v kameni. Honorář činil 600 zl. za sochu [137].

Za umělecky nejzávažnější úkol na výzdobě Národního divadla pokládal Schnirch práci na trigách [138]. Na rozdíl od Apollona a Múz, kde byl podřízen Zítkově koncepci, na trigách chtěl plně rozvinout svou vlastní uměleckou představu a dokázat své umělecké kvality [139].

Na jaře 1875 pozval Schnirch porotu k posouzení své práce. Členy poroty byli prof. Ernest Julius Haehnel, dr. František Ladislav Rieger, Antonín Wagner, Ludvík Šimek, Soběslav Pinkas a Josef Zítek [140]. Již na tomto jednání se ozvaly pochybnosti o vhodnosti trig jako sochařského zakončení pylonů. Bylo namítáno, že útvar trigy není historicky zdůvodněn. Zítek původně navrhoval quadrigy, později je redukoval na trigy, které se lépe vešly na omezenou plochu pylonů. Soutěž proto předepisovala trigy. Návrh byl vcelku s drobnými změnami schválen. Bohužel se nezachoval [141].

Na trigách pak Schnirch intenzivně pracoval dále. Na podzim roku 1875 vypracoval rozpočet na provedení pomocných modelů v částce 1200 zl., avšak během další práce zjistil, že náklady přesahují původní odhad. Musel zhotovit model pylonů a přiléhající části divadla, navrhoval nové skicy celku, pracoval na studiích jednotlivých součástí skupiny. Nakonec vypracoval pomocné modely v 1/4 skutečné velikosti [142]. Výtvarný účinek trigy byl vyzkoušen v roce 1877 pokusným modelem na pravém pylonu divadla. Výsledky své práce Schnirch předložil veřejnosti roku 1880 výstavou ve svém atelieru [143].

Intenzivní práce pěti let přinesla ovoce. Ze srovnání zachovalých vyobrazení Schnirchových trig z roku 1881 se soutěžním modelem z roku 1873 je vidět, jak sochař s úlohou a jejím postupným řešením dozrával a k jak dokonalému výsledku se dopracoval. Soutěžní návrh z roku 1873 je poněkud těžkopádný. Návrh z roku 1880 je kompozičně propracovaný, živý, s dokonale zvládnutým pohybem [144].

11. 7. 1881 se sešla ve Schnirchově ateliéru porota a modely schválila. Výbor Sboru pověřil Schnircha, aby podle modelů sestrojil ze sádry provizorní trigy ve skutečné velikosti. Ty měly být osazeny na pylony a ponechány do doby, než budou definitivní modely odlity do bronzu. Dílo bylo kritikou i porotou jednomyslně přijato a zdálo se, že nic nebrání jeho definitivnímu provedení.

Za svou dosavadní práci nedostal Schnirch žádný honorář, jen na sestrojení pokusného modelu pro pylon 300 zl. Teprve 16. 7. 1881 dostal zálohu 1 000 zl. a bylo uvažováno o jeho žádosti o zvýšení honoráře na dosavadní práce z 1 200 na 2 000 zl. [145].

Došlo však k tragedii. Národní divadlo 12. 8. 1881 vyhořelo. S ním shořely i oba modely Schnirchových trig, které zde byly dočasně vystaveny. Schnirch byl očitým svědkem této tragedie. Viděl, jak je dílo, na kterém si tolik zakládal, zničeno. Druhý den z něj nacházel pouze trosky. Zmařen byl i záměr ozdobit pylony provizorními maketami [146].

Schnirch se nehodlal vzdát. K trigám se upínaly všechny jeho umělecké touhy a naděje. Začal tedy znovu a ze skic a studií, které zůstaly v atelieru, vytvořil nové modely.

Do cesty se mu ale postavily dvě nepřekonatelné překážky: nedostatek financí pro odlití bronzových soch a odpor Zítkova nástupce architekta Josefa Schulze, který si představoval na pylonech místo plastického pohybu trig klidná vertikálně pojatá sousoší [147]. Myšlenku trig a Schnirchovu koncepci hájil v březnu 1883 Miroslav Tyrš obsáhlým článkem v Národních listech [148].

Otázka trig zůstala dlouho nevyřešená. Teprve roku 1888 za Zítkova přispění Schnirchovy trigy zvítězily a Schnirch byl pověřen vypracováním čtvrtinových modelů. Modely, které provedl v roce 1888 - 1889 jsou ve svém motivu opakováním modelů zničených při požáru Národního divadla v roce 1881. Na nové stavbě divadla ale došlo k rozšíření pylonů, jehož Schnirch využil k uvolnění kompoziční vazby. Provedl také změny podle Tyršových rad z roku 1881. Pozměnil postoje Viktorií, výrazněji vypracoval pohyb koní, draperii propracoval se zřetelem na pohyb těla. Tak dospělo sousoší po letech překážek do svého konečného tvaru a kritika uznávala, že zde Schnirch vytvořil své mistrovské dílo. Provedení konečných modelů a odlití sousoší do bronzu se Schnirch už nedočkal, zemřel 1901 [149].

Schnirchova smrt uspíšila rozhodnutí Zemského výboru, který převzal budovu Národního divadla do své správy, aby byly trigy konečně realizovány. Již necelé dva měsíce po Schnirchově smrti bylo rozhodnuto provést modely ve skutečné velikosti a odlít je do bronzu.

Práce na modelech byla zadána třem sochařům mladší generace. Emanuel Halman měl vytvořit skupinu koní na levém pylonu, František Rous pravou skupinu, Ladislav Šaloun byl pověřen prací na obou Viktoriích: smlouva s nimi byla sepsána 31. 1. 1903. Modely měly být dokončeny do 4 let. Práce byla řízena komisí, které předsedal až do své smrti Josef Zítek, jenž pokládal trigy za důležitou součást architektury Národního divadla a na jejich dokončení mu velmi záleželo. Navíc zadavatelem práce nebyl nenáviděný Sbor, ale Zemský výbor, proto Zítek spolupráci neodmítl [150]. Kromě zástupců Zemského výboru byli v komisi sochaři Mauder a Sucharda, architekti Skopec a Polívka a profesor Hostinský. Definitivní modely byly hotovy roku 1907, do roku 1910 a 1911 byly Bendelmayerem a Červenkou zvětšeny do skutečné velikosti a odlity v bronzu.

Otakar Hostinský

Výsledek vzbuzoval pochybnosti umělecké veřejnosti hned po osazení první trigy. Schnirchovy trigy budovu doplňovaly, tvořily s ní jeden celek. Sochaři, kteří ve Schnirchově práci pokračovali, zastávali ale zcela jiný názor a Schnirchovo slohové cítění jim bylo cizí. Modely zcela přepracovali v duchu impresivního naturalismu. Vytvořili tak samostatné sochařské dílo, které myšlenkovou jednotu budovy nedoplňuje, ale, jak vytýkali dílu někteří kritikové, spíše ji rozbíjí. Životní dílo Schnirchovo, na kterém pracoval 16 let a dovedl ho téměř k dokonalosti, bylo nakonec ze Schnirchova hlediska zmařeno. Zítek však byl patrně jiného názoru, protože s provedenými změnami souhlasil [151].

6. Svatý Václav

Snad nejznámější sochou v Praze je socha svatého Václava na Václavském náměstí. Tuto sochu Josefa Václava Myslbeka zná opravdu každý, stala se vedle panoramatu Hradčan symbolem Prahy. Většina lidí si už dnes nedokáže ani představit, že by tento náš národní světec byl ztvárněn jinak. Nechybělo však mnoho a svatý Václav by se nám vryl do paměti v jiné podobě. Okolnosti, o kterých bude řeč, tomu však zabránily.

Původně měla být jezdecká socha umístěna před budovou muzea v místech dnešní kašny

Václavské náměstí, dříve Koňský trh, získalo svůj název v souvislosti s událostmi roku 1848 podle sochy sv. Václava. Ne však té, kterou známe dnes. Předchůdkyni dnešní sochy s kašnou vytvořil už roku 1680 Jan Jiří Bendl. Stála na rozhraní Jindřišské ulice a Václavského náměstí. V 80. letech 19. století začala tato socha překážet komunikačním úpravám. Navíc se ozývaly hlasy, že socha není pro tak významné místo dostatečně reprezentativní. Byla proto přenesena do parku na Vyšehradě [152].

Objednávku na nový pomník učinilo ministerstvo kultury a vyučování zásluhou Františka Schmoranze u Josefa Václava Myslbeka roku 1886. František Schmoranz byl v té době ředitelem nově založené Uměleckoprůmyslové školy a Myslbek zde byl profesorem [153]. Sochu sv. Václava Myslbek dokončil 20. 3. 1888 [154].

Socha sklidila velký úspěch jak doma, tak v zahraničí. V Myslbekově atelieru si ji prohlédlo v té době mnoho významných lidí. V dubnu 1890 poslal Myslbek tuto sochu do Vídně a v červnu druhou kopii do Mnichova. Ve Vídni ji shlédl také Josef Hlávka, který byl hned přesvědčen o nutnosti její realizace [155]. 30. 5. 1888 požádal osobně Myslbeka, aby předložil rozpočet na zhotovení modelu, což Myslbek 30. 6. učinil. Za pomocný model požadoval 12 000 zl. a za velký model 18 000 zl. [156]. K přímé objednávce díla u Myslbeka však nedošlo.

Od roku 1885 probíhala v horní části Václavského náměstí jiná, pro český kulturní život důležitá událost, stavba budovy Musea království českého [157]. Museum bylo slavnostně otevřeno 18. 5. 1891 [158]. Již v konkurenčních projektech bylo v čele Musea vyhrazeno místo pro sochu sv. Václava.

Prof. Josef Schulz, architekt projektující budovu Muzea, začlenil původně sochu sv. Václava do svého projektu jako architektonický střed budovy - umístil ji na rampu schodiště Muzea. Mělo se jednat o sochařskou kompozici, která by v sousoší vyjádřila rozsah pojmu Koruny české v podobě alegorie Čech, Moravy, Slezska a řek Labe a Vltavy pod ochranou sv. Václava [159]. Uvažovalo se o provedení výše zmíněné Myslbekovy sochy z roku 1888.

Původně měla být jezdecká socha umístěna před budovou muzea v místech dnešní kašny

Provést sochu svatého Václava na schodiště před hlavním průčelím Muzea bylo uloženo Zemskému výboru 29. 3. 1892 [160].

S Josefem Václavem Myslbekem se mělo jednat o provedení jezdecké sochy, kterou vytvořil již v osmdesátých letech. Myslbek ji však odmítl na schodiště umístit, protože by zde neměla dostatečný prostor [161].

Názory na věc se různily, byli proto povoláni cizí umělečtí odborníci a vytvořena komise. Tato komise doporučila postavit samostatný pomník sv. Václava pod Museem na tehdejší Mariánské ulici do těch míst, kde stojí nyní [162].

Na základě usnesení Zemského výboru ze dne 31. 5. 1894 byl 13. 6. 1894 vyhlášen konkurs na jezdeckou sochu sv. Václava „pro umělce v Čechách zrozené nebo mající v Čechách stálé bydliště.“ Socha měla mít od paty koně k temeni jezdce 4,6m. Model v poměru 1:5 měl být odevzdán do 10. 12. 1894. Cena pro vítěze měla být 3 000 zl., za 2. místo 2 000 zl., za 3. místo 1 000 zl. . Náklad na zřízení této sochy z bronzu byl vypočítán na 60 000 zl., z toho na zřízení modelu 30 000 zl. [163].

Na opatření modelu této sochy uvolňoval Zemský výbor každoročně od roku 1893 10 000 zl. z peněz zemských [164]. Česká akademie disponovala 18 000 zl. a také 3 000 zl., které byly k témuž účelu sebrány. Kromě toho neznámý dárce věnoval 15 000 zl. [165] „bude-li pomník tento postaven mimo budovu musejní jako samostatný pomník monumentální a nikoli na rampě, jak bylo prvotně projektováno. “ [166]

Hned 13. 6. 1894 byl však k účasti na konkursu vyzván p. řed. c. k. uměleckoprůmyslové školy J. V. Myslbek, kterému byl přiznán za pouhé odevzdání modelu zvláštní honorář 3 000 zl. [167].

Konkursu se zúčastnilo 10 umělců, z toho 9 vyhovělo podmínkám. Každý z modelů byl opatřen heslem, pod kterým byl zaregistrován a vstupoval do soutěže [168].

Byli to:

1. Josef Červený - Sanctus

2. Václav Hansík - Blaník

3. Fráňa Heidelberg - sv. Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám i budoucím

4. Eduard Mann - Nemo scit quanti laboris mihi fuit (Nikdo neví, kolik mi to dalo práce)

5. Josef Václav Myslbek, architektonickou část vypracoval Bedřich Ohmann - kříž v kruhu

6. Wilhelm Pfohl ( z Vídně ) - Sic transit gloria mundi (Světská sláva, polní tráva)

7. František Rous (z Budějovic) - Svatý Václave oroduj za nás

8. Bohuslav Schnirch - Araceli

9. Josef Strachovský - Klid [169] (učil se u Bohuslava Schnircha)

O složení komise bylo rozhodnuto na zasedání Zemského výboru 25. 7. 1894. V komisi zasedali:

1) předseda - nejvyšší maršálek zemský - Jiří kníže z Lobkovic,

2) 3 přísedící Zemského výboru:

prof. dr. PhDr. Jan Kvíčala,

Julius Lippert,

hrabě Vojtěch Josef Schönborn,

3) odborní umělci:

prof. Kašpar rytíř ze Zumbuschů z Vídně,

prof. Bedřich Schaper z Berlína,

4) architekt Josef Mocker,

5) „člen, kterého obec královského hl. města Prahy do poroty vyšle“ - starosta Čeněk Gregor,

6) „delegát české akademie císaře Františka Josefa, zvolený českou akademií“ - předseda české akademie stavební rada Josef Hlávka [170].

Jiří Kristián Lobkowicz poslanec

hrabě Vojtěch Josef Schönborn poslanec

Josef Hlávka poslanec

prof. dr. PhDr. Jan Kvíčala

Josef Mocker

Čeněk Gregor

prof. Bedřich Schaper

Julius Lippert

prof. Kašpar rytíř ze Zumbuschů

Výsledek poroty byl následující:

Žádný z modelů nemůže být odporučen bez podstatných změn. Následkem toho nemůže žádnému být přiřčena 1. cena 3 000 zl.

Modely č. 3 a č. 6 mají mnohé přednosti, však také nedostatky. 1. a 2. cena byla proto rozdělena mezi model č. 3 - kříž v kruhu - Josefa Václava Myslbeka a Bedřicha Ohmanna a modelem č. 6 - Araceli - Bohuslava Schnircha, tj. (3 000. zl. † 2 000 zl. ): 2 = 2 500 zl., 3. cenu získal František Rous s modelem č. 2 Svatý Václav.

Autoři modelů č. 3 a č. 6 mají provést změny. Ke zprávě nebylo přidáno žádné zdůvodnění [171].

Prvním z oceněných autorů byl Myslbek. Použil své starší dílo, sochu sv. Václava, se kterou se již zúčastnil výstavy ve Vídni. Pro potřeby konkursu ji pouze upravil. Proti ostatním měl tedy velký náskok.

Své dílo pojednal ve velkém stylu. Svatého Václava zobrazil jako bojovného rytíře, ale poukazovalo se, že se socha podobá více Panně Orleánské před budovou Komické opery v Paříži.

Na podstavci umístil Myslbek poprsí českých patronů s nápisem „Sv. Vojtěše, sv. Jane Nepomucký, sv. Norberte, sv. Víte orodujte za nás. “ V čele podstavce nesl anděl svatováclavský znak, vzadu byl umístěn znak pražský [172].

Bojovné pojetí sv. Václava - vojevůdce neodpovídá skutečné Václavově povaze a jeho historicky známým vlastnostem. Historického rázu byly také námitky k výzbroji a výstroji sochy.

Stejně oceněný Schnirch se o soutěži dověděl z novin měsíc před ukončením soutěžní lhůty. Přesto, že času měl velmi málo, se rozhodl konkursu zúčastnit a vytvořil své patrně nejlepší životní dílo.

Jeho svatý Václav je kníže - světec, který žehná vztaženou rukou národu. Doprovázejí ho na podstavci zobrazení blaničtí rytíři, kteří podle pověsti vyjedou na pomoc české zemi, až jí bude nejhůř [173].

Od 23. 12. 1894 do 3. 1. 1895 se konala výstava modelů. Veřejné mínění se postavilo na stranu Schnircha, stejně tak dobový tisk [174]. Všeobecně se předpokládalo, že bude konečným vítězem konkursu. Svědčí o tom dochované gratulace od přátel a známých [175].

Podle zprávy komise měli změny na modelech provést jak Myslbek, tak Schnirch. K tomu však nedošlo. O další úpravě modelu jedná komise už jen s Myslbekem. 1. a 2. cena byla sice rozdělena mezi Schnircha a Myslbeka, komise však nikdy nepřipustila možnost, že by sochu provedl někdo jiný než Myslbek. Myslbek zvítězil v konkursu dříve než tento vůbec začal. Vždyť jenom za účast dostal zvláštní cenu 3 000 zl.

5. 1. 1895 uveřejnil satiricko - politický obrazový týdeník pro lid Šípy karikaturu sv. Václavská konkurence s tímto textem:

Panská přízeň

Musy synu o tobě dnes platí:

„Komu Schönborn, tomu všickni svatí“ -

Leč ten „štít“ na němž tě zvedaj výše

panské míse podoben je spíše

z té už jídal umělec tak mnohý -

ale posléz - spad a zlámal nohy. [176]

Schnirch nesl tuto svou prohru velmi těžce. Nemínil se však vzdát bez boje. Snažil se získat spravedlnost u různých osobností - obrátil se na přísedícího Zemského výboru Karla Adámka [177], na Zemský výbor [178], na Josefa Hlávku, psal do novin [179]. Chtěl pouze získat spravedlnost, chtěl aby byl stejně jako Myslbek vyzván k úpravě modelu. Vše bylo marné. Všechny odpovědi, pokud vůbec přišly, byly zamítavé [180].

Přes kladný postoj dobového tisku i veřejného mínění k Schnirchovu sv. Václavu byl Schnirch, ignorován.

24. 5. 1895 napsal dopis Zemskému výboru, ve kterém žádá, aby směl učinit stejné opravy jako Myslbek [181] [182]. Odpověď je zamítavá. Zemský výbor doručil Schnirchovi dobrozdání, dále však o sv. Václavovi jedná pouze s Myslbekem.

V roce 1895 Myslbek propracoval model sv. Václava. 7. 12. 1895 o něm prof. Zumbusch podal vyjádření. 12. 1. 1896 je s Myslbekem uzavřena smlouva o realizaci celého díla. Rozpočet činil 350 000 K [183].

Rozruch kolem soutěže už dávno utichl. Tisk, který před necelými 2 roky neskrblil obdivem nad Schnirchovým sv. Václavem, změnil názor. Ano, prof. Myslbek má na své straně oficielní místa, jeho dílo proto musí být lepší. Schnirch pomalu upadá v zapomnění.

Článek uveřejněný v časopise Čas 22. 2. 1896 ukazuje, jak se změnila přibližně za rok nálada tisku (a tím i společnosti) v souvislosti se sporem Schnirch - Myslbek [184].

O umístění pomníku svatováclavského v horní části Václavského náměstí bylo rozhodnuto 28. 2. 1896 [185].

Schnirch, pro kterého byl sv. Václav životním dílem, na něj však nezapomněl. Touha vytvořit toto dílo, i když nebude stát na Václavském náměstí, ho neopustila. Napadlo ho dokončit sochu na vlastní náklady, potom zkusil ještě jednu možnost. V září 1899 požádal ministerstvo kultury a vyučování o finanční podporu na provedení [186].

Odpověď, kterou Schnirch obdržel 10. 2. 1900 z C. K. místodržitelství v Čechách působí dojmem více než nadějným. Místodržitelství žádá, aby předložil rozpočet nákladů zamýšlené práce [187]. Schnirch žádosti o rozpočet obratem vyhověl, naděje na dokončení sv. Václava se stále zvětšovala [188].

K bližšímu jednání na toto téma však již nedošlo. Schnirchovi nebylo souzeno dokončit dílo, na kterém mu tolik záleželo, protože 30. 9. 1901 zemřel.

Konkurenční model sv. Václava prodala manželka Roberta r. 1910 Moderní galerii [189] [190]. V současné době je sv. Václav majetkem Národní galerie v Praze.

Historie Schnirchova sv. Václava však stále ještě nekončí, naopak. Jeho věhlas, i když teď již v jiném smyslu, přerostl rámec Čech a dostal se až do Ameriky.

Před 1. světovou válkou přijel do USA Cyril Jurečka. Tento sochař uzavřel 4. 8. 1914 smlouvu s Americko-českým spolkem kadetů sv. Václava, podle které se zavazuje vytvořit sochu sv. Václava. Tato socha měla být instalována na česko-polském hřbitově v Chicagu. Za splnění této smlouvy se zaručil bankéř Štěpina [191].

Zakrátko se ukázalo, že volba kadetů nebyla nejšťastnější. Jurečka, jak sám později přiznal, si přinesl námět sochy již z domova a vytvořil přesnou kopii Schnirchova sv. Václava, kterou vydával za své dílo. Kromě toho práci podle smlouvy neodevzdal, protože si prý zlomil ruku, a z Chicaga odjel [192].

Že jde o plagiát potvrdil zeť Bohuslava Schnircha MUDr. Bohumil Bouček. Byl na to upozorněn svým přítelem Josefem Jurkou, žijícím v Chicagu [193]. S případem byl ještě obeznámen Václav Plaček, Čech původem z Poděbrad, žijící v New Yorku, patrně přítel dr. Boučka i Josefa Jurky [194] [195] [196]. Celá záležitost skončila roku 1921 před soudem. Bankéř Štěpina byl odsouzen jakožto ručitel k pokutě 2931.38 dolarů pro nedodržení smlouvy [197]. Co se stalo s člověkem, který se pokusil zneužít Schnirchovo životní dílo ve svůj prospěch a co se stalo s plagiátem svatého Václava mi není známo.

7. Závěr

České sochařství 19. století je neodmyslitelně spojeno se jménem velkého umělce Josefa Václava Myslbeka. Myslbek je skutečně významný umělecký zjev a je právem považován za zakladatele českého moderního sochařství. Jeho dílo je osobité, nové, možno říci geniální. Význam Myslbeka se ještě zvětšuje tím, že v jeho odkazu pokračuje řada žáků.

Bohuslav Schnirch byl ve své době stejně uznávaný jako Myslbek. Dnes je téměř neznámý, jeho dílo upadlo v zapomnění právě díky Myslbekovi, který ho zastiňuje hlavně objevností svého díla.

Schnirch, pokud se o něm vůbec mluví, bývá srovnáván s Myslbekem. Ten hledal svoji vlastní cestu, zatímco Schnirch zůstal na pozicích akademismu. S tím není možné nesouhlasit. Schnirch je ovlivněn školami, které mu daly vzdělání. A proč by také nebyl? Miloval Itálii, miloval antiku a renesanci. Musela mu být blízká i neorenesance. Panující výtvarný názor mu vyhovoval a neměl potřebu radikálně měnit způsob uměleckého vyjádření.

Kromě akademismu bývá Schnirchovi vytýkána dekorativnost jeho díla. Schnirch se často zabýval výzdobou fasád domů, kde doplňoval myšlenky architekta. Právě to, že plnil pouze zadané úkoly, jeho uměleckou práci trochu znehodnocuje. Navíc plastika s budovou tvoří celek a detailů si lidé nevšímají. Umělecká velikost by se však měla měřit schopností autora zhostit se zadaného úkolu. Schnirch splnil úkol vždy jako dokonalý profesionál, vždy odvedl práci, která se po něm požadovala a to rozhodně není málo.

Nesmíme zapomenout, že Schnirch vytvořil i jedno monumentální dílo, jezdeckou sochu Jiřího z Poděbrad. Že i tento úkol zvládl se ctí, mu nelze upřít.

Schnirch sám považoval ve své tvorbě za nejvýznamnější a umělecky nejhodnotnější dvě díla - Trigy pro Národní divadlo a sv. Václava pro Václavské náměstí. V obou případech se ukázalo, že umělec potřebuje kromě píle a talentu také určitou dávku štěstí, kterou Schnirch neměl. Ani jedno ze dvou životních děl se mu nepodařilo dokončit. Modely Trig shořely při požáru Národního divadla a práce na pomníku sv. Václava byla zadána Myslbekovi.

Co nám tedy zbylo ze Schnirchovy tvorby? Velmi zdařilý pomník Jiřího z Poděbrad, několik náhrobků, mnoho drobných plastik, které jsou většinou v depozitářích muzeí nebo soukromých sbírkách a veřejnost o nich neví. Ale ještě je zde ta často zatracovaná dekorativní práce, výzdoba Národního divadla a fasád mnoha dalších domů. Ty můžeme vidět kdykoliv, stačí se projít centrem Prahy. Uvidíme mnoho krásných plastik, o kterých si ani neuvědomujeme, že existují, ale přesto cítíme, že na své místo patří. A to je přece hlavní a základní funkce uměleckého díla, nenásilně obohacovat náš život, dělat ho lepším, aniž bychom si to uvědomovali.

8. Poznámky a odkazy

1) Volavka, V. : české malířství a sochařství 19. století, Praha 1968, str. 232-233

2) Praha národního probuzení, Praha 1980, str. 261

3) Mádl, K. B. : Umění včera a dnes, Praha 1904, str. 61

4) tamtéž, str. 62

5) Volavka, V. : české malířství a sochařství 19. století, Praha 1968, str. 239-240

„Myslbek se při soutěži setkal se Schnirchem. Oběma umělcům byla napůl spojena první a druhá cena takže provedení pomníku bylo pro Myslbeka vážně ohroženo ... Jeho tuhé neústupnosti se nakonec podařilo vnutit Praze pomník, kterého si dnes zvlášť váží ... “

6) Praha národního probuzení, Praha 1980, str. 268

7) Mádl, K. B. : Umění včera a dnes, Praha 1904, str. 63

„Z celého díla ale pojednou vyráží sv. Václav. Schnirch neměl jako umělec chvíle šťastnější, nežli když koncipoval tohoto jezdce. Tenkráte opravdu vytvořil postavu, plastickou skupinu poetickým ovzduším opředenou, o velkých liniích, trefné karakteristiky, široké a přitom příjemné, vlahé zrovna posy a akce. Tenkráte udeřil na pramen čistý a v pravdě domácí ... Idea dobrého, svatého knížete, věčné útěchy zle stíhaného lidu, nalezla v tomto milém, tichém zjevení svůj ušlechtilý umělecký výraz ... “

8) Květ, J. : Mládí a umělecké počátky Bohuslava Schnircha a jeho podíl na stavbě Národního divadla in: Zdeňku Nejedlému československá akademie věd (Sborník k sedmdesátým pátým narozeninám), Praha 1953 str. 539

9) Živný Petr: Co může říci písmo, Praha 1991, str. 17

10) Vlastní životopis Bohuslava Schnircha, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

11) Čí jsem dítě, rozhlasový projev dcery Bohuslava Schnircha paní Míly Boučkové roz. Schnirchové, červenec 1969, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 11

12) Narodil se v Sobotce. článek z nejmenovaných novin (Pozn.: Pojizerské listy, Ročník 60, Číslo 6, 19.1.1945), archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 13

13) Květ, J. : Mládí a umělecké počátky Bohuslava Schnircha a jeho podíl na stavbě Národního divadla in: Zdeňku Nejedlému Československá akademie věd (Sborník k sedmdesátým pátým narozeninám), Praha 1953 str. 541

14) Křestní list Bohuslava Schnircha, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

15) Úmrtní oznámení Bohuslava Schnircha, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 11

16) Vzpomínky sestry Bohuslava Schnircha Boženy Birnbaumové-Boučkové, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 11,

Děti Josefa a Eleonory Schnirchových: Marie (později provdaná Lahodová), Terezie (zvaná Rezi, provdaná Šantlová), Žofie (provdaná Neisserová), Eleonora (zvaná Lori, neprovdaná?), Bohuslav, Jaroslav, Josefína (zemřela jako dítě) a Božena (provdaná Birnbaumová, Boučková)

17) Druhý manžel Boženy MUDr. Bohumil Bouček (1850-1927) se zasloužil o založení lázní v Poděbradech, ústní informace dr. Jany Hrabětové, pracovnice Polabského muzea v Poděbradech.

18) Ottův slovník naučný, díl 23, Praha 1905, str. 21

19) Květ, J. : Mládí a umělecké počátky Bohuslava Schnircha a jeho podíl na stavbě Národního divadla in: Zdeňku Nejedlému Československá akademie věd (Sborník k sedmdesátým pátým narozeninám), Praha 1953 str. 542

20) Seznam posmrtné výstavy děl Bohuslava Schnircha akademického sochaře pořádá Krasoumná jednota v Praze 1901, úvod prof. V. J. Dušek, str. 4

21) Vzpomínky sestry Bohuslava Schnircha Boženy Birnbaumové-Boučkové, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 11

„Bohuslav již v páté reálce prosil tatínka, aby jej nechal vystoupit, že chce být sochařem, aby mu dovolil se jako takový vzdělávat. Tatínek nedovolil, neb tenkrát umění neukazovalo na zvláštní vyhlídky pro budoucnost, ačkoli profesor Passini, Bohuslavův učitel ve skulptuře sám chodil k tatínkovi se za Bohuslava přimlouvat, že má rozhodně talent a do budoucna že umění opanuje pole. Nebylo vše nic platno, tatínek nedovolil, Bohuslav ze vzdoru se neučil a schválně prováděl v reálce hlouposti, až jej v prvním pololetí, asi v listopadu, vyloučili z reálky. Byla to pro ubohého tatínka, pro Bohuslava, pro nás všechny krutá doba. Jednoho dne totiž ráno přišel úřední dopis z reálky s oznámením, že jest Bohuslav vyloučen. Tatínek si jej zavolal, strašně mu vyhuboval, řekl mu, že na sochařství že mu nedovolí a že se musí učit nějaké řemeslo, třebas ševcem. Bohuslav pak utekl, celý den se nevracel a přišel až pozdě v noci domů, celý sinavý, vyhladovělý. Druhý den ráno šel hned tatínek k prof. Passinimu mu to sdělit a se s ním poradit, neb maminka se s tatínkem na večer radili co s hochem, než ještě se vrátil, a tu maminka tatínka usilovně přemlouvala, aby Bohuslavovi nebránil, že by profesor zajisté zodpovědnost na sebe nebral a otce nepřemlouval, by svolil, kdyby syn neměl k umění vlohy. Tatínek se vrátil až k polednímu, několik slov s maminkou promluvil a zavolal si Bohuslava. Dobře si pamatuji, jak ubožák ztrápeně se vlekl do pokoje k otci, jako odsouzenec. Tatínek jej ale potěšil, řekl mu, že s matkou rozhodli, že mu nebudou bránit, ale že musí slíbit, že privátně šestou reálku dostuduje, že mu přijmul technika, ten že bude denně chodit a jej na zkoušky připravovat. Jestli zkoušky dobře si odbude a dostane vysvědčení, bude chodit ke kameníkovi jako učedník se učit u kamene pracovat a mimo to k Passinimu. A přímluvě profesora a své drahé matce, že má co děkovat, že mu tatínek nebrání. Bohuslav byl šťasten a my všichni také. Tolik mamince děkoval, k profesorovi běžel také děkovat, byl hned celý jiný. Tenkrát mamince, to bylo při obědě, seděli jsme všichni pohromadě, řekl: maminko, jestli ze mne bude velký umělec, tak z vděčnosti udělám městu Poděbrady zadarmo pomník krále Jiřího co památku na tebe. Poděbrady byly rodné město maminky. A tak také držel slovo. Za pomník krále Jiřího nevzal ani krejcar, jen materiál a běžné výlohy město platilo. Ubohý Bohuslav, jediná jeho monumentální práce mu nic nevynesla a ubohá maminka se odhalení nedočkala. “

22) Vlastní životopis Bohuslava Schnircha, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

23) Květ, J.: Mládí a umělecké počátky Bohuslava Schnircha a jeho podíl na stavbě Národního divadla in: Zdeňku Nejedlému Československá akademie věd (Sborník k sedmdesátým pátým narozeninám), Praha 1953 str. 543

24) tamtéž, str. 545

25) Dopis Josefa Schnircha synu Bohuslavovi 21. 3. 1868, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

„Posílám Ti zrovna také peníze na měsíc duben, abych nemusel posílat dvakrát, a sice měsíčně 40 zl. a 20 zl. na mimořádné výlohy. Kdybys později ještě potřeboval peníze, tak jen piš beze vší bázně. A to Ti povídám, ne abys chtěl si utrhovat na stravě aneb na jiných potřebách, abys pak se nám naposled nerozstonal. Na všechny potřebné výlohy rád vše vynaložím a peníze Ti zaopatřím ... “

26) Ústní informace dr. Víta Vlnase, vedoucího archivu Národní galerie - viz. příloha

27) Dopis Josefa Schnircha synu Bohuslavovi 1. 12. 1867, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

28) Dopis Bohuslava Schnircha bratru Jaroslavovi 22. 3. 1867, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

29) Dopis Josefa Schnircha synu Bohuslavovi 1. 5. 1868, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

„O Vašem výletu do Schaffhausenu a Kostnice už nám psal Jaroslav a také nás dojala návštěva Vaše u pomníku Husova a vězení jeho. Lístek břečťanu, který nám Jaroslav poslal budeme držet v uctivosti. Že jste věrní synové vlasti naší, těší mě, ale přece Ti radím, abys nebyl dotíravý svým vlastenectvím, a nestrkal ho zbytečně do popředí, nýbrž jenom hájil čest a práva české, když je toho potřeba, abys nepopudil zbytečně na sebe zášť Němců, mezi nimiž musíš žíti.

(P. S. ) Kolik vás bylo Čechů v Schaffhausenu a v Kostnici? “

30) Květ, J. : Mládí a umělecké počátky Bohuslava Schnircha a jeho podíl na stavbě Národního divadla in: Zdeňku Nejedlému Československá akademie věd (Sborník k sedmdesátým pátým narozeninám), Praha 1953 str. 545

31) Vlastní životopis Bohuslava Schnircha, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

32) Žádost Bohuslava Schnircha o udělení učitelství pro vzorkování na polytechnickém ústavu českém, 3. 7. 1869, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

33) Toman P. : Nový slovník československých výtvarných umělců, II. díl, třetí značně rozšířené vydání, Praha 1950, str. 432-433

34) Seznam posmrtné výstavy děl Bohuslava Schnircha akademického sochaře pořádá Krasoumná jednota v Praze 1901, úvod prof. V. J. Dušek, str. 5

35) Korespondence mezi Bohuslavem Schnirchem a Miroslavem Tyršem, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2691, karton 14, částečně archivní oddělení dějin tělesné výchovy a sportu Národního musea v Praze, pozůstalost Miroslava Tyrše

36) Čí jsem dítě, rozhlasový projev dcery Bohuslava Schnircha paní Míly Boučkové roz. Schnirchové, červenec 1969, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 11

„Dr. Miroslav Tyrš již jako student toužil spatřit země klasického umění a proto se vydal na cestu s tlumokem na zádech pěšky. Překročil Alpy a octl se v Itálii. Na zpáteční cestě u Terstu stavěl otec Schnirch dráhu. Někde zaslechl Tyrš český hovor. Byli to Schnirchovi synové Bohuslav a Jaroslav. Odtud se datuje počátek vroucného přátelství Tyršova s Bohuslavem Schnirchem i jeho bratrem. “

37) Dopis Miroslava Tyrše Bohuslavu Schnirchovi, nedatováno, 1870 - před 28. 10. 1870, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2690, karton 14,

„Milý a drahý bratře

Srdečné díky za fotografie mi poslané. Studoval jsem je s bedlivostí: než mám li úpřímně co přítel mluvit byl jsem jen částečně z ní potěšen. Nevidím, že Vídeň na Tebe dobře působila, vedle mnohých dobrých nápadů je všude mnoho povrchnosti v pojímání a kompozici. Tak aspoň dle fotografií soudím. Myslím že musíš být mnohem přísnější k sobě nežli si tomu právě navyknul. Abych svůj náhled zdůvodnil musel bych ovšem více psát než právě mohu a předce vše se lépe řekne než napíše. Vždyť beztoho přijedeš do Prahy nežli do Říma pojedeš. Pak mnoho spolu promluvíme. Jednu část námitek doufám mi beztoho vyvrátíš.

Očekává Tě toužebně Tvůj

Miroslav“

38) Dopis Miroslava Tyrše Bohuslavu Schnirchovi, 9. 8. 1873, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2690, karton 14

39) Dopis Miroslava Tyrše Bohuslavu Schnirchovi, 13. 8. 1873, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2690, karton 14

40) Dopis Miroslava Tyrše Bohuslavu Schnirchovi, 12. 9. 1873, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2690, karton 14

41) Dopis Bohuslava Schnircha bratru Jaroslavovi 26. 4. 1873, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

42) Náčrtky z Itálie - album s výstřižky a fotografiemi z Itálie, věnováno Robertě, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„Drahá Roberto

Náčrtky zde obsažené, které tímto Tobě posvěcuji, obsahují upomínky z nejkrásnější doby života mého. Tam jsem byl v živlu svém, tam jsem byl nejšťastnějším.

K těmto sněm druží se nyní vzpomínky nové - na Tebe! Ty mi ale ještě více k srdci jdou! Nuže! Přijmi črty tyto z dnův radostných a věz, že nemohu sobě ani většího štěstí pomysleti než - uzříti ještě jednou, po boku Tvém, ona místa posvátná v kterých jsem druhdy samoten se kochal! Kéž vyplní se přání dívky na ostrově Capri! Seznav tam, za několikadenního pobytu svého, děvče dobré a milé, častěji jsem si s ním, a rád, pohovořil, při loučení řekla mi: „Addio! Ritornate presto, ma non tornate senza moglie!“ ( S Bohem! vraťte se brzy, avšak nevracejte se bez choti!)

Uplynulo 10 let ... podávám tyto reminiscence a sny bytostí, která proměniti je může v nejkrásnější skutečnost. Zdaž to učiní?

V červenci roku 1884

Vždy Tvůj

Bohuslav“

43) Album s kresbami z Itálie, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

44) Vlastní životopis Bohuslava Schnircha, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

45) Dopis Bohuslava Schnircha Miroslavu Tyršovi, 1. 8. 1873, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2691, karton 14

„1. 8. 1873, Řím

Konkurenční skice pro Národní divadlo odeslal jsem 18. červce. Neudělal jsem než Apolla a musy. Musím se přiznat, že nejsem spokojen a kdoví jak to dopadne. “

46) Čí jsem dítě, rozhlasový projev dcery Bohuslava Schnircha paní Míly Boučkové roz. Schnirchové, červenec 1969, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 11

47) Dopis Bohuslava Schnircha Miroslavu Tyršovi, 5. 9. 1875, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2691, karton 14

„... Já jsem nyní s domem tak dalece hotov a i dílnu mám částečně spořádanou a začínám opět do práce se vpravovat a jí navykat. „Baeu“ má vykázané místo v malém atelieru proti dveřím a ostatní věci dle možností jsem rozdělil ... “

48) Dopis Bohuslava Schnircha Miroslavu Tyršovi, 12. 1. 1876, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2691, karton 14

„Jsem velmi zaměstnán. Ve dne robím dva větší reliefy pro Karlovy Vary ... Škoda, že nemám dosti času, abych vše mohl řádně a s pohodlím provést, neb mne Zítek velmi urguje. On má totiž ten chvalitebný zvyk, že 3 měsíce času potřebuje k tomu, aby něco u mne objednal a pak chce abych to za týden provedl. Ještě dobře, že se tím přespříliš nedám alterovat ... “

49) Květ, J. : Mládí a umělecké počátky Bohuslava Schnircha a jeho podíl na stavbě Národního divadla in: Zdeňku Nejedlému Československá akademie věd (Sborník k sedmdesátým pátým narozeninám), Praha 1953 str. 549

50) tamtéž, str. 549

51) Dopis Miroslava Tyrše Bohuslavu Schnirchovi, nedatováno, mezi 24. 1. 1872 a 7. 9. 1872, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2690, karton 14

„Milý a drahý bratře!

Vyjednávám stran Žižkova pomníku, béře určítější tvar na sebe. Byl právě jeden z mých voličů v té příčině u mne. Mluví se více o konkursu avšak vynasnažím se seč jsem abych ti práci i bez konkursu zaopatřil. Jsem náhodou poslancem v Táboře a tak to snad půjde. Že věc za 6 000 zl. se pořídit nemůže jsem občanům již vysvětlil. Piš mi ihned jak vysokou si a) sochu a b) podstavec myslíš a co by celek totiž postavení podstavce modell a odlití v bronzu stálo ... “

52) Dopis Miroslava Tyrše Bohuslavu Schnirchovi, nedatováno, mezi 24. 1. 1872 a 7. 9. 1872, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2690, karton 14

„Milý bratře!

Byl jsem včera v Táboře a myslím, že jsem ti dosti dobře poradil. Pošli tedy skizzu, avšak do detailu vypracovanou a čistě kreslenou neb pouhému náčrtku ti fotři nerozumí. Myslím abys Žižku pojal nikoli co udatného hromotluka a zuřivce nýbrž co bystrozrakého a rozvážného vojevůdce. Snad by bylo dobře na místo plinthy dát svršek vozové hradby ... Mohl by jednou bitvy shlížet. S palcátem by nemával ale držel by ho na způsob tyče či berly vojevůdcovské ... “

53) Dopis Bohuslava Schnircha Miroslavu Tyršovi, 1. 8. 1873, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2691, karton 14

„V Římě ... zatím nakreslil jsem nové dva pomníky Žižkovy, jeden dle návrhu, jež jsi mi byl laskavě poslal, nezměniv než profily a druhý dle dřívějšího návrhu valně změněný, dle míry zjednodušený ... “

54) Dvořáková Z. : Josef Václav Myslbek, Praha 1979, str. 58, 79

55) Seznam posmrtné výstavy děl Bohuslava Schnircha akademického sochaře pořádá Krasoumná jednota v Praze 1901, úvod prof. V. J. Dušek, str. 5

56) Toman P. : Nový slovník československých výtvarných umělců II., třetí značně rozšířené vydání, Praha 1950, str. 432-433

57) Vlastní životopis Bohuslava Schnircha, archiv Národní galerie, Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

58) Mádl, K. B. : Umění včera a dnes, Praha 1904, str. 70-71

59) Ústní informace dr. Jany Hrabětové, pracovnice Polabského muzea v Poděbradech.

60) Pokyny příchozím ku slavnosti odhalení pomníku krále Jiřího v Poděbradech ve dnech 14., 15., 16. srpna 1896, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 12

61) Dopis dr. Šediny Bohuslavu Schnirchovi 27. 5. 1887, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 12

„... aby potomci, kteří po drahných letech smlouvu tuto čísti budou a z vlastního názoru věděti nebudou s jakou obětavostí a za jak nepatrný honorář jste krále Jiřího provedl ... “

62) Výňatek ze spisu Král Jiří z Poděbrad a jeho pomník na zemské jubilejní výstavě r. 1891, Polabské muzeum v Poděbradech, pozůstalost Bohuslava Schnircha, H 26901 - H 26973

63) Vzpomínky sestry Bohuslava Schnircha Boženy Birnbaumové-Boučkové, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 11

64) Rozpočet na jezdeckou sochu krále Jiřího z Poděbrad dle modelu p. Bohuslava Schnircha v Praze, 16. 10. 1888, podepsán Richard Schorcht, Dílna pro bronzové a umělecké kovové práce, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 12

65) Ústní informace dr. Jany Hrabětové, pracovnice Polabského muzea v Poděbradech.

66) Zpráva výboru Spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech, 1. 12. 1890, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 12

67) Mádl, K. B. : Umění včera a dnes, Praha 1904, str. 62

68) Dopis Bohuslava Schnircha Spolku pro zbudování pomníku krále Jiřího, 14. 3. 1896, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 12

69) Podmínky konkursu na získání návrhu na dvě sousoší pro ústřední jatky a trh dobytčí v Praze Holešovicích, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 6

70) Podmínky konkursu na zadání přepracování skic, vypracování modelu a provedení dvou sousoší pro ústřední jatky a trh dobytčí v Praze Holešovicích, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 6

„Rada městská získala veřejným konkursem skicy dvou sousoší pro ústřední jatky a trh dobytčí v Praze Holešovicích dle nichž v zásadě hodlá dáti tato sousoší provésti, totiž dle skicy cenou poctěné „Chov“ od ak. soch. p. Čeňka Vosmíka má zhotoveno býti sousoší při hlavním vjezdu do trhu a dle invence skicy cenou poctěné „Apis“ od ak. soch. p. Bohuslava Schnircha má zhotoveno býti sousoší při hlavním vjezdu do jatek. “

71) Dopis Rady královské hlavního města Prahy Bohuslavu Schnirchovi, 15. 3. 1895, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 6

„Znalecká porota odbývaná dne 9. března 1895 za příčinou posouzení sousoší u vjezdu do jatek a trhu dobytčího v Holešovicích p. p. Boh. Schnirchem a Čeňkem Vosmíkem provedených uznala, že obě sousoší řádně a bezvadně dle schválených modelů byla provedena a navrhla radě městské přijetí těchto sousoší. Rada městská přihlížejíc k tomuto návrh schválila, aby obě jmenovaná sousoší do vlastnictví obce Pražské byla převzata ... “

72) Rozpočty na provedení náhrobků, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 7

73) Toman P. : Nový slovník československých výtvarných umělců II., třetí značně rozšířené vydání, Praha 1950, str. 432-433

74) Dopis Bohuslava Schnircha bratru Jaroslavovi, 22. 11. 1866, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

75) Deník Bohuslava Schnircha, červen 1885, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 3059, karton 14

76) Dopis Emanuela Balcara Bohuslavu Schnirchovi, 5. 8. 1887, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 3

77) žádanka o zaslání odlitku, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 12

„žádám o zaslání 1/10 sochy krále Jiřího na koni a sice:

počet kusů

předmět

cena obnos

bílý sádrový odlitek

8 zl.

sádrovaný

10 zl.

bronzový

125 zl.

podstavec černý

3 zl. a 4 zl.

balení a bedna

1 zl. 50 kr.

dodání v Praze neb předměstí

30 kr. “

(druhá strana)

„Pan Bohuslav Schnirch

sochař, Král. Vinohrady

Mikovcova ul. 548“

78) Národní listy, boč. XXXI, a. 100, 12. 4. 1891

„... bylo oznámeno, že o honorář 150 zl., který byl udělen projektu za zřízení fontány před Rudolfinem s heslem „Národu a vlasti“ přihlásil se sochař pan Ant. Neumann se společníky a o honorář, přisouzený projektu „Zdrojem buď vždy zdraví, čistoty a síly“, že přihlásil se pp. Schnirch a Fanta. Usnešeno, aby honoráře těmto pánům byly vyplaceny ... “

79) Konkurs na získání návrhů pro monumentální fontánu jež má býti zřízena ve středu sadě na náměstí mezi Rudolfinem a budovou malířské Akademie v Praze, 5. 5. 1896, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 12

„... fontány z dřívějších konkursů nemohou býti provedeny, poněvadž velkým vzrůstem ruchu stavebního a vůbec větší domovní spotřebou říční vody nastal by dle všeho nedostatek vody, k oživení projektované fontány před Rudolfinem ... “

80) Dopis městské rady Bohuslavu Schnirchovi, 5. 5. 1896, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 12

„... sbor obecních starších se usnesl ve schůzi ze dne 20. 4. 1896, aby p. t. pánům spoluprojektantům, kteří při posledním konkursu byli čestnými cenami poctěni, byl zajištěn byl honorář po 500 zl. r. č. za dotyčný nový projekt, ovšem, že jen pro případ, kdyby při novém konkursu zmíněným pánům projektantům zvláštní v podmínkách stanovené ceny se nedostalo. O tom i Vašemu blahorodí jakožto spoluprojektantu dříve cenou poctěnému dáváme věděti.

Rada městská král. hlav. města Prahy,

dne 5. května 1896

Starosta“

81) Koncept Bohuslava Schnircha k návrhu pomníku Mistra Jana Husa, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 4

82) článek z nezjištěných novin, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

83) Dopis Bohuslava Schnircha hraběti Des Fours, nedatováno, koncept archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 4

„List Desfourovi ohledně Mislbeka

Nejsa Vám ct. p. hr. znám předstupuju listem tímto před Vás v záležitosti vážné, pro kterou povinen se cítím slova povznésti ... ... Pokládám za povinnost svou upozornit Vás ct. p. hr. na umělce takového, který jako druhdy Mánes by byl mohl státi se chloubou národa našeho potřebu má pomoci na dráze své, by nestal se obětí bídy ku věčné škodě (lítosti) zejména těch, kteří o vývoj umění se zasazují. Je to sochař Mislbek nadání nevšední, povaha v plném slova smyslu umělecká talent hlavně ve směru Josefa Mánesa, týž ráz, táž cena, která Mánesu uznání prvních umělců německých vynesla, začíná se jevit z něho. Však třeba je mu podpory, by mohl se v tomto směru vyvinout ... ... Podaří-li se mi listem tímto Vás ur. p. na umělce toho upozornit tím existenci jeho polehčit, pak mohu sobě s uspokojením přiznat že platnou jsem prokázal službu umění českému. “

84) Legitimace spolků, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

Schnirch byl členem Umělecké besedy a předsedou spolku Včela. Dále byl členem Klubu národní strany svobodomyslné v Praze, Spolku architektů a inženýrů v království českém v Praze - předsedou byl František Křižík, spolku Hlahol a českého spolku šachovního v Praze.

85) Padesát let Umělecké Besedy, uspořádal Hanuš Jelínek, Praha 1995, s. LXIII - LXVII, LXXI.

Valná hromada ustavující se konala dne 9. 3. 1863. Bohuslav Schnirch byl členem správního výboru v letech 1869, 1870, 1874 - 1883, 1892 - 1894. Roku 1876 zastával funkci předsedy výtvarného odboru a v rozmezí let 1880 - 1883 funkci náměstka. Od roku 1895 až do smrti byl starostou.

86) Dopis Miroslava Tyrše Bohuslavu Schnirchovi, nedatováno, mezi 18. 4. 1864 - 29. 5. 1868, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha,

AA 2690, karton 14

„Drahý bratře

S neobyčejnou prosbou k Tobě se obracíme. Pamětlivi jsouce plodné obraznosti Tvé, pokud se sestavení skupin na koni týče, žádáme Tě snažně bys opět nám pomocí svou přispěl. Zamýšlíme totiž při sjezdu dne 28. června předvést velkou skupinu na dvou koních na šíř hřbety k sobě postavených v níž asi 16 cvičenců by se zúčastnilo. Na jednom více neb méně ovšem nesejde. Avšak jen Ty zajisté nám k ní dopomůžeš. Nemeškej tedy a co nejdříve vyhov prosbě naší.

Nazdar!

Jménem sboru cvičitelského, jenž Tě co nejsrdečněji

pozdravuje

Miroslav Tyrš náčelník“

87) Deník Bohuslava Schnircha, srpen 1881, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 3059, karton 14

88) Seznam posmrtné výstavy děl Bohuslava Schnircha akademického sochaře pořádá Krasoumná jednota v Praze 1901, úvod prof. V. J. Dušek, str. 12

89) Deník Bohuslava Schnircha, srpen 1881, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 3059, karton 14

90) Čí jsem dítě, rozhlasový projev dcery Bohuslava Schnircha paní Míly Boučkové roz. Schnirchové, červenec 1969, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 11

91) Deník Bohuslava Schnircha, květen 1886, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 3059, karton 14

„čtvrtek 13. k 6. hod. se narodilo robátko, první dceruška naše, děťátko roztomilé“

Toman P. : Nový slovník československých výtvarných umělců II., třetí značně rozšířené vydání, Praha 1950, str. 433 uvádí rok narození dcery Roberty 1887

92) Čí jsem dítě, rozhlasový projev dcery Bohuslava Schnircha paní Míly Boučkové roz. Schnirchové, červenec 1969, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 11

93) Maturitní vysvědčení Bohuslava Schnircha ml., archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 1

94) Úmrtní oznámení Roberta Marka, 21. 9. 1892, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 13

Není mi přesně známo, kdy se Jaroslav a Jiří narodili. Bylo to později než 21. 9. 1892, protože na úmrtním oznámení Roberta Marka jsou mezi pozůstalými uvedeni pouze Roberta, Liduška a Bohuslav

95) Čí jsem dítě, rozhlasový projev dcery Bohuslava Schnircha paní Míly Boučkové roz. Schnirchové, červenec 1969, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 11

„Tatínek byl vzácným člověkem, zlatého srdce, a kromě velké lásky k umění měl i velkou lásku k přírodě a k dětem, ... Vzpomínám na jeho pohádky, zcela jiné, než jsme znali z knížek, vzpomínám na večerní chvíle kolem rodinného stolu, kdy nám tatínek kreslil, vystřihoval z papíru různé figurky a zvířátka a vytvářel celé děje. Když měl trochu volného času, sebral nás děti, vlastní i zpřízněné, hodil na záda batoh s jídlem pro všechny a hajdy do přírody ... Učil nás znát květiny, chytali jsme motýly, učil nás plavat, často velmi originálně, například tím, že převrhl lodičku, na které jsme jeli a my museli doplavat ke břehu, takže v 6-7 letech jsme byli dobrými plavci. “

96) Toman P. : Nový slovník československých výtvarných umělců, II. díl, třetí značně rozšířené vydání, Praha 1950, str. 433 uvádí, že malířky jménem Schnirchová byly dvě:

heslo: Schnirchová - Boučková Míla, sestra Bohuslava Schnircha, Malířka v Poděbradech. Roku 1919 vystavila na výroční výstavě K. J. v Praze portrétní skicu.

heslo: Schnirchová Roberta * 1887 v Praze † 30. 1. 1904 dcera Bohuslava Schnircha, nadaná malířka a žákyně uměleckoprůmyslové školy v Praze

Podle údajů, které se mi podařilo zjistit, je Míla, tj. Ludmila Boučková dcera Bohuslava Schnircha (viz Čí jsem dítě, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, karton 11) nikoliv sestra. Podle mně známých údajů Bohuslav Schnirch měl sestru provdanou Boučková, jmenovala se však Božena (viz Vzpomínky sestry Bohuslava Schnircha Boženy Birnbaumové-Boučkové, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 11)

97) Čí jsem dítě, rozhlasový projev dcery Bohuslava Schnircha paní Míly Boučkové roz. Schnirchové, červenec 1969, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 11

„Krutý osud prožívala maminka po tatínkově smrti a těžko nesla ztrátu tří dospělých dětí. “

98) Černý F., Kolárová E.: Sto let Národního divadla, Praha 1983, str. 7

99) Orgány zemí (Čechy, Morava, Slezsko) byly Zemské sněmy a Zemské výbory. Zemský sněm vykonával činnost zákonodárnou a správní. Zemský výbor byl největší orgán zemské samosprávy. Byl podřízen Zemskému sněmu, měl určitý počet členů, tzv. přísedících, volených ze Zemského sněmu na 6 let. Předseda byl jmenován panovníkem - v Čechách to byl nejvyšší zemský maršálek, na Moravě a ve Slezsku zemský hejtman.

100) Padovský J. : Historie budovy Národního divadla, Praha 1983, str. 43

101) tamtéž, str. 46

102) Matějček A. : Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954, str. 36

103) Pacovský J. : Historie budovy Národního divadla, Praha 1983, str. 52

104) tamtéž, str. 63

105) Matějček A. : Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954, str. 40-55

106) tamtéž, str. 60

107) Černý F., Kolárová E. : Sto let Národního divadla, Praha 1983, str. 10-11

108) Pacovský J. : Historie budovy Národního divadla, Praha 1983, str. 66

109) tamtéž, str. 84

110) tamtéž, str. 88

111) tamtéž, str. 92

112) tamtéž, str. 98

113) Černý F., Kolárová E. : Sto let Národního divadla, Praha 1983, str. 10-11

114) Matějček A. : Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954, str. 64

115) Černý F., Kolárová E. : Sto let Národního divadla, Praha 1983, str. 13-16

116) tamtéž, str. 16

117) tamtéž, str. 16

118) Matějček A. : Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954, str. 217-223

119) tamtéž, str. 82-85

120) Dopis Miroslava Tyrše Bohuslavu Schnirchovi, nedatován, mezi 7. 9. 1872 - 1. 8. 1873, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2690, karton 14

„K Tvé konkurenci přeji Ti všechno štěstí. Co do postav antických jsem přesvědčen, žeť obdržíš cenu: tu myslím nemáš konkurentů nebezpečných. Co se Lumíra a Záboje týče musíš se arciť sebrat, v tom Myslbek mnoho pracoval a co do intencí Mánesových jež na straně pravé mám, náležitě se vložil ... “

121) Matějček A. : Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954, str. 95-97

122) tamtéž, str. 272-278

123) Žákavec F. : Chrám znovuzrození, Praha 1938, str. 262

124) Matějček A. : Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954, str. 85

125) tamtéž, str. 85-86

126) tamtéž, str. 86

127) tamtéž, str. 86

128) tamtéž, str. 86

129) tamtéž, str. 39, 94

130) Procházka V. : Sbírka českého sochařství ve Zbraslavském zámku, Praha 1962, str. 16

131) Matějček A. : Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954, str. 93

132) tamtéž, str. 93

133) tamtéž, str. 93-94

134) tamtéž, str. 228

135) tamtéž, str. 87-88

136) Dopis Bohuslava Schnircha Miroslavu Tyršovi, 8. 8. 1876, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2691, karton 14

„... Dnes učiním zkoušku s 1. músou. Zhotovil jsem ze země v sádře namočených hadrů něco co má představovat músu a je 8, 5 palce vysoké, to dnes na své místo postavím a se Zítkem stanovíme definitivní velikost soch ... Zítra pak začne se na definitivním modelu musy pracovat a tak konečně mohu říct, že se u mne něco dělá, posud to beztoho nestálo za mnoho. Dnes přibyl sem první měj tovaryš, sochař Kavka z Vídně, nadaný mladík, který mi byl dobře doporučen. Posavadní „famulus“ zůstane nadále a zakrátko rozmnožím svůj personál podle potřeby. S pomocnými modely pro obě trigy začnu také brzo. Musím lecos koupit, obstarat, prohlédnout, zejména odlitky koně, jejich anatomie aj a mimoto chci německé slévárny a kovatelny vidět a porovnat, zda by to nebylo lépe Trigy vytloukat z měděného plechu nežli z bronzu lít, zejména stran ceny. “

137) Matějček A. : Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954, str. 90-93

138) Dopis Bohuslava Schnircha Sboru pro postavení Národního divadla, 30. 9. 1875, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„... hodlám věnovati veškeré síly a schopnosti své umění svému. Jedním z nejkrásnějších úkolů, jaký v životě se mi naskýtá a vůbec snad kdy naskytne, je triga. Hořím touhou, bych síly své na tak obsáhlém díle zkusiti mohl, cítím se v tomto oboru povolaným a jsem odhodlán podniknouti touto prací zápas s vynikajícími sochaři cizozemska - na úkor-li či v prospěch vlasti, ponechám výsledku. “

139) Dopis Bohuslava Schnircha Miroslavu Tyršovi, nedatováno, asi 1877, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2691, karton 14

140) Matějček A. : Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954, str. 88

141) tamtéž, str. 89

142) Dopis Bohuslava Schnircha Sboru pro postavení Národního divadla, nedatováno, asi 1876, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„Slavný výbore

Dne 30. září nabídl jsem slavnému výboru provedení pomocných modelů pro trigy po 1 200 zl. Tentýž návrh slavným výborem přijat a usnesení takové ze dne 12. 7. 1876 mi sděleno bylo. Provedení modelů těch představoval jsem si tehdá mnohem snadnější a do detailů jednodušší, jak to již ze skic známých vyplývá. Teprve postupem práce a na základě konaných všestranných studií, jakož i nutný následek jednak, většího měřítka jakož i během vždy v roce se jevící bohatosti jejž, co se ornamentální dekorace týče vyžadovaly pro skupiny ty zajímající místo nad jiné vynikající nezbytné provedení mnohem bohatší, takže konečně dospěl jsem ke stupni provedení v jakém řečené skupiny nyní se jeví a jaké jsem před krátkým časem čest měl slavnému výboru předvésti. Tvrdím, že slavný výbor s intencemi zde řečenými a resultujícími bohatostí zajistí souhlasí jako i monumentální stavby té p. prof. Zítek byl učinil. Mimo to bylo ku posouzení působnosti skupina těch, k vůli jejich rozměrům, umístění i k vůli ustálení celé kompozice, zkrátka ku sdělání definitivních platných skic nezbytně nutno sdělati model zejména věží, na kterých trigy státi mají, ale i oné části divadla, která s nimi bezprostředně souvisí - v měřítku témě v jakém skicy samy provedeny byly. Zhotovil jsem tedy modely trig, které též za příčinu návštěvy Jeho Veličenstva císaře na počest postaveny byly a na základě jejich opravoval jsem a měnil skice trig samých tak dlouho až ustáleny z toho ony definitivní dle kterých nadřečené pomocné modely provedeny byly. Tak stalo se, že mimo tyto skice ještě úplné modely trig jsem provedl, jakož v tom ještě modely pomocné. Tím vším povstala pro mne ztráta času a výlohy takové, že vskutku obnosem 1 200 zl. za jednu skupinu ani výlohy mé vlastní kryty nejsou. Na základě tom obracím se v pevné důvěře ku slavnému výboru s prosebnou žádostí, aby mi cena nadřečená zvýšena byla 1 800-2 000 zl. za každou skupinu. “

143) Matějček A. : Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954, str. 90

144) tamtéž, str. 91-92

145) tamtéž, str. 90

146) Deník Bohuslava Schnircha, srpen 1881, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 3059, karton 14

„pátek, 12. srpna

Celý den na divadle robil trigy. V 6 hodin odcházel z divadla s Kusým. Začalo divadlo hořet, běžel nahoru, na střechu, vytáhl hadici, chtěl hasit, žádná voda bylo nás 6 nebo 8 nemohli zpět, mohli hasit, ale žádná voda!

7 hodin po hromosvodu dolů, chtěl hasit zdola, žádná voda, strašný ryk: vodu, vodu, nic platno. Divadlo zhořílo. Sešel dolů k hasičům, pumpujte nahoru vodu! hydranty nemají. Střecha v plamenu, trigy na věžích stojící

Stojím, koukám, ztrnulý, zoufalý. V 1/2 9 hoří lešení u trig, v 9h se řítí trigy, pom. modely práce mnoha let. Vše zničeno. V 9 1/2 jdu domě aby maminka neměla strach.

sobota 13.

Dopoledne byl navštívit ssutiny ... nalezl popel trig a několik želez, hlavu Viktorie velká stojí na půdičce celá, ale popel. Dal podepřít žulové sloupy IV. galerie garderoby.

neděle 14.

Dopoledne byl na divadle vypovídal o požáru“

147) Matějček A. : Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954, str. 231

148) Trigy pro Národní divadlo, Národní listy, březen 1883, in: Tyrš M. Úvahy a pojednání o umění výtvarném, Praha 1912, str. 56-63

149) Matějček A. : Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954, str. 231

150) tamtéž, str. 232-234

151) tamtéž, str. 232-234

152) Myslbek J. V. : Korespondence, Praha 1960, str. 146-147,

153) tamtéž, str. 147

154) Deník Josefa Václava Myslbeka, březen 1888 in: Myslbek J. V. : Korespondence, Praha 1960, str. 310

155) Dvořáková Z. : Josef Václav Myslbek, Praha 1979, str. 138-139

156) Myslbek J. V. : Korespondence, Praha 1960, str. 146-147,

157) Kop F. : Národní museum, Praha 1941, str. 65

158) tamtéž, str. 77

159) Dvořáková Z. : Josef Václav Myslbek, Praha 1979, str. 207

160) Zpráva rozpočtové komise o návrzích Zemského výboru na postavení sochy sv. Václava a na umělecké vyzdobení nové budovy Musea království českého, 10. 5. 1893, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

161) Dvořáková Z. : Josef Václav Myslbek, Praha 1979, str. 207

162) Zpráva rozpočtové komise o návrzích Zemského výboru na postavení sochy sv. Václava a na umělecké vyzdobení nové budovy Musea království českého, 10. 5. 1893, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„... Znalci jednohlasně prohlásili, že jest nejpřiměřenější místo pro postavení sochy této asi tam, kde svah náměstí přestává, kde by socha sv. Václava byla ještě v zřejmém spojení s budovou musejní a kde by také jako samostatná práce umělecká k plné platnosti přišla. Zemský výbor spravuje se tímto nálezem znalcův navrhuje postavit sochu sv. Václava před novým museem naproti Mariánské ulici. “

163) tamtéž

164) Zpráva Zemského výboru u příležitosti opatření modelu jezdecké sochy sv. Václava na Václavském náměstí, 16. 1. 1895, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„Dotace 10 000 zl., kterou povolil sněm na rok 1894 byla spotřebována na ceny 3 000 † 2 000 † 1 000 = 6 000

† 3 000 zvl. komise pro Myslbeka = 9 000 zl.

1 000 zl. na modelářské výlohy jako cestovné odb. z ciziny, inzeráty ap.

nutné povolit na rok 1895 6 000 zl. “

165) Myslbek J. V. : Korespondence, Praha 1960, str. 148-149, uvádí, že nejmenovaný dárce (Hlávka) dává do společné pokladny 36 000 korun [pozn. tj. 18 000 zl. ]

166) Zpráva rozpočtové komise o návrzích Zemského výboru na postavení sochy sv. Václava a na umělecké vyzdobení nové budovy Musea království českého, 10. 5. 1893, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

167) Zpráva Zemského výboru u příležitosti opatření modelu jezdecké sochy sv. Václava na Václavském náměstí, 16. 1. 1895, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

168) tamtéž

169) Přihlášky do konkursu na pomník sv. Václava, Státní ústřední archiv Praha, fond Zemský výbor v Čechách 1874-1928, II. část

170) Zpráva Zemského výboru u příležitosti opatření modelu jezdecké sochy sv. Václava na Václavském náměstí, 16. 1. 1895, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

171) Protokol sepsaný dne 15. prosince 1894 o schůzi poroty zřízené ku posouzení modelů jezdecké sochy sv. Václava, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

172) Dvořáková Z. : Josef Václav Myslbek, Praha 1979, str. 208-209

173) Naše listy, roč. XXXIV., č. 352, 25. 11. 1894

„Na přední straně podnože byla načrtnuta Čechie v útrapách, po obou stranách spí blanická vojska, aby ochránila její dítka. Za ní svítí svatováclavská orlice, která se podle legendy rozprostřela v Uhrách u Kressenbrunu nad vítězící česká vojska. “

174) Pomník sv. Václava a Pantheon, Čas, roč. IX., č. 4, 26. 1. 1895

„Vzruch způsobený výsledkem konkurence na pomníku sv. Václava byl v našem uměleckém světě veliký. Vracíme se k němu ještě jednou.

Sněm zemský 15. ledna 1894 se usnesl, že schvaluje zřízení sochy sv. Václava na vhodném místě před průčelím nového musea na Václavském náměstí a Zemský výbor ukládá, aby v tomto směru vedl další jednání s pražskou obcí. Obec totiž projevila již před tím ochotu, postoupit na pomník bezplatně místo, ale výbor Zemský měl s ním jednati ještě o příspěvek k uhrazení nákladů na pomník.

... Náklad na sochu bronzovou vypočítán na 60 000 zl., z čehož na model připadá 30 000 zl. Konkurs vypsati se měl neobmezený pro všechny umělce české.

To všechno se stalo, jak známo. Známo také s jakým výsledkem - modelům Myslbeka a Schnircha byla přiřčena stejná (II. ) cena.

... Nemůže být pochybnosti, že kritika i obecenstvo daly přednost dílu Schnircha. Schnirchův model vystihuje nejvíc sv. Václava, a co nejvíc na obyvatelstvo působilo, je právě svatý Václav sám s tváří neobyčejně ušlechtilou.

Myslbek představil sv. Václava příliš jako bojovného rytíře, a všeobecně skoro napadla podoba modelu jeho s pařížskou sochou Panny Orleánské (vyjma ovšem různorodý rušivý podstavec). Pronikl pak v ohni hlasování veřejného i hlas, jejž také my jsme zaznamenali, že totiž oba cizí odborní znalci vyslovili se vlastně pro dílo Schnircha, ale komise (s většinou neumělců) je přehlasovala ... Komu práce má být svěřena, o tom komise nerozhodla.

... Ke konkursu tomu pojí se však bezděky řada úvah a glos, které umělecký svět náš čile a právem zaměstnal. Lhůta konkurenční byla jen šest měsíců, což je na pomník sv. Václava málo. Následkem lhůty té mistr Myslbek byl ve zvláštní výhodě. Dostav před lety státní podporu 3 000 zl., aby něco umělecky pracoval, pracoval sv. Václava. Za model svůj dostal potom na výstavě ve Vídni zlatou medaili. A tehdy pro konkurs jen svou práci starší pozměnil, kdežto druzí v 6 měsících začali.

Při veřejné výstavě nebyl vyložen protokol jury, tj. ne vlastně celý protokol, nýbrž odůvodnění odborníků, které je pro obecenstvo ještě poučné a nabádavé. Při konkursech tak interesantních, (zvlášť architektonických) bývá zvykem nejen vykládati odůvodnění, nýbrž i tiskem je uveřejňovati. Tím spíše mohli jsme to čekati, že to odpovídá konkurenčnímu řádu našich umělců, jejž všem korporacím a spolkům rozeslali. Podivné bylo, že doba veřejné výstavy byla proti původnímu ohlášení v novinách zkrácena skoro na třetinu slibované doby. “

175) Gratulace Bohuslavu Schnirchovi k vítězství v konkursu, (9 dopisů) 1895, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

176) Šípy, boč. VIII, a. 3, 5. 1. 1895

177) Dopis Bohuslava Schnircha přísedícímu Zemského výboru Karlu Adámkovi, 1. 2. 1895, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„Jsem si vědom, že přistoupiv se zanícením i u mne řídkým k řešení úkolu toho, dovedl jsem nalézti ohlasu v srdcích téměř všech, kdož soudy sv. Václava uviděli, a že na druhé straně, žel, právě na místě povolaném, byl jsem z důvodů čistě osobních posuzován ne dosti objektivně, čímž vnucena mi byla téměř úloha sebeobrany v zájmu všeobecném, neváhám obrátiti se k vám vždy pohotovému ochránci věcí dobrých, s prosbou o důrazné zakročení. Nežádám žádné protekce ani osobních výhod, které ovšem s věcí tou také sloučeny jsou, chci jen, aby postupováno bylo ve věci té tak, jak toho zdárný vývoj umění našeho a důstojnost národa českého vyžaduje. “

178) Dopis Bohuslava Schnircha Zemskému výboru, 24. 5. 1895, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„Dověděv se z NL ze dne 22. t. m. o rozhodnutí veleslavného výboru Zemského ohledně konkurence na sochu sv. Václava, dovoluji si tímto přednésti následující uctivou žádost ku nestrannému zvážení.

Předložil jsem dílo, které dle jednohlasného usnesení jury postaveno bylo na roveň s prací p. řed. Myslbeka, ačkoliv, jak z úst známého pana prof. Schapera pravděpodobnost mám, původně znalci pro 1. cenu navržena byla a v jejich posudku méně nedostatků vykazuje než známé dílo druhé, v tom ani nemluvě, jakým způsobem veškerou kritikou a inteligencí naší přijata byla ...

... Uvážím-li tudíž proti tomu, že přes to mám býti nyní, kdy dojíti má ku konsekvencím právoplatně vypsaného a mnou přesně dodrženého konkursu, úplně opomenut a tím nejen materiálně, ale i na umělecké cti své ohrožen a vůči veřejnosti ponížen, tu zdá se mi, že nemůže takové usnesení veleslavného výboru býti definitivní ...

... Podnik tento bude zaujímati i v dějinách umění českého místo důležité a veškeré fáze vývoje jeho i důležitější osobnosti s ním související naleznou místo v budoucím vypsání historie, výtvarnému umění českému věnoval. Fáze, ve které nyní otázka ta se nalézá, jest právě nejdůležitější, od ní závisí, v jaké podobě dědicům svým v pravdě nehynoucí zachováme reprezentanta práva českého patrona a světce, dědice české země.

Nuže! Jest možno, aby potlačena byla v zárodku jedna podoba jeho, která právě nalezla ohlasu v srdcích mnohých současníků a aby zamlžen byl vývoj myšlénky, která snad, ve zdokonalení svém mohla by se státi výrazem toho co většina synů národa českého cítí?

... Veleslavný výbor Zemský račiž prominouti, pakli snad překročil jsem těmito úvahami onu mez, kterou v osobním vystoupení zachovati sluší. Kdo mne zná, dosvědčí, že nedopustil jsem se nikdy neskromnosti. Odvažuje-li se tudíž mluvy smělejší nežli neslavným representantům Království českého vhodnou by se zdáti mohla tu budiž mi omluvou, že čerpám odvahu z oné síly, kterou mi vědomí mého spravedlivého požadavku a váha veřejného souhlasu ve hruď vštípila, souhlasu jehož, neomylných důkazů četnými projevy soukromými i veřejnými se mi dostalo.

S odvahou dobré věci vlastní, předstupuji tímto před nejvyšší právní instanci Království českého, uctivě žádaje Veleslavný výbor Zemský Království českého touž, poskytnouti mi možnost abych dokázal, že síly mé a dlouhodobá studia schopny jsou abych provedl na svém modelu sv. Václava změny a úpravy, které nejen v dobrozdání slovutných odborníků naznačeny jsou, ale které i sám ve snaze po zdokonalení za vhodné uznávám.

Za tou příčinou prosím dále o laskavé sdělení své části dobrozdání znaleckého, která o práci mé jedná. “

179) Dopis Bohuslava Schnircha redakci Národních listě, nedatováno, asi 1895, koncept, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„Zasláno

Slavná redakce

Jsa toho náhledu, že má vůle dáti každé jednání v záležitosti soutěží, hlavně uměleckých, absolutní neskromnost a že není správné mlčením pomíjeti případy, kde toto přesné stanovisko zachováno nebylo dovoluji si žádati slavnou redakci o laskavé uveřejnění řádků, jimiž ve známost má ... případ již proto důležitý, že týká se jedné z nejvážnějších konkurencí našich, během posledních desetiletí.

Odhodlal jsem se po zralém uvážení přes osobní své účastenství ku projevu tomu, proto, že považuji mlčení v takových věcech za nejzpůsobilejší ku podporování dalších nepřístojností v budoucnosti, čímž by konečně během času zdravé zařízení konkurence u nás ad absurdum uvedeno býti mohlo. Mimoto odehrál se případ o nějž tu jde, v kruhu úzkém, jen mezi slavným aby někdo jiný, povolanější ve věci se pronesl, čímž snad dostatečně odůvodněno, proč si u věci veřejné diskuse nastoliti jest.

... Na základě lokálky „Socha sv. Václava“ v NL dne 22. 5. t. r. uveřejněné, ku které tímto poukazuji, podal jsem ku slavnému Zemskému výboru následující žádost.

Velesl. výbor Zemský Království českého

Asi v polovici července došlo mne od slavného Zemského výboru následující odpověď, zároveň s úpisem oné části dobrozdání znaleckého, která posudek mého projektu obsahuje, kdežto důležitější část dobrozdání, některé úvahy znalců v příčině dalších kroků ve věci té zaznamenány jsou v opise doručena mi nebyla.

V sezení zemského sněmu Království českého dne v ukončení záležitosti pomníku sv. Václava definitivně mohu tudíž o té věci konečně pronésti své mínění, aniž by stihnout mne mohla výčitka, že veřejně domáhám se prospěchu. “

180) Záznam vzpomínek dcery Bohuslava Schnircha, Míly Birmbaumové-Boučkové, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„... Můj otec dozvěděl se z novin o soutěži teprve měsíc před ukončením soutěžní lhůty a rozhodl se, že bude konkurovat. Nehleděl na krátkost zbývajícího času a ujal se s takovým napětím veškerých sil provedení tohoto čestného úkolu, že tím i své zdraví ohrozil a tak podařilo se mu na samém kraji možností předložiti dílo, plně vyjadřující nadšení a lásku k českému národu ...

10. 12. odeslal soutěžní sochu do musea, kde návrhy byly vystaveny pod heslem „Araceli“ ...

Tatínek zobrazil sv. Václava jako českého knížete, žehnajícího vztaženou rukou národu, dle legendy, která říká, až bude našemu národu nejhůře, vyjede sv. Václav z Blaníka v čele svých rytířů a povede svůj národ k politické samostatnosti.

Při soutěžním jednání porota rozhodla, aby oba umělci provedli na modelu určité změny, ovšem budou-li s tím souhlasit. Zemský výbor to měl oběma umělcům sdělit, opravené projekty znova při nové soutěži, touž jury posoudit a pak teprve rozhodnout zda provede pomník definitivně.

Bohužel nestalo se tak. Na nátlak nejmenované osoby, která věnovala na pomník 15 000 zl., ale jen v tom případě, když definitivní provedení svěřeno bude J. Myslbekovi. [Na rukopise vzpomínek je připsána glosa: „byl to Hlávka Sv. “. ]

Myslbek vyzván byl předělat a opravit určité vady. Schnirch vyzván nebyl. Byl úplně ignorován. Pochopitelně byl tatínek roztrpčen a uražen poslal „zasláno“ do NL, pres. Hlávkovi, psal na ministerstvo do Vídně, na místodržitelství - bez ohlasu

Konečně 1900 místodržitelství v Praze žádá přibl. rozp., ale než došlo k bližšímu jednání, tatínek umírá v 56 letech roku 1901. “

181) Dopis Bohuslava Schnircha Zemskému výboru, 28. 5. 1895, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„ ... B. Schnirch, sochař na Král. Vinohradech, Mikovcova ul. 548 žádá, aby vyzván byl zároveň s p. ředitelem Myslbekem na provedení oprav a změn na soše sv. Václava dle dobrozdání znaleckého, a aby toto dobrozdání sděleno bylo. “

182) Dopis Zemského výboru Bohuslavu Schnirchovi, 3. 7. 1895, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„... nelze vyhověti, abyste od Zemského výboru vyzván byl, spolu s ředitelem Myslbekem ku provedení oprav a změn na modelu dle dotyčného dobrozdání od znalců podaného“

183) Dvořáková Z. : Josef Václav Myslbek, Praha 1979, str. 210-211

184) Kritika otevřeného dopisu Schnircha Hlávkovi, Čas, 22. 2. 1896

„Ze společnosti umělecké Velectěná otázka „Mladé Plzně“ Přichází naivně se „záhadou“ z Prahy

Ptá se „Proč prý nebylo pro sochu sv. Václava na Václavském nám. v Praze použito modelu Schnirchova, jenž prý byl vloni označen nestrannou kritikou za nejlepší. Na to smělý časopis drze a nešetrně píše o slavném českém mistru Myslbekovi a jeho modelu sochy svatováclavské. Patrně v ochranu onoho jakéhosi pana Schnircha. Hleďme, zač pak medle? nebylo už dost šlechetné, že tomuto mladému pánovi [(pozn. Schnirch byl o 3 roky starší než Myslbek)] připadla také polovice první ceny a že slavný mistr Myslbek vůbec (ó vznešenosti) se s ním o ni dělil? Co pak je pan Schnirch proti Myslbekovi? Dřel se snad se svou myšlenkou tak lopotně znova a znova jako se dřel a ještě bude dřít slavný mistr Myslbek? Udělal snad pan Schnirch postupem času za svého původního sv. Václava něco jiného, jako slavný mistr Myslbek?

Mladá Plzeň píše, že prý Myslbek vytvořil třetího svatého Václava a ten je ze všech nejslabší, prý je pochybná práce pochybných kompromisů, prý je na něm příliš patrno, že byl pracován pod těžkým vlivem cizích mocností, prý se Myslbek nutil všechno možné, aby vyhověl všem soukromým pokynům a návrhům, ale ten třetí sv. Václav prý není jen klidný, nýbrž prý přímo nehybný (oh ti buřiči), má snad socha jezdit po Václavském náměstí?“

185) Dvořáková Z. : Josef Václav Myslbek, Praha 1979, str. 218

Otázka umístění sochy však nebyla skutečně vyřešena ještě ani v roce 1907. Vyskytly se názory, že umístění pomníku na Václavském náměstí je nešťastné, protože Václavské náměstí je vlastně ulice zakončená budovou Musea s figurálně vyzdobenou rampou. Vizuální dojem z musejní budovy utrpí postavením pomníku, protože zakryje více než polovinu pohledu. Pod vlivem těchto diskusí Myslbek s architektem Dryákem prověřuje vhodnost umístění pomníku pomocí maket v horní i dolní části Václavského náměstí.

(Tuto situaci zachytil anglický spisovatel Jerome Klapka Jerome v knize Tři muži na toulkách. )

186) Dopis Bohuslava Schnircha ministerstvu kultury a vyučování, 28. 9. 1899, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„Veleslavné C. K. ministerstvo kultury a vyučování

V hluboké úctě podepsaný B. Schnirch, sochař, provedl pro korekci na pomník sv. Václava v Praze r. 1895 vypsanou model. Model ten vyznamenán byl jurou při soutěži té rozhodujícím tím způsobem, že přiřknuta mu byla zároveň s modelem proslulého sochaře Prof. J. Myslbeka polovina 1. a 2. ceny, (tak, že jednohlasně obě uvedené práce jako rovnocenné byly uznány. (Ano zmínění jurou odborníci uznali z předvedeným prací za hodny ceny první a konfrontovali se pak s míněním ostatní jury a přistoupili na rozdělení ohodnocení.

Týž model jezdecké sochy sv. Václava zaslán byl tyto dny na požádání výstavy komitétu v Praze s kolekcí českých uměleckých děl do Vídně, aby vystaven byl na umělecké výstavě rakouské v Petrohradě a v Moskvě, která Císařskou ruskou společností pro umění pořádána bude.

Vloživ do modelu toho, který za přední výtvarné snahy umělecké pokládám, pokud tehdyť lhůta dovolovala vše co láska a pieta k mému povolání dlouholetá studie, neúmorná píle a dlouhá snaha po dokonalosti práce mé umělecké individualitě poskytly musím si s nejhlubším politováním uvědomit, že výsledek nerovná se vynaloženému snažení. Práce ta není dohotovena tak, jak poroučí má snaha žádá a mimo to zůstal model v takovém materiálním provedení, jaký naprosto žádné záruky neposkytuje, že píle a snahy v něm složené trvale zachovány budou.

Byl bych velmi rád, o své újmě a svým nákladem dílo to dokončil a v materiálu trvanlivém reprodukoval. Avšak žel, postavení umělce, který nemaje zabezpečených důchodů jaká stolice učitelská neb přímý pevný úřad poskytuje, jedině prací rukou svých nucen jest sobě a rodině obživy nedobývati, není takové, aby jeden neb dva roky mohl vynaložiti na práci jakoukoliv bez výtěžku, byť i sebeinteresantnější snaha jej k tomu poháněla.

Nezbývalo by tudíž, než vzdát se krásných sně na zachování přední práce a jaksi díla nejnadanějšího - kdyby nebylo jedné možnosti, ku které veškeré mé naděje se připínají.

... Přeslavné CK ministerstvo kultury a vyučování račiž poskytnouti milostné podpory své v dokonale podepsanému, aby svrchu uvedené dílo, model pomníku sv. Václava náležitě propracovati a v materiálu trvalém v některém ústavu veřejném neb v kurii umělecké postavili a tím dúkaz své snahy ve službě výtvarného umění podati mohl. “

187) Dopis C. K. místodržitelství v Čechách Bohuslavu Schnirchovi, 28. 1. 1900, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

C. K. místodržitelství v Čechách

V Praze dne 28. 1. 1900 (dodáno 10. 2. 1900)

„Vaše Blahorodí!

Vzhledem k žádosti Vašeho Blahorodí za povolení státní podpory k provedení modelu sochy sv. Václava žádá místodržitelství Vaše Blahorodí následkem výnosu C. K. ministerstva záležitostí duchovních a vyučování ze dne 5. ledna 1900 č. . 29501 a i 1899, abyste sem předložil rozpočet nákladů práce Vaším Blahorodím zamýšlené a podrobné vypsání způsobu jakým zmíněného modelu použito býti má k zřízení trvalého díla.

Za místodržitele

podpis nečitelný“

188) Dopis C. K. místodržitelství v Čechách Bohuslavu Schnirchovi, 24. 2. 1900, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„Veleslavné C. K. místodržitelství v Praze

Veleváženým výnosem svým ze dne 28. 1. 1900 č. . 9984, dodaným dne 10. února t. r., ráčilo veleslavné C. K. místodržitelství vyznati v úctě podepsaného, aby se vzhledem ku jeho žádosti ku vysokému C. K. ministerstvu kultury a vyučování, za povolení státní podpory ku provedení modelu pomníku sv. Václava, předložil rozpočet nákladu práce jím zamýšlené a podrobné popsání způsobu, jakým zmíněného modelu použito býti má ku zřízení trvalého díla.

Vyhovuje se co nejochotněji váženému vyzvání tomu, prosím především za prominutí, že teprve dnes mohu dotyčný elaborát předložiti následkem nezbytného, pečlivého šetření, jakož i opatřování různých dat, což vše nezbytně bylo nutno, abych svědomitě úkolu svému dostáti mohl.

Pokud se týče zamýšlené práce svrchu uvedené, nese se touha má tím směrem, aby model v téže velikosti, ve které při konkurenci r. 1894 proveden a cenou poctěn byl, znova prostudována vypracován býti mohl tak, aby v bronzu litý a cizelovaný, v některé umělecké sbírce neb galerii nalézti mohl místa trvalého.

Rozměry dotyčné, asi polovina životní velikosti, jsou k účelu takovému přiměřeny a možno zde obmeziti se na vytčení těchto hlavních měr:

1. Výška sochy sv. Václava (stojící) m 0. 75

2. Výška koně m 0. 72

3. Délka trupu koně m 0. 67

4. Výška jezdce i s koněm a s plintou m 1. 25

5. Výška reliéfu na podstavci m 0. 40

6. Délka reliefu kolem podstavce úhrnem m 3. 44

7. Rozměry dolejšího stupně podstavce m 2. 00 délky v m 1. 50 šířky

8. Výška celého modelu i s podstavcem úhrnem m 2. 30

Při novém provedení modelu bude však nezbytno, aby zejména při architektuře byly původní míry pozměněny natolik, kolik třeba bude ku docílení náležitého souladu celku, ovšem při zachování téhož základního měřítka.

Postup práce, vypočtené asi na 1 až 2 roky, byl by v případě blahovolného povolení státní objednávky asi následující:

1. Bude především nutno zakotviti, za součinnosti některého vynikajícího architekta, nový nákres architektury podstavce, na základě zkušenosti při prvém modelu nabytých. Zejména podklad pro reliefy musí býti o něco vyšší a propilování římsové o něco bohatší a jemnější.

2. Dle tohoto nákresu bude proveden celý podstavec plasticky, jako podklad pro figurálu modelu.

3. Na tomto modelu podstavce bude modelována dle architektonických studií propracován relief, představující přední alegorickou skupinu a přibližně 20 jezdeckých postav kolem.

4. Na to bude provedena studie koně dle přírody hned ve státním hřebčinci na Panenské, nebo v zemské jízdárně.

5. Dle této studie bude vypracován model koně a rovněž i jezdce dle přírody a studií archeologických a celá socha sv. Václava pečlivě provedena a pak, jakož i relief do sádry odlita. Odevšeho budou zhotoveny odlitky, původní, kontrolní.

6. Sádrové odlitky původní budou na to pečlivě vyvedeny v sádře a upraveny jako modely pro odlití do bronzu.

7. Na to budou dodány slévárně, odlity do bronzu a pečlivě ciselovány.

8. Model architektury bude pak znovu revidován, přiměřeně opraven a dle nového definittivního výkresu bude z hruškového, na způsob ebenu impregnovaného dřeva, proveden podstavec, na který pak bronzové odlitky budou montovány, byvše napřed přiměřeně patizovány. Tím bude celé dílo dohotoveno.

Rozpočet výloh na veškeré zde uvedené práce dovoluji si po podrobném vyšetření předložiti.

Ad 1.

Výkres architektury, honorář architekt atd.

60 zl.

Ad 2.

Model architektury v sádře a dřevu

90 zl.

Ad 3.

Model reliefu dl. m. 3. 44, výš. m. 0. 4

800 zl.

Ad 4.

Studie koně dle přírody a drát. Výlohy

400 zl.

Ad 5.

Model jezdecké sochy sv. Václava

2 000 zl.

Ad 6.

Sádrové odlitky původní a kontrolní

130 zl.

Ad 7.

a) bronzový odlitek j. sochy ciselovaný

1 500 zl.

b) „ “ relief ciselovaný

600 zl.

Ad 8.

Dřevěný podstavec, montování atd.

160 zl.

úhrnem celý náklad

5740 zl.

Jeví se tudíž celkový náklad na dílo to obnosem 11 480 Korun.

Pokud se týče účelu díla toho, dovoluji si vnésti skromné mínění své v tom smyslu, že by snad mohlo býti umístěno v galerii vlasteneckých přátel umění, v Rudolfinu, v němž posud žádné dílo podepsaného se nenalézá, a že by také při velkých zahraničních výstavách v oddělení pro rakouské umění, mohlo býti použito. Tak jako na letošní výstavě světové v Paříži několik prací českých umělců z téže galerie vystaveno bude.

V hluboké úctě oddaný

Boh. Schnirch

sochař

V Praze dne 24. února 1900“

189) Dopis Moderní galerie Robertě Schnirchové, 15. 7. 1910, archiv Národní galerie Praha, fond Moderní galerie, AA 1327

„... Milostivá paní

český odbor kuratoria Moderní galerie království českého usnesl se dne 9. t. m. přijmouti Vaši nabídku ke koupi Schnirchova konkurenčního modelu svatého Václava s vlysem v sádře s právem odlíti model v bronzu a smontovati s původní konfigurací pomníku. Kupní cena obnáší 3 000 K. “

190) Moderní galerie založená roku 1902 jako sbírka současného umění českého a německého, roku 1942 přešla k Národní galerii

191) Plagiát Schnirchova sv. Václava v Americe, Lidové noviny, 24.11.1921 ročník 29 č. 588 ranní vydání str. 7
(vedle inzerátu na kožešiny)

192) tamtéž

193) tamtéž

194) Dopis Josefa Jurky Václavu Plačkovi, 4. 9. 1921, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„Chicago

Ctěný příteli. Přiloženě prosím naleznete zprávu o Jurečkovi která podrobně udává celou aféru stran Vašeho přání a informaci téhož případu. Co nejdříve pak Vám zašlu Dr. Boučka dopis, a vše jako první zprávy, obrázky a. p.

Nevím ovšem určitě, ale soudím, že onen Turečka je dle našeho lupičem cizích myšlenek. Ostatně, jak blíže seznáte z přiložené zprávy byly již učiněny kroky by celý případ byl objasněn správně a pravdě a poctivé zásluze bude sjednána satisfakce ... “

195) Dopis Václava Plačka (New York) MUDr. Bohumilu Boučkovi, 10. 9. 1921, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„... jak z přiloženého výstřižku seznáte, byla veřejnost dopisem Vašeho pana syna, který jsem též panu Jurkovi zaslal, chicagská veřejnost pobouřena a jak se dočtete, jest již model Turečkův na cestě do Prahy by byl od odborníků souzen, zdali jest to plagiát Schnirchův nebo ne a já pevně doufám, že se paní Schnirchové dostane zadostiučinění. Dnes jsem byl u paní Jurkové a ukázal jsem ony fotografie, četl jsem i jejím dcerám zprávu z novin z Chicaga a všechny měly radost, že to strýček tak vše dobře vyřešil ... “

196) Dopis Václava Plačka (New York) MUDr. Bohumilu Boučkovi, 31. 10. 1921, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974, karton 5

„... Jak asi víte zaslal mne pan syn lékař své a paní Schnirchové o té aféře Jurečkovi s přiloženými vzorkamy modelu sv. Václava a jiných. Zaslal jsem vše hned příteli Jurkovi do Chicaga a v pátek obdržel jsem odpověď s přiloženým výstřižkem z novin ... “

197) Plagiát Schnirchova sv. Václava v Americe, Lidové noviny, 24. 11. 1921

ANG	Archiv Národní galerie v Praze, pozůstalost Bohuslava Schnircha
Květ	Květ Jan: Mládí a umělecké počátky Bohuslava Schnircha a jeho podíl na stavbě Národního divadla in: Zdeňku Nejedlému československá akademie věd (Sborník k sedmdesátým pátým narozeninám), str. 539-557
NG	Národní galerie v Praze
PM	Polabské muzeum v Poděbradech
Seznam posmrtné výstavy	Seznam posmrtné výstavy děl Bohuslava Schnircha akademického sochaře pořádá Krasoumná jednota v Praze 1901, úvod prof. V. J. Dušek
Seznam prací a děl	Seznam prací a děl Bohuslava Schnircha v majetku paní Roberty Schnirchové, archiv Národní galerie Praha, pozůstalost Bohuslava Schnircha, AA 2974
Toman	Toman Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců II., třetí značně rozšířené vydání, Praha 1950

*	označuje pomocné modely
†	označuje díla, u kterých není uvedeno umístění
	rozměry jsou uvedeny v cm

1.	† Psyché (1866)	(dopis B. Schnircha bratrovi, 11. 4. 1866, ANG AA 2974)
2.	Náhrobek Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše (1866)	Olšanské hřbitovy, na kamenném obelisku bronzový portrét a sokol (arch. J. Schulz)
3.	† Spravedlnost (1867)	(dopis B. Schnircha bratrovi, 22. 11. 1866, ANG AA 2974)
4.	† Šermíř (1866) v. 100	(dopis B. Schnircha bratrovi, 22. 11. 1866, ANG AA 2974)
5.	† Sv. Jiří (1867)	(dopis B. Schnircha bratrovi, 11. 1. 1867, ANG AA 2974) „vyvést ve větším měřítku v 1/2 životní velikosti“
6.	Náhrobek K. Havlíčka Borovského (1867)	Olšanské hřbitovy bronzový medailon, průměr asi 50
7.	† Poprsí Jindřicha Fügnera (1867) bronz	(dopis B. Schnircha bratrovi, 22. 3. 1867, ANG AA 2974)
8.	† Jindřich Fügner (1868) bronz životní velikost pro Sokol	(dopis B. Schnircha bratrovi, 10. 5. 1868, ANG AA 2974)
9.	† Pomník Josefa Jungmanna (1868) model (neprovedeno), bronz, žulový podstavec, v. 10 stop	(dopis B. Schnircha bratrovi, 26. 1. 1868, ANG AA 2974)
10.	† Mistr Jan Hus (1869)	Praha, Betlémské nám. 7, před rekonstrukcí 1950 - 1952 k pětisetletému výročí Umělecká beseda objednala u Schnircha medailon osazený na domě
11.	† Amazonka (asi 1869)	(dopis B. Schnircha bratrovi, 9. 1. 1870, ANG AA 2974)
12.	† Prometheus (1870) skoro v životní velikosti	(dopis B. Schnircha bratrovi, 14. 4. 1870, ANG AA 2974)
13.	† Relief z Iliady (1870)	(vlastní životopis B. Schnircha, ANG AA 2974
14.	† Boj Amazonek (1870) bronz?, v. 105	(dopis B. Schnircha bratrovi, 3. 10. 1870, ANG AA 2974)
15.	Achilles a Hektor (1870)	sádra, tmavá patina, relief, dřevěný rám 118, 5x227, PM U 1710
16.	Zápas Hérakla se lvem (1870)	sádra, tmavá patina, v. 31, 3, PM U 1691
17.	Na lovu (asi 1870) sádra barevná, relief 38, 5x39,	vpravo dole B, PM U 1711
18.	† Léda (1870) v. životní	(vlastní životopis B. Schnircha, ANG AA 2974)
19.	† Poprsí prof. Straky (1870) karrarský mramor, v. životní,	(vlastní životopis B. Schnircha, ANG AA 2974)
20.	Jan Žižka (1870)	sádra, šedá patina, v. 31, 8, PM U 1697
21.	† Vlaslav a Kruvoj (1871)	relief, (květ, Toman)
22.	† Oběť Vojmírova (1871) relief,	(Květ)
23.	† Libušin soud (1871) relief	(Toman)
24.	Herkules (asi 1872)	sádra, šedohnědá patina, v. 85, PM U 1705
25.	Herkules (asi 1872)	sádra, patina, v. 85, NG P 2309
26.	Herkules (asi 1872) bronz, v. 84	na podstavci vzadu LIL ZUKOV, PM U 1706
27.	† Římanka (1871-3)	datování odvozeno ze Schnirchova pobytu v Itálii (Toman)
28.	Michelangello - Den (1871-3)	sádra, v. 57, 6, PM u 1911 datování odvozeno ze Schnirchova pobytu v Itálii
29.	Michelangello - Noc (1871-3)	sádra, v. 56, PM u 1910 datování odvozeno ze Schnirchova pobytu v Itálii
30.	Spodní polovina Michelangellova Davida (1871-3)	sádra, hnědá patina, v. 32, PM U 1906 datování odvozeno ze Schnirchova pobytu v Itálii
31.	Hlava Dia (1871-3)	sádra, okrová patina, relief 33, 5x30, 5, Pm U 1712 datování odvozeno ze Schnirchova pobytu v Itálii
32.	Zápas puttů na mořských koních (1871-3)	sádra, šedá patina, relief 11x44, PM U 1713 datování odvozeno ze Schnirchova pobytu v Itálii
33.	Dekorativní relief s puttem (1871-3)	sádra, tmavá patina, relief 7, 3x14, 8, PM U 1714 datování odvozeno ze Schnirchova pobytu v Itálii
34.	Čtyřspřeží (1871-3)	sádra, černá patina, relief 29, 5x30, 3, PM U 1715 datování odvozeno ze Schnirchova pobytu v Itálii
35.	Genius (1871-3)	sádra, tmavá patina, v. 38, PM U 1709 datování odvozeno ze Schnirchova pobytu v Itálii
36.	Gladiátor (1871-3)	sádra, šedozelená patina, v. 91, 5, PM U 1703 datování odvozeno ze Schnirchova pobytu v Itálii
37.	Cestou do trhu - studie (1871-3)	sádra, světlá patina, v. 16, PM U 1693 datování odvozeno ze Schnirchova pobytu v Itálii
38.	Stojící žena (1871-3)	sádra, šedozelená patina, v levé ruce dřevěné zrcadlo v. 86, 5, PM U 1694 datování odvozeno ze Schnirchova pobytu v Itálii
39.	Bakchantská scéna (1871-3)	terakota, šedá patina, v. 38, PM U 1695 datování odvozeno ze Schnirchova pobytu v Itálii
40.	Bacchus na pardálu, 1872	sádra, tmavá patina, v. 78, na levé přední tlapě B. S. 1872, PM U 1692
41.	Psyché (1872)	sádra, světlá patina, v. 60, 5, PM U 1699
42.	Kleopatra (1872)	sádra, světlá patina, v. 57, PM U 1700
43.	Kleopatra (1872)	sádra, světlá patina, v. 57, PM U 1701
44.	Kleopatra (1872?)	sádra, patinovaná bronzem, v. 57?, PM U 1702
45.	† Pomník Jana Žižky pro Tábor (1872-3)	skica, neprovedeno, (dopisy M. Tyrše B. Schnirchovi, 1872-1873, ANG AA 2690 - AA 2691)
46.	Výzdoba mlýnské kolonády (1873-1876)	Karlovy Vary, arch. Josef Zítek, ornamentální výzdoba, alegorie měsíců

Výzdoba Národního divadla (1868-1883), Praha, Národní třída arch. Josef Zítek, arch. Josef Schulz, novorenesance
I. Vnější výzdoba (1873-1878)
A)
47.	Apollon a 9 múz (1878)
48.	Kaliope (1882)	atika, pískovec, v. asi 215
49.	Kaliope (1876)	Chrudim (zakoupena po požáru), pískovec, v. asi 215
B) Trigy
50.	Trigy	1. soutěžní návrh (1873), Staroměstská radnice, sádra?
51.	Trigy	2. model (1875), nezvěstný, sádra?
52.	Trigy	3. pomocný model (1880), Hořické muzeum? sádra?
53.	Trigy	4. provedení (1881), shořely při požáru, sádra
54.	Trigy	5. model (1891), sádra, v. 193, NG P 744 model (1891), sádra, v. 195, NG P 743
55.	Trigy	6. přepracovaný model - Eduard Halman, František Rous, Ladislav Šaloun (1909), bronz, v. 61, NG P 8208
57.	Trigy	Přepracovaný model - Eduard Halman, František Rous, Ladislav Šaloun (1909), bronz, v. 62, NG P 630
58.	Trigy	7. konečné provedení - Eduard Halman, František Rous, Ladislav Šaloun (1911), boční pylony, bronz, monumentální
59.	* Viktorie, studie - ruce chybí (1873-1881)	sádra, šedá patina, v. 48, 5, PM U 1722
60.	* Viktorie, studie - spodek nepropracovaný (1873-1881)	sádra, šedá patina, v. 43, PM U 1723
61.	* Viktorie, studie - na korbě vozíku (1873-1881)	sádra, tmavá patina, v. 60, PM U 1724
62.	* Viktorie, studie - částečně vymodelovaná (1873-1881)	sádra, tmavě hnědá patina, v. 60, PM U 1725
63.	* Studie koňské hlavy s ohlávkou (1873-1881)	sádra, šedá patina, v. 29, PM U 1726
64.	* Studie koňské hlavy s částí hřbetní, s ohlávkou a sedýlkem (1873-1881)	sádra, šedá patina, v. 48, PM U 1727
C) Symboly stavitelských řemesel, cvikly dveří do vestibulu - modely
65.	* Emblém malířství	sádra, okrově šedá patina, relief 29x29, PM U 1724
66.	* Emblém architektura	sádra, okrově šedá patina, relief 28, 5x28, PM U 1725

D) Masky symbolizující dramatické umění
68.	Dionýsovy hry	pískovec, klenáky oblouků portiku
69.	Řecká tragedie a komedie	pískovec, klenáky oblouků portiku
70.	Římské drama	pískovec, klenáky oblouků portiku
71.	Renesanční hra	pískovec, klenáky oblouků portiku
72.	Středověká hra	pískovec, klenáky oblouků portiku
73.	Moderní opera	pískovec, klenáky oblouků portiku
74.	Moderní drama	pískovec, klenáky oblouků portiku
E) Masky symbolizující formy dramatu
75.	Salonní veselohra
76.	Činohra z lidu
77.	Klasické drama
78.	Historické drama
79.	Idylické drama	pískovec, klenáky lodggie
80.	* Maska (asi 1880)	sádra, v. 17, NG P 3860
81.	* Maska (asi 1880)	sádra patinovaná, v. 15, NG P 3861
F) Alegorie dramat
82.	Orfeus
83.	Idyla a tanec
84.	Vznik dramatu
85.	Řecké drama a komedie
86.	Římské drama a komedie
87.	Středověká hra rytířská a církevní
88.	Romantická opera
89.	Romantická činohra
	Realistická činohra	pískovec, cvikly lodggie
G) Modely
90.	* Pravý cvikl (pololežící pěvec s lyrou)	sádra na dřevěné konstrukci, potažené pytlovinou, relief, 86x72, PM U 1728
91.	* Pravý cvikl (pololežící žena s vlasy v ruličkách)	sádra na dřevěné konstrukci, potažené pytlovinou, relief, 84x77, PM U 1729
92.	* Pravý cvikl (pololežící kudrnatý chlapec v lehkém šatu)	sádra na dřevěné konstrukci, potažené pytlovinou, relief, 87x74, PM U 1730
93.	* Pravý cvikl (pololežící mladík s vlnitými vlasy v pruhované kamizole a jezdeckých botách)	sádra na dřevěné konstrukci, potažené pytlovinou, relief, 84, 5x80, PM U 1871
94.	* Pravý cvikl (pololežící nahá žena, z části zakryta kůží)	sádra na dřevěné konstrukci, potažené pytlovinou, relief, 90x70, PM U 1732
95.	* Pravý cvikl (pololežící jinoch ve zbroji a plášti)	sádra na dřevěné konstrukci, potažené pytlovinou, relief, 89x73, PM U 1733
96.	* Levý cvikl (pololežící dívka s vlnitými vlasy)	sádra na dřevěné konstrukci, potažené pytlovinou, relief, 88x72, PM U 1734
97.	* Levý cvikl (pololežící děvče v lehkém šatě)	sádra na dřevěné konstrukci, potažené pytlovinou, relief, 84x70, PM U 1735
98.	* Levý cvikl (anděl)	sádra na dřevěné konstrukci, potažené pytlovinou, relief, 88x77, PM U 1736
99.	* Levý cvikl (pololežící oblečené děvče s dvěma copy)	sádra na dřevěné konstrukci, potažené pytlovinou, relief, 80x71, PM U 1737
100.	* Levý cvikl (pololežící jinoch s dlouhými vlasy v šupinaté zbroji)	sádra na dřevěné konstrukci, potažené pytlovinou, relief, 85x70, PM U 1738
101.	* Levý cvikl (pololežící zahalená dívka)	sádra na dřevěné konstrukci, potažené pytlovinou, relief, 85x77, PM U 1739
H)
102.	Figurální a ornamentální symboly rozličných dob dramatického umění, pískovec, vlys před hlavní římsou
I)
103.	Cyklus symbolizující zpěvohru, pískovec, chodba do Divadelní ulice
J)
104.	Postavy amoretů a ornamenty, pískovec, vlysy na pylonech a obou průčelích
K)
105.	Výzdoba dubovými a vavřínovými věnci, pískovec, okenní cvikly z nábřežního průčelí
L)
106.	Festony, štíty a znaky zemí českých a Pegas, pískovec,
107.	Okenní vlysy místností královské lóže
108.	* Český lev (asi 1880)	sádra, tmavá patina, relief 21x20, PM U 1776
II. vnitřní výzdoba (1873-1883)
A)
109.	Vlys na hlavní římse proscenia: Vavřínový darus - pohled nápisu Národ sobě
110.	9 medailonů múz, průměr asi 60
B)
111.	Tympanon štítu nad jevištěm (1883)
112.	* model (1882)	sádra, v. 91, š. 248, NG P 3849
C) Výzdoba královské lóže
113.	14 medailonů - 12 měsíců, den, noc (1883)
114.	* modely 14 medailonů (1883)	sádra, světlá patina, relief, průměr 36 -37, PM U 1755 - U 1768
115.	Karyatidy
D) Ornamentální výzdoba
116.	* Panel s královskou korunou	sádra, šedá patina, relief, 40x40, PM U 1777
E) Výzdoba stropu
F) Veškerá dekorativní výzdoba budovy
117.	* Karyatida	sádra barevná, v. 75, 8, PM U 1740
118.	* Karyatida	sádra barevná, v. 76, PM U 1741
119.	* Karyatida	sádra a dřevo, v. 207, 5, PM U 1742
120.	* Konzola s dívčí hlavou	sádra, žlutohnědá patina, v. 14, 5, PM U 1743
121.	* Konzola s dívčí hlavou	sádra, tmavá patina, v. 48, PM U 1744
122.	* Konzola s tragickou maskou	sádra, tmavá patina, v. 44, PM U 1745
123.	* Konzola s maskou	sádra, tmavá patina, v. 44, PM U 1746
124.	* Konzola s maskou	sádra, zčernalá, v. 44, PM U 1747
125.	* Maska satira	sádra, šedá patina, v. 37, PM U 1748
126.	* Dvojice masek	sádra, hnědá patina, v. 16, PM U 1749
127.	* Maska	sádra, tmavá patina, v. 47, PM U 1750
128.	* Maska	sádra, světlá patina, v. 48, PM U 1751
129.	* Maska	sádra, světlá patina, v. 37, PM U 1752
130.	* Ženská maska (léto?)	sádra, světlá patina, v. 32, PM U 1753
131.	* Ženská maska (podzim?)	sádra, světlá patina, v. 34, 5, PM U 1754
132.	* Medailon (na zádech orla lehce zahalené děvče)	sádra, tmavěšedá patina, relief, průměr 34, 3 PM U 1769
133.	* Medailon (na delfínu jedoucí chlapec)	sádra, tmavě šedá patina, relief, průměr 34, 3 PM U 1770
134.	* Medailon (alegorická hlava)	sádra, šedohnědá patina, relief, průměr 65, PM U 1771
135.	* Štítek s kastanětami	sádra, tmavěšedá patina, relief, 23x18 PM U 1772
136.	* Štítek se syrixem	sádra malovaná, relief, 23x18, PM U 1773
137.	* Zpěv, Hudba, Tanec, vlys	sádra, světlešedá patina, relief, 30x84 PM U 1778
138.	* Dekorativní výplň dveří	sádra, šedá patina, relief, 60, 5x34, 5, PM U 1779
139.	* Dekorativní panel	sádra, šedá patina, relief, 50, 5x32, 5, PM U 1780
140.	* Čtvercová výplň	sádra, barevná patina nebo terakota, relief, 19x18, 7, PM U 1781
141.	* Dekorativní panel	sádra, šedá patina, relief, 29x44, PM U 1782
142.	* Dekorativní panel s gryfem	sádra, šedá patina?, relief, 49x22, PM U 1783
143.	* Ornamentální výplň	sádra, šeděokrová patina, relief, 110, 5x29, 5, PM U 1784
144.	* Ornamentální výplň kruhová, sádra	šeděokrová patina, relief, průměr 30, 5, PM U 1785
145.	* Křídlo s gryfem	sádra, světlá hlinka, d. 60, 5, š. 36, 5, PM U 1786
146.	* Volutové křídlo s hlavičkou	sádra, světlá hlinka, d. 58, 5, š. 38, 5, PM U 1787
147.	* Výplň nad obloukem (geniové)	sádra, tmavošedá patina, relief, 55, 5x48, 5, PM U 1789
148.	* Výplň nad obloukem (vznášející se jinoch)	sádra, šedá patina, relief, 53x41, PM U 1790
149.	Dekorativní panneau s hudebním zátiším I (1873-1881)	sádra kolorovaná, relief, 36x12, 5, NG P 3980
150.	Dekorativní panneau s maskou II (1873-1881)	sádra kolorovaná, relief 36x13, 5, NG P 3981
151.	Dekorativní panneau se šalmají (1873-1881)	sádra kolorovaná, relief 39x12, NG P 3982
152.	Dekorativní relief s vodní vílou a dvěma putti (1873-1881)	sádra, 60x104, NG P 3983
153.	Amazonka na lovu (1874)	sádra okrově šedá, v. 30, 5, PM U 1694
154.	† Jan Žižka z Trocnova v polském kroji (1874)	Květ
155.	Ctirad a Šárka (asi 1874)	sádra, tmavá patina, v. 43, 3, PM U 1696
Dům BOHUSLAVA SCHNIRCHA (1875), Praha, Mikovcova 5, arch. Antonín Wiehl, arch. Jan Zeyer, novorenesance
	kašna se sochou Merkura
	vlys s antickými výjevy
	stylizované ornamenty s putti a Pegasy mezi jednotlivými patry

156.	† Poprsí Otylie Sklenářové-Malé (1877)	bronz?, v. životní, (deník B. Schnircha 1878, ANG AA 3059)
157.	Pamětní deska Vítězslava Hálka (1876)	Praha, Palackého ul.
158.	* medailon Vítězslava Hálka	sádra, tmavá patina, relief, průměr 54, 5, PM U 1891
159.	Poprsí Jana Žižky z Trocnova, 1877	sádra, tmavá patina, vyztužené dřevem, v. 97, vlevo dole S 1877, PM U 1898
160.	† Náhrobek Aničky Birnbaumové (1877)	majetek Donalda Payna, Poděbrady, (ústní informace dr. Jany Hrabětové, pracovnice PM)
161.	Poprsí Karla IV. (1878)	bronz, v. životní, Praha, radnice na Vinohradech
162.	† Dívka s holoubkem (před 1879)	(dopis Emanuela Balcara Bohuslavu Schnirchovi 5. 7. 1887 ANG AA 2974)
163.	Náhrobek rodiny Bohuslava Schnircha (1879)	pískovec, asi 70x150x 70, Praha, Olšanské hřbitovy
164.	† Amazonky (1879)	sádra?, relief, (deník B. Schnircha 1879, ANG AA 3059)
165.	† Kentaur (1880)	sádra?, relief, (deník B. Schnircha 1880, ANG AA 3059) (Toman)
166.	Náhrobek Jaroslava Golla (1880)	(deník B. Schnircha 1879, ANG AA 3059)
VÝZDOBA OBECNÍ ŠKOLY Praha, Na Rejdišti, portál
167.	Jan Ámos Komenský a Tomáš Štítný ze Štítného (1880)
Pomník Vítězslava Hálka a další pomníky
168.	Poprsí Vítězslava Hálka (1881),	pískovec?, v. nadživotní, Praha, Karlovo náměstí
169.	* maska Hálkova pomníku (1881)	sádra, šedá patina, v. 41, 5, PM U 1795
170.	Náhrobek Alberta Birnbauma (1882), Doblin	(rozpočet na náhrobek ANG AA 2974)
171.	Pamětní deska Františka Turinského (1882)	radnice Poděbrady
	* návrh medailonu Františka Turinského (1882)	sádra, světlá hlinka, průměr 54, 5, PM U 1890
172.	† Skica pomníku Karla Havlíčka Borovského pro Kutnou Horu (neprovedeno)	sádra patinovaná bronzem (deník B. Schnircha 1882, ANG AA 3059)
VÝZDOBA RUDOLFINA (1882-1884), Praha, nám. Jana Palacha, arch. Josef Zítek, arch. Josef Schulz, novorenesance
	Bramante (1883), atika
	Iktyn (1883), atika
	Lvi
	Sfingy
	vnitřní dekorace
	Ludwig van Beethoven (1882)	(deník B. Schnircha 1882, ANG AA 3059)
	Paolo Veronese (1882)	(deník B. Schnircha 1882, ANG AA 3059)
	* Sedící žena	sádra, khaki-žlutá patina, v. 36, PM U 1793
	* Apollo	sádra, žlutohnědá patina, v. 37, 5, PM U 1794
VÝZDOBA PARLAMENTU (1880-1883), Vídeň arch. Theofil Hansen
	Zmužilost (1883)	karrarský mramor
	Síla (1883)	karrarský mramor
	Chytrost (1883)	karrarský mramor, hlavní fasáda
	ornamentální práce
	† * Zmužilost (1883)
	† * Síla (1883)
	† * Chytrost (1883)	(Seznam prací a děl)

	* Medaile Národního divadla-líc (Čechie s korunou a dva nazí chlapci) (1883)	sádra patinovaná bronzem, relief, průměr 35, 5, PM U 1791
	* Medaile Národního divadla-rub (vavřín a lipová ratolest) (1883)	sádra, šedá patina, relief, průměr 35, 5, PM U 1792
	Lev s koulí (1883?)	sádra, tmavá patina, v. 31, PM U 1873
	Sedící lev, 1883	sádra, šedá patina, v. 28, 5, vlevo B. S. 1883, PM U 1874
	Hlava lva (1883?)	sádra, šedá patina, v. 16, 5, PM U 1875
	Lev s ulovenou antilopou (1883?)	sádra, tmavá patina, v. 30, PM U 1876
	Kráčející lev (1883?)	sádra, tmavá patina, v. 23, 5, PM U 1877
	Lev řvoucí (1883?)	sádra, tmavá patina, v. 22, PM U 1878
	Ležící lev (1883?)	sádra, šedá patina, v. 14, 5, PM U 1879
	Mladý lev s hlavou krávy (1883?)	sádra, tmavá patina, v. 13, 5, PM U 1880
	Lev se zabitým hadem (1883?)	sádra, patinovaná hnědě a bronzem, v. 56, PM U 1881
	Netopýr (1883?)	sádra, tmavá patina, d. 15, 5, š. 36, 5, PM U 1882
	Stojící pes (1883?)	sádra, okrově-khaki patina, v. 25, 5, PM U 1883
	Stojící pes (1883?)	sádra, okrově-khaki patina, v. 24, 5, PM U 1884
	Stojící pes (1883?)	sádra, patinovaná bronzem, v. 24, 6, PM U 1885
	Hlava muflona (1883?)	sádra, žlutošedá patina, v. 26, 3, PM U 1886
	Kohout (1883?)	sádra, tmavá patina, v. 33, 3, PM U 1887
	Ležící tele (1883?)	sádra, v. 17, 5, PM U 1908
	Býk (1883?)	sádra, v. 25, 7, PM U 1909
	Náhrobek starosty dr. Černého (1884)	Olšanské hřbitovy (rozpočet na náhrobek ANG AA 2974)
	† Říman (1884)	(deník B. Schnircha 1884, ANG AA 3059)
	† Poprsí prof. Aloise Vojtěcha Šembery (1884)	(deník B. Schnircha 1884, ANG AA 3059, Toman)
	Náhrobek Marie Černé (1884), Vyšehrad	(rozpočet na náhrobek ANG AA 2974)

VÝZDOBA VYSOKÉ ŠKOLY UMĚLECKO PRŮMYSLOVÉ (1884), Praha, nám. Jana Palacha, arch. František Schmoranz, arch. Jan Machytka, novorenesance
	Kopie antických plastik	pískovec?
	† Poprsí Ady Kristenové (1885)	bronz?, (deník B. Schnircha 1884, ANG AA 3059)
VÝZDOBA GRÖBEHO VILY (1879-1888), Praha, Havlíčkovy sady arch. Antonín Barvitius, arch. Josef Schulz (interier), novorenesance
	Neptun (1885)
	Neptun	sádra, tmavá patina, relief 33x45, popsáno jako Neptun pro Gröbe), PM U 1716

	Náhrobek JUDr. Václava Neumanna (1885), Mělník	(rozpočet na náhrobek ANG AA 2974)
	Anděl (1885)	sádra, černá patina, v. 80, 5, PM U 1705
VÝZDOBA PRAŠNÉ BRÁNY (rekonstrukce 1875-1886), Praha, nám. Republiky, arch. Josef Mocker, novogotika
	Sv. Petr a Pavel (1885), pískovec	v. 150, 2. patro
	Želva (1885)	sádra, hnědošedá patina, d. 44, š. 16, PM U 1888 (deník B. Schnircha 1885, ANG AA 3059)
	Žába (1885)	sádra, tmavá patina, d. 36, PM U 1889 (deník B. Schnircha 1885, ANG AA 3059)

	Medailon s hlavou Krista (1885)	chrám Povýšení sv. Kříže v Poděbradech bronz, relief
	Náhrobek Emila Schnöblinga (1886)	Olšanské hřbitovy (rozpočet na náhrobek ANG AA 2974)
	† Krotitel koně (1886)	(deník B. Schnircha 1886, ANG AA 3059)
	Znaky proboštství v Poděbradech (1886)	pískovec?, relief asi 30x50?
	Poprsí Františka Palackého (1886)	Staroměstská radnice bronz, v. nadživotní -
VÝZDOBA NÁRODNÍHO MUSEA (1885-1890), Praha, Václavské nám. arch. Josef Schulz, novorenesance
	Nadšení	pískovec?, pilíře na nárožích hlavní věže
	Obětavost	pískovec?, pilíře na nárožích hlavní věže
	Láska k pravdě	pískovec?, pilíře na nárožích hlavní věže
	Láska k minulosti	pískovec?, pilíře na nárožích hlavní věže
	mříže pro krby v Pantheonu
	* alegorická skupina (asi 1887)	sádra, okrová hlinka, v. 93, PM U 1823
	* alegorická skupina (asi 1887)	sádra, okrová hlinka, v. 73, PM U 1824
	* alegorická skupina (asi 1887)	sádra, okrová hlinka, v. 73, 5, PM U 1825
	* alegorická skupina (asi 1887)	sádra, okrová hlinka, v. 70, PM U 1826
	* Nadšení (asi 1887)	sádra, šedozelená patina, v. 70, PM U 1827
	* Obětavost (asi 1887)	sádra, šedozelená patina, v. 66, PM U 1828
	* Orel (asi 1887)	sádra, šedá patina, v. 50, PM U 1829
	* Maska lva (asi 1887)	sádra, šedá patina, v. 32, PM U 1830

	Náhrobek Josefa Vraného (1887), Mladá Boleslav	(rozpočet na náhrobek ANG AA 2974)
	† Robertka - dcera asi 16 měsíců (1887)	sádra, imitovaná, polychromovaná, 5 odlitků (deník B. Schnircha září 1887, ANG AA 3059)
	Náhrobek rodiny Vainových (1888), Mělník	(rozpočet na náhrobek ANG AA 2974)
VÝZDOBA HYPOTEČNÍ BANKY, Praha, Gorkého nám. arch. Achile Wolf, novorenesance
	16 medailonů, dekorace	(deník B. Schnircha září 1889, ANG AA 3059)
Návrhy fontány před Rudolfinem (konkursy 1889 - 1898) s arch. Fantou
	* Fontána	sádra, hnědá patina, v. 37, PM U 1816
	* Fragment fontány	sádra, patinovaná šedě a bronzem, v. 33, PM U 1817
	* Studie k fontáně - ženská postava	sádra, khaki patina, v. 37, 3, PM U 1815
	† * Bakchantky	(Seznam prací a děl)
	Náhrobek rodiny Gollerovy (1890)	Praha, Vinohrady (rozpočet na náhrobek ANG AA 2974)
	† Poprsí Pauly Schnirchové, roz. Cassani, manželky Jaroslava Schnircha (1890)	sádra?, v. životní?, (deník B. Schnircha duben 1890, ANG AA 3059)
	Náhrobek rodiny Kulinských (1890), Olšanské hřbitovy	(rozpočet na náhrobek ANG AA 2974)
	Konzola s výrem, 1891	sádra, šedá patina, v. 82, rozpětí 119, na předním křídle B. S. 1891, PM U 1856
VÝZDOBA MĚSTSKÉ SPOŘITELNY PRAŽSKÉ (1892-1894), Praha, Rytířská ul. 29, arch. Antonín Wiehl, arch. Osvald Polívka, novorenesance
	14 alegorií umění a uměleckého průmyslu (1892)
	14 alegorií průmyslu a živností (1892)	pískovec, asi 200x140, 1. patro
	6 lvích masek	pískovec
	Vázy	pískovec
	* Píle pravý cvikl (pololežící chlapec)	sádra, tmavě šedá patina, relief 40x36, PM U 1797
	* levý cvikl (pololežící nahé děvče)	sádra, tmavě šedá patina, relief 40x35, 5, PM U 1798
	* Pracovitost - levý cvikl (pololežící nahé děvče)	sádra, tmavě šedá patina, reliéf 37x35, PM U 1799
	* Spořivost - pravý cvikl (chlapec)	sádra, tmavě šedá patina, relief 37x35, 5, PM U 1800
Náhrobek Jana Dítěte (1893), Přelouč pískovec, sarkofág s andělem, poprsí
	sarkofág-72x196x72
	anděl-96x240x84
	poprsí-v. 70
	* náhrobek s andělem	sádra, zelená patina, v. 53 PM U 1707
Náhrobek rodiny Roberta Marka, Poděbrady
	Náhrobek rodiny Roberta Marka (1893), Poděbrady	pískovec, figura 183x130x53
	Pamětní deska s medailonem Bohumila Jandy Cidlinského (1893)	Pátek u Poděbrad, průčelí školy pískovec, relief
Návrh pomníku sv. Václava
	Návrh k pomníku sv. Václava - konkurenční model (1894)	(neprovedeno), sádra, celek v. 167, NG P 746
	Sv. Václav (1900), jezdec na koni,	odlitek, bronz, v. 100, NG P 1502 (datování odvozeno z dopisu Bendelmayera a Červenky B. Schnirchovi, 1900, ANG AA 2974)
	pomocné modely:
	* Sv. Václav	sádra patinovaná bronzem, dřevěný soklík 47, 5x96, 5x154, 5, pošk. hlava chybí, PM U 1801
	* Podstavec sv. Václava	na dřevěném bednění sádrové reliefy ze 4 stran, hnědá patina, 51x100, v. 37, PM U 1802
	* Hlava koně	sádra, šedá patina, v. 28, 5, PM U 1803
	† Průmyslově vyráběný odlitek	sádra patinovaná, v. 41, d. 38 bronz, v. 41, d. 38
	Plagiát podle konkurenčního modelu	Cyril Turečka (asi 1921)

	Kašna (1894)	Poděbrady pískovec
VÝZDOBA ZEMSKÉ BANKY (1895), Praha, Na příkopě 20, Nekázanka 1, 3, 5, (dnes Investiční banka), arch. Osvald Polívka, novorenesance
	dva Světlonoši (1898) (kandelábry na hlavním schodišti)	bronz, v. 250
	Tři z 12 alegorických soch:
	Budějovice
	Čáslav
	Tábor	pískovec?, v. asi 210, na fasádě
	* Zbrojnoš (1895 - 1897)	sádra, tmavá patina, v. 86, PM U 1833
	* Zbrojnoš (1895 - 1897)	sádra, tmavá patina, v. 84, PM U 1834
	* Tábor, 1895	sádra, patinovaná bronzem, v. 54, na soklíku S 1895, PM U 1835
	* Písek (1895)	sádra, tmavá patina, v. 54, PM U 1836
	* Čáslav, 1895	sádra, tmavá patina, v. 54, na soklíku S 1895, PM U 1837
	* Budějovice (1895)	sádra, tmavá patina, v. 58, PM U 1838

	† Muž a žena (1895)	pro národopisnou výstavu (dopis výkonného výboru národopisné výstavy českoslovanské B. Schnirchovi a V. K. Smolíkovi, 2. 5. 1894, ANG AA 2974)
	Apis - muž s býkem (1895)	Praha, jatka v Holešovicích, pískovec, v. životní
	* Model býka (1895)	sádra, v. 145, NG 47/(X126)
	* Býk (1895)	sádra, patinovaná bronzem, v. 56, 5, PM U 1831
	* Hlava býka (1895)	sádra, šedá patina, v. 48, PM U 1832

	† Poprsí Hynka Gottwalda (1895)	bronz, v. nadživotní, 2 odlitky modelu, sádra (účet Josefu Gottwaldovi v Poděbradech, 12. 11. 1895, ANG AA 2974)
Jezdecký pomník Jiřího z Poděbrad se sochami štítonošů, (1896), Poděbrady
	socha	Měděné pláty, v. 440
	podstavec	pískovec, v. 600
	4 pážata - štítonoši se znaky Čech, Moravy, Slezska a obojí Lužice	pískovec?
	* Kůň (1887)	bronz v. 76, 5, NG P 2671
	* Kůň (1887)	sádra patinovaná, v. 79, 5, PM U 1805
	* Poprsí Jiřího z Poděbrad (1887)	sádra, šedá patina, v. 60, 5, PM U 1806
	* Jezdecká socha Jiřího z Poděbrad, model 1/2 velikosti (1887)	sádra patinovaná bronzem, v. 218, PM U 1807 - zámecká kaple
	* Podstavec	spodní díl - na každé straně lví hlava s festony sádra, v. 26, 5
	Horní díl - znak Poděbrad a Kunštátu	sádra patinovaná bronzem, PM U 1804 a, b
	* 4 Štítonoši	sádra, světle okrová patina, v. 20 - 21, PM U 1804 c, d, e, f
	* Znak Poděbrad	sádra zpevněná rákosem, khaki-šedá patina, relief 73x47, PM U 1809
	* Štítonoš - Čechy	sádra, světle okrová patina, v. 108, PM U 1811
	* Štítonoš - Morava	sádra, světle okrová patina, v. 100, PM U 1812
	* Relief míru	sádra, světle okrová patina, 50x90, PM U 1810
	Jiří z Poděbrad - prodejný exemplář	bronz, v. 41, NG P 8031
	Jiří z Poděbrad - prodejný exemplář	sádra, patinovaná bronzem, v. 42, PM U 1808
VÝZDOBA KOSTELA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE, Poděbrady, návrh novogotického portálu západního průčelí s reliefem Nanebevzetí Panny Marie v tympanonu (1892-1896)
	* Tympanon kostela Nanebevzetí Panny Marie	sádra, hnědá patina, relief 66x76, PM U 1839
	* Tympanon kostela Nanebevzetí Panny Marie	sádra, okrová patina, relief 66x75, 6, PM U 1840
	* Znak Poděbrad	sádra, okrová patina, relief 27x23, PM U 1841
	* Hornický štítek	sádra, hnědá patina, relief 37x31, 5, PM U 1842
	* Hornický štítek	sádra, šedá patina, relief 37x31, 5, PM U 1843
VÝZDOBA PALÁCE ASSICURAZIONI GENERALI (1896), Praha, Václavské nám. 19, Jindřišská 1, 3, arch. Bedřich Ohmann, arch. Osvald Polívka, novobaroko
	Rybářství
	Orba
	Sudičky	pískovec, v. nadživotní
	Hlavice sloupů hlavního portálu (1896)	pískovec
	* Sudičky	sádra, tmavěšedá patina, v. 60, PM U 1796 @CP 7

	Rodinná hrobka Herbstova a Jirsíkova (1896)	Kutná Hora, socha Krista, pískovec, v. 200
	Záslužná medaile města Vinohrad (1896)	bronz, průměr 6, NG P 758
	* model medaile města Vinohrad, 1896	sádra, relief průměr 60, B. 1896, NG P 2637
	Medaile města Vinohrad, 1896	sádra, tmavá patina, relief průměr 60, 5, B. 1896, PM U 1717

VÝZDOBA UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉHO MUSEA (1897-1901), Praha, 17. listopadu arch. Josef Schulz, novorenesance
	Slévačství	pískovec, reliefy na průčelí
	Hrnčířství	pískovec, reliefy na průčelí
	Brusičství drahokamů	pískovec, reliefy na průčelí
	Řezbářství	pískovec, reliefy na průčelí
	Malířství	pískovec, reliefy na průčelí
	Knihařství	pískovec, reliefy na průčelí
	Kronikářství	pískovec, reliefy na průčelí
	Sklářství	pískovec, reliefy na průčelí
	Znaky měst významných ve vývoji českých uměleckých řemesel a průmyslu	pískovec?, nad okny prvního patra
	Putti, ve cviklech
	* Hrnčířství	sádra, šedá patina, relief 40x30, PM U 1865
	* Brusičství drahokamů	sádra, šedá patina, relief 40x34, 5, PM U 1858
	* Řezbářství	sádra, šedá patina, relief 40, 5x70, 5, PM U 1859
	* Knihtiskařství	sádra, šedá patina, relief 40, 5x70, PM U 1860
	* Malířství	sádra, šedá patina, relief 40, 5x70, PM U 1861
	* Sklářství	sádra, šedá patina, relief 40, 5x70, 5, PM U 1863
	* Kamnářství	sádra, šedá patina, relief 40x70, PM U 1864
	†* Kamenictví	sádra, relief (Seznam prací a děl)
	†* Slévačství	sádra, relief (Seznam prací a děl)
	†* Knihařství	sádra, relief (Seznam prací a děl)
	* Okřídlený putti s věncem	sádra, šedá patina, relief 31, 5x25, 5, PM U 1866
	* Okřídlený putti s věncem	sádra, tmavá patina, relief 32, 5x25, 5, PM U 1867
	* Putti s věncem	sádra, tmavá patina, relief 32x25, 5, PM U 1868
	* Putti s věncem	sádra, tmavá patina, relief 32x25, 5, PM U 1869
	* Konzola s orlem	sádra, khaki-šedá patina, v. 17, 5, PM U 1870 ?
	† Vrba (1898)	bronz?, relief (dopis knížecích Hanavských železáren v Komárově B. Schnirchovi, 28. 7. 1898, ANG AA 2974)

	Sv. Václav (1899)	bronz, v. 42, NG P 592
	Medailon Mistra Jana Husa (1899), Husinec u Prachatic	bronz
	Hoch s lisem (1899)	sádra, v. 98, NG P 2752
	† Kovář (1899)	sádra, v. 98?, (článek z nezjištěných novin)
	† Slévač (1899)	sádra, v. 98?, (článek z nezjištěných novin)
	Jan Žižka (pro Husův pomník) (1898 - 1900)	sádra patinovaná bronzem, v. 41, PM U 1852
	Jiří z Poděbrad (pro Husův pomník) (1898 - 1900)	sádra nazelenalá patina, v. 39, PM U 1853
	Jan Ámos Komenský odjíždí z vlasti (1900)	bronz, v. 36, MOD. BOH. SCHNIRCH, NG P 2340
	* Jan Ámos Komenský odjíždí z vlasti (1898 - 1900)	sádra šedá patina, v. 38, 5, PM U 1854
	* Jan Ámos Komenský odjíždí z vlasti (1898 - 1900)	sádra šedá patina, okrový nádech, v. 38, 5, PM U 1855
	Jan Ámos Komenský odjíždí z vlasti	Průmyslově vyráběný odlitek sádra patinovaná, v. 39, d. 38 bronz, v. 39, d. 38
VÝZDOBA ŽIVNOSTENSKÉ BANKY (1898-1901), Praha, Na příkopě, Panská ul., (v místech dnešní Státní banky, zbořena ve 30. letech) arch. Osvald Polívka, novobaroko
	Merkur, tepaná z mědi
	Alegorická skupina dětských postav

Národní museum sochy v Panteonu
	Poprsí Hanuše Kolovrat Krakovského (1899 -1900)	bronz, v. životní, hlavní schodiště Národního musea
	* Poprsí Hanuše Kolovrat Krakovského (1899 -1900)	sádra patinovaná bronzem, v. 25, PM U 1896
	Poprsí Joachima Barranda (1899 -1900)	bronz, v. životní, hlavní schodiště Národního musea
	* Poprsí Joachima Barranda (1899 -1900)	sádra patinovaná bronzem, v. 25, PM U 1897
	Poprsí Antonína Veitha z Liběchova (1899 -1900)	bronz, v. životní, hlavní schodiště Národního musea
	* Poprsí Antonína Veitha z Liběchova (1899 -1900)	sádra patinovaná bronzem, v. 24, 5, PM U 1898
	Poprsí Jana Kollára (1899 -1900)	bronz, v. životní, Pantheon Národního musea
	Poprsí Karla Jaromíra Erbena (1899 -1900)	bronz, v. životní, Pantheon Národního musea
	Poprsí Františka Josefa Gerstnera (1899 -1900)	bronz, v. životní, Pantheon Národního musea

VÝZDOBA PRAŽSKÉ MĚSTSKÉ POJIŠŤOVNY (1899-1900), Praha, Staroměstské nám. arch. Osvald Polívka, novobaroko
	Volání na poplach (1899)	pískovec?, v. nadživotní
	Volání na poplach (1899)	bronz, v. 73, NG P 2346
	* Volání na poplach (1899)	sádra, šedá patina, v. 75, 5, PM U 1844
	Hasič zachraňuje dívku (1899)	pískovec?, v. nadživotní
	Hasič zachraňuje dívku (1899)	bronz, v. 73, NG P 2347
	* Hasič zachraňuje dívku	sádra, šedá patina, v. 70, PM U 1845

	Náhrobek Julia Gregra (1900), Olšanské hřbitovy	figura, bronz, v. 260

	2 malé figury	bronz
	Kohout	bronz
	Prapor s fábory a žerdí
	Hodiny	bronz
	Poprsí Julia Gregra	bronz, v. nadživotní
	Věnec	bronz
	2 okřídlené hlavy	bronz
	†* Skica k pomníku Julia Gregra (1898)	(Seznam prací a děl)
	†* Poprsí Julia Gregra	v. nadživotní, (Seznam prací a děl)
	†* Poprsí genia	(Seznam prací a děl)
	* Pomník Julia Gregra (1898)	sádra, architektura patinovaná šedě, figura patinovaná bronzem, PM U 1846
	* Poprsí ženy	sádra, šedá patina, v. 75, 5, PM U 1847
	* Kohout	sádra, šedohnědá patina, v. 82, 5, PM U 1848
	* Okřídlená dívčí hlava	sádra, šedá patina, v. 31, PM U 1850
	* Okřídlená dětská maska	sádra, šedá patina, v. 49, PM U 1851
	† Symbol přátelství Slovanů	sádra, šedá patina, relief 86x59, PM U 1849
	Náhrobek Růženy Gregrové (1900)

ČASOVĚ NEURČENÁ DÍLA
	Okřídlená sfinga	sádra, černá patina, relief 45, 7x36, 5, PM U 1718
	Pegas	sádra, černá patina, relief 46, 5x36, 5, PM U 1719
	Vodník	sádra, šedá patina, relief 30, 5x15, PM U 1720
	Víla	sádra, šedá patina, relief 29, 8x14, 5 PM U 1721
	Pramen	sádra, zelenočerná patina, v. 32, PM U 1813
	Potok	sádra, zelenočerná patina, v. 32, PM U 1814
	Putti na vodním koni	sádra, patinovaná hnědě a bronzem, v. 21, 8, PM U 1818
	Práce	sádra, šedá patina, v. 36, 4, PM U 1819
	Vědění	sádra, šedá patina, v. 36, 5, PM U 1820
	Vědění	sádra, šedá patina, v. 36, 5, PM U 1821
	Umění	sádra, šedá patina, v. 35, 7, PM U 1822
	Orel	sádra, hnědá patina, rozpětí 179, PM U 1857
	Konzola	sádra, černá patina, v. 20, PM U 1871
	Globus	sádra, světlá patina, v. 52, PM U 1872
	Portrét pana P.	sádra, žlutošedá patina, v. 37, 5, PM U 1893
	Poprsí muže	sádra, tmavá patina, v. 88, 5, PM U 1894
	Poprsí muže	sádra, tmavá patina, v. 22, PM U 1895
	Busta ženy	sádrový odlitek, v. 51, PM U 1899
	Busta ženy	sádra, v. 43, PM U 1902
	Busta ženy	sádra, v. 38, 5, PM U 1903
	Busta ženy	sádra, v. 32, 5, PM U 1904
	Busta ženy	sádra, v. 18, PM U 1905
	Hlava mladého muže	sádra, v. 45, 5, PM U 1900
	Hlava Římana	sádra, v. 40, PM U 1901
	Maska Krumlovské madony	sádra, šedá patina, v. 21, 5, PM U 1907
	Pravý cvikl (nahá žena přidržuje veslo)	sádra, relief, 19x22, 8, PM U 1912
	Levý cvikl (vousatý muž přidržuje veslo)	sádra, relief, 19, 2x23, PM U 1913
	Putti ve vozíčku taženém labutěmi	sádra barevná, relief, 12, 3x15, 7, PM U 1914
	† Slečna M.	bronzový medailon (Seznam posmrtné výstavy)
	† Kobr	bronzový medailon (Seznam posmrtné výstavy)
	† Švagrovský	bronzový medailon (Seznam posmrtné výstavy)
	† Poprsí paní S.	(Seznam posmrtné výstavy)
	† Poprsí slečny R.	(Seznam posmrtné výstavy)
	† Poprsí slečny B.	(Seznam posmrtné výstavy)
	† Skříň - dar Prahy vévodkyni Štěpánce	(Seznam posmrtné výstavy)
	Žnečka - alegorická postava, Čáslav	pískovec?, v. nadživotní? (fotografie, PM H 26901 - H 26973)
	Alegorická postava pro zemskou banku v Písku	pískovec?, v. nadživotní? (fotografie, PM H 26901 - H 26973)

VÝZDOBA DOMU KINDLOVA A BONDOVA, Na Poříčí
	(nekrolog)
	Oprava sochy Ignáce z Loyoly z Karlova mostu (1896 - 1901)	(ANG AA 2974)

Adámek Karel	1840-1918	český politik, 1879-1900 říšský poslanec, 1896-1913, přísedící Zemského výboru
Aleš Mikoláš	1852-1913	český kreslíř, malíř vlasteneckých historických námětů, účastnil se na výzdobě Národního divadla
Balšánek Antonín	1865-1921	český architekt, návrhy: Městské museum v Praze, Obecní dům (s arch. Polívkou)
Barrande Joachim	1799-1883	francouzský geolog a paleontolog, zkoumal období starších prvohor v Čechách
Barvitius Antonín	1823-1901	český architekt, návrhy: Lippmannova vila, Gröbeho vila, bazilika sv. Václava na Smíchově
Brožík Václav	1851-1901	český malíř historických námětů, zúčastnil se výzdoby Národního divadla
Čapek Jindřich	1837-1895	český sochař, díla: Arnošt z Pardubic u Úval, Madona v kostele Panny Marie Vítězné v Praze, Pějící andělé na Prašné bráně
Červený Josef Jan	1869-????	český sochař a štukatér, 3. Cena v soutěži na Husův pomník v Praze
Erben Karel Jaromír	1811-1870	český básník
Fanta Josef	1856-1954	český architekt, spolupracoval na návrzích interiérů Národního divadla
Fügner Jindřich	1822-1865	Spoluzakladatel Sokola
Gerstner František Josef	1756-1832	od roku 1806 ředitel polytechniky
Goll Jaroslav	1846-1929	český historik, podílel se na důkazu nepravosti Rukopisů
Grégr Eduard	1827-1907	český politik, spoluzakladatel mladočeské strany
Grégr Julius	1831-1896	český politik, spoluzakladatel mladočeské strany, 1861 založil Národní listy
Hálek Vítězslav	1835-1874	český básník a prozaik
Halman Emanuel	1873-1945	český sochař, žák prof. Celdy Kloučka, prof. Josefa Václava Myslbeka, díla: 8 poprsí na pantheon Národního muzea, trigy pro Národní divadlo
Hansík Václav	1870-1946	český sochař, pracoval s Václavem Levým
Havlíček Borovský Karel	1821-1856	český novinář a spisovatel
Heidelberg Fráňa	1844-1919	český sochař, spolupracoval s Václavem Levým
Hlávka Josef	1831-1908	český architekt, stavitel, mecenáš, návrh na budovu Zemské porodnice, založil České universitní nadání Josefa a Marie Hlávkových, Jubilejní fond pro vědeckou českou práci příspěvkem 200 000 zl., přispěl ke zřízení České akademie pro vědy, slovesnost a umění
Hostinský Otakar	1847-1910	český hudební vědec a prof. estetiky na UK
Hynais Vojtěch	1854-1925	český malíř, prof. akademie výtvarných umění, zúčastnil se výzdoby Národního divadla
Janda Cidlinský Bohumil	1831-1875	český spisovatel poděbradského kraje
Jungmann Josef	1773-1847	český básník a jazykovědec
Kollár Jan	1793-1852	slovenský básník
Kvíčala Jan	1834-1908	český klasický filolog, prof. Na UK, překlady antických děl
Lobkovic Jiří z	1835-1908	v letech 1883-1907 nejvyšší maršálek zemský
Machytka Jan	1844-1899	český architekt, žák prof. Josefa Zítka, od roku 1885 ředitel Uměleckoprůmyslové školy v Praze, návrh Vysoké školy uměleckoprůmyslové (se Schmoranzem)
Maixner Petr	1831-1884	český malíř historických obrazů
Mann Eduard	1872-1887	český sochař, žák Bohuslava Schnircha, Fráni Heidelberga
Mařák Julius	1832-1899	český malíř - krajinář, zúčastnil se výzdoby Národního divadla
Mauder Josef	1854-1920	český sochař, prof. na uměleckoprůmyslové škole, díla: sochy pro Slavín na Vyšehradě, genius, dvě ženské postavy
Melnický František	1822-1876	český sochař žijící ve Vídni, alegorická díla
Mocker Josef	1835-1899	český architekt, restaurátor, návrhy: Karlštejn, Prašná brána
Myslbek Josef Václav	1848-1922	český sochař, žák Tomáše Seidana, Václava Levého, díla: pomník sv. Václava, Hudba
Neruda Jan	1834-1891	český básník, spisovatel, novinář
Ohmann Bedřich	1858-1927	architekt, návrhy: Cafe Corso Na příkopě, hotel Central v Hybernské ulici, palác Assicurationi Generali
Palacký František	1798-1876	český historik a politik, vůdce liberální strany
Pinkas Soběslav	1827-1901	český malíř
Polívka Osvald	1859-1931	český architekt, návrhy: Zemská banka, Živnostenská banka, Obecní dům (s Balšánkem)
Rieger František Ladislav	1818-1903	český politik, vůdce liberální strany
Rous František	1872-1936	český sochař, díla: trigy pro Národní divadlo, dekorace První pražské záložny na Václavském nám., Duch dějin pro Obecní dům, 3. místo v konkursu na pomník sv. Václava
Seidan Tomáš	1830-1896	český sochař, prof. Modelování na vysoké škole technické, pomník Jana Amose Komenského v Přerově
Sequens František	1836-1896	český malíř, prof. pražské akademie
Schmoranz František	1845-1892	český architekt, lázeňská budova v Trenčianských Teplicích
Schnirch Bohuslav	1845-1901	český sochař
Schnirch Jaroslav	1847-1902	strojní inženýr, založil společnost pro zkoušení a prohlížení parních kotlů, spolupracoval na Ottově naučném slovníku
Schönborn František	1844-1899	arcibiskup pražský
Schönborn Vojtěch	1854-1924	hrabě, přísedící Zemského výboru
Schulz Josef	1840-1917	český architekt, návrhy: Uměleckoprůmyslové museum, Národní museum, Národní divadlo - dokončení
Sklenářová - Malá Otýlie	1844-1912	česká herečka
Sladkovský Karel	1823-1880	český politik, radikální demokrat
Strachovský Josef	1850-1913	český sochař, práce s Josefem Schulzem na Národním divadle, pomník Karla Havlíčka Borovského v Kutné Hoře (učil se u Bohuslava Schnircha)
Sucharda Stanislav	1866-1916	český sochař, žák Josefa Václava Myslbeka, 1892-1916 prof. na Uměleckoprůmyslové škole
Šaloun Ladislav	1870-1946	český sochař, práce s Tomášem Seidanem, Bohuslavem Schnirchem, díla: Husův pomník v Praze na Staroměstském nám.
Šembera Alois Vojtěch	1807-1882	český filolog, literární historik, prof. na Universitě ve Vídni
Šimek Ludvík	1873-1886	český sochař, žák Emanuela Maxe, prof. Widmanna, díla: Jungmannův pomník v Praze, pro Rudolfinum Michelangello
Trojan Alois Pravoslav	1815-1893	právník, český politik, člen mladočeské strany
Trenkwald Josef Matyáš	1824-1897	český malíř historických a náboženských obrazů
Tulka Josef	1846-1882	český malíř, zúčastnil se na výzdobě Národního divadla, zmizel v Itálii
Turinský František	1797-1852	dramatický básník
Tyrš Miroslav	1832-1884	český estetik, spoluzakladatel Sokola
Ullmann Ignác	1822-1897	český architekt, návrhy: česká spořitelna v Praze, Prozatímní divadlo
Vosmík Čeněk	1860-1944	český sochař, práce s Antonínem Wágnerem, Josefem Václavem Myslbekem - sv. Václav díla: Muž s býkem (jatka v Holešovicích) - 2. cena v konkursu
Wágner Antonín	1834-1883	český sochař žijící ve Vídni, práce na Národním divadle, na Národním museu
Wiehl Antonín	1846-1910	český architekt, stavební rada, konservátor, návrhy: dům na nároží Václavského n. a Vodičkovy ul., Pražská městská spořitelna (s Polívkou)
Wildt Antonín	1830-1883	český sochař, díla: na atice české spořitelny
Zeyer Jan	1847-1903	český architekt, žák Josefa Zítka, návrhy: dva domy v ul. Karolíny Světlé, dům v Divadelní ul. (s Wiehlem)
Zítek Josef	1832-1909	Český architekt, Národní divadlo, Rudolfinum, Mlýnská kolonáda v Karlových Varech
Zumbuchs Kaspar von	1830-1915	Německý sochař, od 1873 ředitel akademie ve Vídni
Ženíšek František	1849-1916	Český malíř, zúčastnil se výzdoby Národního divadla

Seznam literatury

ABC kulturních památek Československa, Praha 1985

Černý František - Kolárová Eva: Sto let Národního divadla, Praha 1983

Československá vlastivěda sv. 8, Praha 1935

Daňková Aranka: Restaurování sádrových plastik Bohuslava Schnircha, in: Vlastivědný zpravodaj Polabí roč. 26, 1986, č. 1-2, str. 27-31

Dvořáková Zora: Josef Václav Myslbek, Praha 1979

Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975

Janáček Josef: Malé dějiny Prahy, Praha 1977

Janková Yvone: Motivy z českých dějin na novorenesančních fasádách, in: Staletá Praha XVI (Sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody),

Praha 1986, str. 257-273

Helichová Jarmila: Posudky znalců na návrh pomníku krále Jiřího a smlouva s Bohuslavem Schnirchem, in: Vlastivědný zpravodaj Polabí roč. 16, 1976, č. 5-6, str. 85-89

Hostinský Otakar: Vzpomínky na Bohuslava Schnircha, Národní listy roč. 41, č. 290, 21. 10. 1901

Konečná Hana: Čtení o Národním divadle, Praha 1984

Kop František: Národní museum, Praha 1941

Kovařík Vladimír: Literární toulky Prahou, Praha 1988

Kratochvíl Miloš Václav: Národ sobě, Praha 1983

Kuba Ludvík: Zaschlá paleta (paměti), Praha 1954

Kvaček Robert: Dějiny Československa 2. díl, Praha 1990

Květ Jan: Mládí a umělecké počátky Bohuslava Schnircha a jeho podíl na stavbě Národního divadla in: Zdeňku Nejedlému československá akademie věd (Sborník k sedmdesátým pátým narozeninám), Praha 1953 str. 539 - 557

Mádl Karel Boromejský: Umění včera a dnes, Praha 1904

Masaryková Anna: Důležitost kulturní atmosféry určitého období a zachování jejích stop, in: Staletá Praha VII (Sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody), Praha 1957, str. 151 - 164

Masarykův slovník naučný, Praha 1925-1933

Matějček Antonín: Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954

Myslbek Josef Václav: Korespondence, uspořádal Alois Lodr, Praha 1960

Národ sobě - Národní divadlo a jeho umělecké poklady. (Předmluvu napsal Antonín Matějček, průvodní slovo Václav Vilém Štech), Praha 1950

Ottův slovník naučný, Praha 1888-1909

Pacovský Jaroslav: Historie budovy Národního divadla, Praha 1983

Padesát let Umělecké besedy, Praha 1951

Pavel Jakub: Dějiny umění v Československu, Praha 1971

Poche Emanuel - Janáček Josef: Prahou krok za krokem (2. přepracované vydání), Praha 1985

Praha národního probuzení, Praha 1980

Procházka Václav: Sbírka českého sochařství ve Zbraslavském zámku, Praha 1962

Štech Václav Vilém: Národní divadlo, Praha 1954

Štech Václav Vilém: O zlaté kapličce, Praha 1933

Šubert František Adolf: Národní divadlo v Praze, Praha 1881

Toman Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců, třetí značně rozšířené vydání, Praha 1950

Tyrš Miroslav: Úvahy a pojednání o umění výtvarném, Praha 1912

Umělecké památky Čech, Praha 1977-1982

Urban Otto: Česká společnost, Praha 1982

Volavka Vojtěch: České malířství a sochařství 19. století, Praha 1968

Wittlich Petr: Česká secese, Praha 1985

Wittlich Petr: České sochařství ve 20. století, Praha 1978

Žákavec František: Chrám znovuzrození, Praha 1938

Živný Petr: Co může říci písmo, Praha 1991

MĚNA
do roku 1857 1 zlatý	= 60 krejcarů
od roku 1857 1 zlatý	= 100 krejcarů
od roku 1892 1 zlatý	= 2 koruny
PLATY (roční)
předseda nejvyššího soudu	20 000 zl.
ministr	8 000 zl. + přípl.
ministerský rada	4 - 5 000 zl.
místodržící	6 000 zl. + 6 000 repre.
radové	2 400zl.
hejtman	1 800 - 2 000zl.
sluha na hejtmanství	300 zl.
prof. na gymnasiu	700 - 800 zl.
dělník (denně)	20 kr. - 1, 5 zl.
CENY
chleba bochník	10 kr.
houska	1 kr.
1/2 kg másla	40 - 50 kr.
kopa vajec	1 zl. (asi)
máz plzeňského piva (1, 5 l)	85 kr.
žejdlík vína	16 - 35 kr.
oběd v restauraci	25 kr.
svrchník	10 - 18 zl.
plášť dámský	12 - 40 zl.
foto	6 snímků 10 zl.
noviny	5 kr.
předplatné do Prozatímního divadla	60 - 800 zl.
lístek Praha - Paříž (zpět)	64 zl.

Seznam fotodokumentace I

Národní divadlo (1873 - 1878)

1. Pohled od severozápadu (od řeky)

2. Pohled od západu

3. Pohled na galerii v Divadelní ulici

4. Pohled na galerii v Divadelní ulici (detail)

5. Triga na levém pylonu (1811)

6. Triga (1891) model, sádra, v. 185, NG P 743

7. Triga (1909) přepracovaný model - Eduard Halman, František Rous, Ladislav Šaloun, bronz, v. 62, NG P 630

8. Svatý Václav (1894) konkurenční model, sádra, v. 167, NG P 746

9. Palác Assicurazioni Generali (1896) (Václavské náměstí 19, Jindřišská 1) Pohled z Václavského náměstí

10. Rybářství

11. Orba

12. Sudičky

13. Palác městské pojišťovny (1899 - 1900) (Staroměstské náměstí)

14. Volání na poplach (1899) bronz, v. 73, NG P 2346

15. Jan Ámos Komenský odjíždí z vlasti (1900) bronz, v. 36, NG P 2340

Seznam fotodokumentace II

1. Kresby Bohuslava Schnircha z pobytu v Itálii, ANG AA 2974

2. Tabulka pro Sokol - Zápas prostný ANG AA 2974

3. Karikatura sv.-václavská konkurence (Šípy, 5. 1. 1895)

Pozn.: O spolkové činnosti v té době srv.: Karel Havlíček Borovský „v červenci 1850 ještě v naději, že existující známky reakce jsou jen známky reakce chvilkové, navrhoval založiti politický spolek národní; později, když nabyl přesvědčení, že absolutismus ve skutečnosti již v Rakousku panuje, radil k organisaci nepolitické. V listopadu 1850 učinil návrh spolku nepolitického (»Spolek Komenský«), jehož starost měla býti o dokonalé vzdělání mladého, inteligentního dorostu slovanského. Návrh ten odpovídal zcela Havlíčkově povaze, toužící po práci za každých okolností, protivící se každé netečnosti a zmalátnělosti, a vždy pamatující na budoucnost. Karla Havlíčka Borovského politické spisy, díl III., 1902, Dr. Zdeněk Tobolka - Schnirch měl ve svém fotografickém albu (pozůstalost BS) z doby mnichovských studií originální portrétní fotografii Karla Havlíčka Borovského, zřejmě od jeho dcery Zdenky Havlíčkové, s níž se určitě setkával v Poděbradech, kam jezdila za Filipkou Hráskou. zpět

1.	Úvod
2.	Rozbor literatury
3.	Popis fondu
4.	Život a dílo Bohuslava Schnircha
5.	Národní divadlo
6.	Svatý Václav
7.	Závěr
8.	Poznámky a odkazy
9.	Seznam prací Bohuslava Schnircha	srv. též Seznam ...
10.	Seznam jmen
11.	Seznam literatury
12.	Cenové relace
13.	Seznam fotodokumentace I
14.	Seznam fotodokumentace II